Žahavec z čeledi polypovitých je funkčně nesmrtelný: V čem tkví jeho tajemství?
Vědci se snaží odkrýt tajemství „nesmrtelnosti“ mořského žahavce porovnáním jeho genetiky a buněčných procesů s blízce příbuzným „smrtelným“ druhem. V čem tkví tajemství jeho „nesmrtelnosti“?
Nesmrtelnost, přinejmenším z funkčního hlediska, u živočichů opravdu existuje. Biologové znají jediný takový druh a není to žádný superhrdina nebo upír. Jde o poměrně nenápadného polypa Turritopsis dohrnii – žahavce z příbuzenstva nezmarů, kterému se přezdívá „medúza Benjamina Buttona“.
Jak může být takové stvoření, v dospělosti velké asi půl centimetru, nesmrtelné? Polyp dokáže „převrátit“ svůj životní cyklus a z dospělého medúzového stádia se přemění na „mladé“ polypové stádium, z něhož pak opět „zestárne“. Zřejmě to může udělat, kolikrát se mu zamane, alespoň teoreticky. Ve skutečnosti ale polyp Turritopsis dohrnii obvykle žije podstatně kratší dobu než člověk. Nesmrtelnost totiž neznamená nezranitelnost a malého tvora v moři leckdo spolkne.
Genetika nesmrtelnosti
Přesto je tento živočich pro odborníky nesmírně zajímavý a snaží se odhalit tajemství jeho nesmrtelnosti. Maria Pascual-Torner ze španělské Univerzity v Oviedu a její kolegové porovnali genetiku a buněčnou biologii „nesmrtelného“ polypa s blízce příbuzným druhem Turritopsis rubra, u něhož taková „nesmrtelnost“ podle všeho nefunguje. Výsledky zveřejnili v časopisu Proceedings of the National Academy of Sciences.
Vědci zjistili, že nejspíš neexistuje nějaký jeden jednoduchý genetický trik, který by druhu zaručil „nesmrtelnost“. Namísto toho vytipovali celou řadu „podezřelých“ faktorů, které mohou k této nesmrtelnosti přispívat, jako jsou geny související s replikací DNA, opravné mechanismy DNA, „údržba“ telomer, populace kmenových buněk nebo třeba mezibuněčná komunikace.
TIP: Udělej si sám: Samice žraloka zebrovitého se začala rozmnožovat bez partnera
Významnou, možná i zásadní úlohu hraje regulace prostřednictvím proteinů skupiny PRC2 (polycomb repressive complex 2) a s ní související aktivace pluripotence, čili schopnosti kmenových buněk vytvořit jakékoliv buňky těla. Využít něco takového u člověka by bylo asi velice obtížné. Jde ale o další dílek skládačky, která by nakonec mohla odkrýt tajemství regenerace a podobných procesů.
