Zákonitosti hořkosladkého života: Hulmani nedokážou rozpoznat sladké ani jiné chutě
Asijští hulmani podle všeho nedokážou vnímat sladkou chuť přírodních cukrů a dosud uskutečněné studie ukazují, že ani ostatní chutě pro ně zřejmě nejsou při výběru potravy důležité
Už v dřívějším výzkumu prokázal tým zooložky Emiko Nišiové z Institutu primátů při univerzitě v japonském Kjótu, že hulmani nevnímají hořkou chuť. Totožní vědci poukázali na další pozoruhodnou skutečnost související s hulmany. Savci jsou obecně schopni rozlišit sladkou chuť díky genům chuťových receptorů TAS1R2/TAS1R3 a k nim příslušejícím chuťovým pohárkům na jazyku.
Nišiová a její kolegové podrobili zkoumání chuťové buňky hulmana jávského (Trachypithecus auratus) a konstatovali, že při vystavení sacharóze, fruktóze a maltóze, tedy přírodním cukrům přítomným v ovoci, tyto buňky nijak nereagují. Ačkoli jsou geny TAS1R2/TAS1R3 u těchto opic přítomny, zdá se, že „nefungují“.
TIP: Pozorné oči opičích samců: Makakové dokážou „vidět“ ovulaci
V dalším testu předkládali zoologové hulmanům stříbrným (Trachypithecus cristatus) a hulmanům posvátným (Semnopithecus entellus) drženým v zajetí dva druhy želé: Jeden typ byl zcela bez chuti, druhů byl ochucen cukrem. Opice evidentně nedávaly přednost ani jedné verzi a bez vybírání spořádaly se stejnou chutí všechno želé.
Nišiová a její kolegové předpokládají, že funkční „selhání“ chuťových genů souvisí s potravinovými preferencemi hulmanů. Útlí hulmani nejsou schopní trávit sladké, energeticky vydatné plody. Jejich žaludky fungují podobně jako trávicí systém přežvýkavců a prostřednictvím fermentace za pomoci bakterií dokážou trávit celulózu a hemicelulózu obsaženou v listech. Primárně proto jedí listy a jen zřídka sáhnou po sladkém ovoci. Nevyužívané geny se u nich proto „vypnuly“.
