Zakarpatská oblast: České stopy v někdejší nejvýchodnější výspě republiky
Během dvou dekád dělících první a druhou světovou válku zaujímalo tehdejší Československo historicky největší rozlohu. Jeho východní cíp tvořila Podkarpatská Rus, která odpovídá současnému ukrajinskému regionu Zakarpatská oblast. A na českou stopu tam narazíte dodnes
Vlajka Zakarpatské oblasti se na první pohled takřka shoduje s tou ukrajinskou: Dominuje jí žlutá a modrá barva coby symbol úrodných polí, respektive životodárné vody. Rozdíl představuje erb v levém horním rohu, používaný rovněž jako znak Rusínů. Červený medvěd v jeho pravé polovině odkazuje na bohatství divoké přírody regionu.
Turbulentní vývoj poválečných politických vyjednávání přiřkl tehdejšímu Československu oblast o rozloze Středočeského kraje, a to pod názvem Podkarpatská Rus. Zásluhu na tom nesl mimo jiné prezident Tomáš Garrigue Masaryk, který osobně pozval do Prahy zástupce Rusínů vyhnaných z ukrajinské vlasti. Většina z nich emigrovala do USA, kde se sdružili do Americké národní rady uherských Rusínů – a většinově se shodli, že si přejí své území odtrhnout od Maďarska.
Odhodlali se tak k poměrně radikálnímu kroku, neboť po uplynulých tisíc let zůstávalo Zakarpatsko právě v područí Maďarska, potažmo Uherského království (viz Stručné dějiny). Přesto si tam dnešní návštěvníci z Česka budou leckde připadat jako doma.
Rodiště slavného muže
Například o Koločavě, jedné zhruba ze šesti stovek nepříliš významných zakarpatských vesnic, většina Čechů poprvé uslyší už ve škole jako o dějišti knihy z pera Ivana Olbrachta. Románová balada Nikola Šuhaj loupežník staví na osudech skutečného vojáka stejného jména, který z regionu pocházel. Když zběhl z bojů první světové války, strávil několik let v čele zbojníků a pohyboval se za hranou zákona, načež jej v pouhých třiadvaceti letech zabili jeho vlastní přátelé.
Šuhaj je dodnes vnímán rozporuplně: Zatímco část Ukrajinců v něm vidí národního hrdinu, jiní mu nemohou přijít na jméno. Samotný Olbracht působil v 30. letech přímo v Koločavě a vyučoval v místní škole, jak připomíná mimo jiné jeho busta. Zřejmě i díky tomu dnes obec patří mezi oblíbené cíle českých cestovatelů. Podle odhadů jich ročně přijíždí až třicet tisíc a místní je vítají – takřka všechny hospody či ubytovací zařízení nesou označení také v češtině.
Ukrajinské Dejvice
Na další českou stopu narazíte ve stotisícové metropoli Užhorodu. Nejzápadnější město celé Ukrajiny se stalo například rodištěm hudebníka Dušana Vančury ze skupiny Spirituál kvintet či známé terapeutky Ludmily Mojžíšové. Při návštěvě si nelze nevšimnout, jak se místní ulice podobají těm pražským – a jedna ze čtvrtí si dokonce vysloužila přezdívku „ukrajinské Dejvice“. Nejde o náhodu: Mnoho tamních budov představuje dílo prvorepublikových architektů, například Josefa Gočára, který navrhl užhorodskou poštu a obchodní dům Baťa.
Mrtvé moře za humny
Mezi hlavní turistická lákadla Zakarpatské oblasti patří nevelká obec Solotvyno na hranicích s Rumunskem. Její bohatství – obrovská ložiska soli – leží pod zemí. Za minulého režimu se tam ročně těžily stovky tun „bílého zlata“, produkci však ukončily sesuvy půdy. Následně se v místě zformovalo několik solných jezer, která odkryla turistický potenciál oblasti: Ze Solotvyna se staly vyhledávané lázně, nabízející podobný zážitek jako koupání v izraelském Mrtvém moři. Tamní voda má léčivé účinky, ale její hustota plavcům brání ponořit se hlouběji. Při odpočinku na hladině se pak naskýtá znepokojivý pohled na zrezivělé torzo někdejší továrny.
Stručné dějiny
Historické spojení dnešní Zakarpatské oblasti s českými zeměmi se datuje překvapivě hluboko do minulosti: Už v raném středověku spočíval region pod křídly Velkomoravské říše, jež pokrývala značnou část střední i východní Evropy a také současné české území.
Slované a Uhři
Významnou, přestože nepříliš dlouhou epochu v dějinách Zakarpatska představovalo období nadvlády Kyjevské Rusi, trvající zhruba století počínaje rokem 981. Šlo o nejstarší slovanský stát a z jeho historického odkazu čerpají východoevropské národy dodnes.
Zakarpatskou oblast však v průběhu věků formovaly i další vlivy, konkrétně ty maďarské. V 11. století si region podmanili uherští králové, a započalo tak bezmála tisíciletí jejich dominance. Narušila ji teprve první světová válka: Po jejím skončení se z dříve nepříliš významné lokality stalo strategické území, jež se střídavě ocitalo pod správou soupeřících stran obou globálních konfliktů.
Součást Československa
Po první světové válce se oblast coby Podkarpatská Rus připojila k Československu. Smlouvu stvrzující tento geopolitický mezník podepsali zástupci obou národů v září 1919 v Paříži, nové uspořádání hranic však nemělo příliš dlouhého trvání. Již o dvacet let později, v předvečer druhého světového konfliktu, se o své někdejší území přihlásili Maďaři a provedli vojenský vpád. Odpor československé armády rychle potlačili a region násilně převzali.
Pod maďarskou správou zůstala oblast až do konce války a po osvobození se začlenila do Sovětského svazu pod novým názvem „Zakarpatská Ukrajina“. Přesné hranice stanovené o rok později se ovšem od dřívější podoby Podkarpatské Rusi na mapě mírně lišily. Dnešní uspořádání přinesl zánik SSSR v roce 1991: Zakarpatská Ukrajina připadla Ukrajině, přestože 78 % obyvatel vyslovilo tehdy v referendu přání žít v plně nezávislém státě.
Lidé
Obyvatelstvo
Počet obyv.: 1 259 160; očekávaná doba dožití: 71,7 roku; prům. počet dětí: 1,47 na ženu; věková struktura: 19 % obyv. do 19 let, 11 % obyv. nad 65 let; městské obyv.: Užhorod má 116 000 obyv.; náboženství: 68 % pravoslavné, 26 % římskokatolické; oficiální jazyk: ukrajinština; obyv. pod hranicí chudoby: 7,8 %; gramotnost: 99 %.
Politika
Státní zřízení: ukrajinská administrativní oblast; guvernér: Oleksij Petrov; ukrajinské parlamentní volby: jednou za pět let.
Ekonomika
HDP na hlavu: 2 132 dolarů, odhad z roku 2016 (ČR – 34 200 dolarů); měna: ukrajinská hřivna, s kurzem 1 : 0,80 Kč.
Geografie
Rozloha: 12 777 km² (asi šestina ČR); charakter území: z 80 % hornatý region, od SZ k JV jej protíná pásmo pohoří, rovněž díky řece Tise je velmi vodnatý; podnebí: mírné kontinentální klima, vzhledem k nadmořské výšce chladnější léta; min. noční / max. denní teploty (°C) v Užhorodu: leden–březen −6/9, duben–červen 5/24, červenec–září 10/26, říjen–prosinec −3/15; nejvyšší bod: Hoverla, 2 061 m n. m.