Záhady ptačích vztahů: Sýkorky, vrána a luňák
Každé roční měsíce mohou přinést zajímavá pozorování, ale dějově asi nejnabitějším obdobím je jaro. Například jedno předjaří mne zaujalo chování dvou sýkorek na krmítku...
Jednalo se o dvě dospělé sýkorky modřinky (Cyanistes caeruleus), z nichž jedna si vždy sedla na dřevěný okraj krmítka, zatímco druhá se probírala nasypanou slunečnicí a v okamžiku, kdy pravděpodobně nalezla to nejlahodnější semínko, podala jej přímo do zobáčku té druhé. Poté společně odlétly do vyšších partií stromu, kde si semínka vyloupaly a zkonzumovaly. Pak se celé divadlo opakovalo.
Když jsem chování modřinek konzultovala se zkušenými ornitology, zjistila jsem, že jsem měla možnost nahlédnout do tajů ptačí etologie. Na jaře se ptáci chystají k reprodukci, a tak v tento čas krmítko častěji navštěvují pevné ptačí páry, které uvítají rychlé doplnění energie a více času se pak mohou věnovat námluvám. Také jsem se dozvěděla, že v ptačím páru to chodí velmi podobně, jako mezi námi lidmi: pokud ptáci mají kvalitního partnera, snaží si ho předcházet, aby ho neztratili. Což byl ukázkový příklad dvou sýkorek modřinek.
TIP: Březnoví ptačí navrátilci: Kdo jsou zpívající andělé jara?
Jiný, ještě neobvyklejší děj, nám odhalilo pozorování vrány šedé, která si „namlouvala“ luňáka červeného. Vrána si dravce nadlétávala, bez okolků kolem něho pochodovala, ukláněla se mu a žvatlavě na něj promlouvala. U slovesa namlouvat jsem použila uvozovky, protože zde ani ornitologové netušili, o co vlastně šlo. Možná, že láska je mocná čarodějka i v říši zvířat, nejen v té naší lidské. Proto vybízím vás všechny, abyste krajinou chodili s otevřenýma očima a ušima, protože se vám lehce může stát, stejně jako mně, že budete svědky nějakého unikátního děje.
