Záhady propasti Macocha: Prozkoumejte podzemí Moravského krasu

Propast Macocha sice nepatří do čela světových žebříčků nejhlubších vertikál, ale půdorysné rozměry 174×76 metrů z ní činí monstrózní přírodní výtvor. Každoročně se zde vystřídají statitisíce návštěvníků, kteří přicházejí obdivovat přírodní útvary zdánlivě dávno prozkoumané. Propast přitom skrývá několik neznámých, které mnoha českým speleologům nedávají spát.

Bez lana až na dno

První člověk, který dle písemných záznamů sestoupil na dno Macochy, byl roku 1723 brněnský minorita Lazarus Schopper. Z místa dnešního dolního můstku se nechal spustit po konopných lanech a podal zevrubný popis dna. Byl však skutečně první? Je zde totiž zpráva, která naznačuje, že dříve bylo možné dostat se na dno propasti mnohem snadněji a bez lan.

TIP: Národní park Podyjí aneb Přírodní unikát zachráněný železnou oponou

Roku 1857 napsal Jan Nepomuk Soukop v časopise Živa: „Za dna Macochy k severovýchodu vystupuje znenáhla skalní chodba až na 60 sáhů (113 metrů) vysoko zdobená krápníkem nevídané velikosti a krásy. Podobá se, že tato chodba před časy vedla z Macochy, vzhůru, až na bílý den a že toliko náplavou později zanesena jest a snadno by se dala prokopati, což bezpochyby se stane, tím více, an teprv před časem zemřel stařeček, který slýchával, kterak před časy vedla svrchu cesta až na dno Macochy.“

Zasypaná cesta?

Soukop má patrně na mysli dnes známou Erichovu jeskyni, jejíž mohutný portál je vyklenut těsně nade dnem propasti a návštěvníci Punkevních jeskyní ji mohou spatřit při vstupu do Macochy vpravo. Touto jeskyní se podrobně zabýval už profesor Karel Absolon, když ještě nebyly známy Punkevní jeskyně. Považoval ji totiž za jednu z možností, jak do jeskyní, jejichž existenci předpokládal, proniknout. Absolon zjistil, že podstatnou část jeskyně tvoří stoupající chodba o délce přes 80 metrů, jejíž koncové místo je ve výšce téměř 60 metrů nad úrovní Dolního jezírka. To je téměř polovina suché hloubky propasti.

O konci Erichovy jeskyně profesor Absolon píše: „Lezení vzhůru není zrovna snadné, ježto celá půda je pokryta kluzkými, víceméně volně ležícími kameny. Po břichu se můžeme plazit mezi balvany, které místy sahají až ke stropu. Tu je chodba zřícenými a vápenitou usedlinou stmelenými balvany naprosto uzavřena. Prodral jsem se s Klusákem poctivě až do nejtěsnějších konců. Zde jsme se snažili balvany rozdrtit a volnou cestu získat, leč marně.“

Skutečnost potvrzuje domněnku

Zmínka o existenci tajemné chodby z povrchu až na dno Macochy může být výmyslem, ale je možné, že je v ní obsaženo zrnko pravdy. Rozhodl jsem se Erichovu jeskyni projít s Absolonovou mapou až do konečných míst. Nutno poznamenat, že stoupající chodba Erichovy jeskyně je nádherně modelovaná. Zpočátku je až tři metry široká a pět metrů vysoká, na konci se profil zužuje i snižuje přesně dle Absolonova popisu. Posledních asi sedm metrů je nutné plazit se šikmo vzhůru v nepříjemném bahně mezi zaklíněnými balvany a na úplném konci mizí stěna kolmo vzhůru. Dalšímu postupu brání sbor balvanů.

Od Absolonových dob však došlo k zajímavé změně. Při současném ohledání nebyly balvany stmeleny vápenitou usedlinou, jak profesor popisuje, a mezi jednotlivými bloky se otevřely malé průhledy do volné prostory. Patrně došlo k lokálnímu vyplavení usazenin. To, že těsně za závalem je volná prostora, kterou Absolon určitě neregistroval, bylo hlavním impulsem pro další akci s pokusem o průnik. Společně s kamarádem, zkušeným speleologem, který často řeší komplikované situace v jeskyních, se nám podařilo rozvolnit a odhrnout několik balvanů a proniknout dál. Dostali jsme se do síňky s rozměry 4×1×2 metry. Její strop tvoří obří zaklíněný balvan, ale prostor má ve směru celého tahu Erichovy jeskyně zjevné pokračování, i když zatím neprůlezné. Je zřejmě jen otázkou času, kdy se podaří plně zabezpečit přístup do síňky, odstranit několik nebezpečných kamenů a proniknout dál. Naděje, že kdysi skutečně existovala chodba z povrchu na dno Macochy tak stále žije.

Jak je Macocha hluboká?

Nerovné dno propasti Macocha prořezává koryto řeky Punkvy, která přitéká z nejdelšího jeskynního systému České republiky – Amatérské jeskyně – a opět mizí v Dolním jezírku. Hladina jezírka je nejnižším místem suché hloubky Macochy, která od úrovně Horního můstku činí 138,5 metru. Propast ovšem pokračuje i pod vodou a to do dimenzí, které nejsou zanedbatelné.

První pokus o změření hloubky Dolního jezírka byl učiněn v roce 1856 při vědecké expedici, kterou vedl Dr. Jindřich Wankel. Pomocí olovnice badatelé naměřili hloubku dvanáct metrů. Později bylo jezírko prozkoumáno do hloubky 30 metrů a v posledních letech se podařilo proniknout až do hloubky přes 50 metrů. Ani tato hloubka ale pravděpodobně není konečná, stejně jako rozsah podvodních prostor. Potápěčské průzkumy však komplikuje špatná viditelnost způsobená bahnitými nánosy a také těsné prostory v těchto nejhůře dostupných nejnižších úrovních. Podaří se někdy celkovou hloubku Macochy 190 metrů ještě překonat?

Dobře utajený komplex

Pokud byste si prohlíželi půdorysnou mapu Macochy a uspořádání hlavních jeskyní, s nimiž souvisí, patrně byste si všimli jednoho výrazného rysu. Zatímco samotná propast je výrazně protažena ve směru východ–západ, podzemní systémy Amatérské jeskyně a Punkevních jeskyní jsou vytvořeny od severu k jihu, tedy kolmo na ni.

Dnes je známo, že současné odvodňování Punkvy patří z hlediska vývoje Moravského krasu k nejmladším, avšak Macocha se utvářela v dobách, kdy podzemní vody plynuly úplně jinými cestami. Je proto velmi pravděpodobné, že dnes existují již suché jeskynní úrovně táhnoucí se ve směrech dřívějšího odvodňování. Relikty těchto systémů nacházíme v krasu na mnoha místech, ale hlavní komplex dosud nebyl nalezen. Jeho významné části jsou dnes zřejmě zaplněny sutí nebo sedimenty a právě Macocha by mohla být jedním z klíčů k průniku do nich.

Starší než Punkevní jeskyně

Ve východním koutu Macochy se nachází vstup do jeskyně Pasovského. Jako první do ní pronikli badatelé pod vedením profesora Absolona roku 1903. Za velmi dramatických okolností, kdy museli nejprve překonat příkrý suťový svah a poté proniknout mezi obrovskými balvany, objevili propasťovité ústí jeskyně. Objevená síň byla 15 metrů dlouhá, 12 metrů vysoká, uprostřed dva metry a na obou koncích 4,6 metru široká. Dozadu se zužovala a na konci byla úplně zatarasena balvany. Absolon do Pasovského jeskyně sestoupil ještě mnohokrát a jednoho dne údajně slyšel někde za stěnami šum tekoucí vody. Jeho úsilí pak ale směřovalo k objevu a zpřístupnění Punkevních jeskyní a Pasovského jeskyně upadla v zapomnění. Vzhledem k tomu, že chodba Pasovského jeskyně směřuje východním směrem, mohla by skutečně vést zcela mimo oblast současného průběhu podzemního toku Punkvy, tedy do prostor, které jsou součástí dosud neznámé, patrně starší podzemní soustavy.

Jak je patrné, bílá místa na mapě nacházíme i v těsném okolí tolik známé a probádané Macochy. A možná, že těch tajemství ukrývá naše nejznámější propast ještě daleko víc.

Kam vedou Podmůstkové jeskyně?

Pod dolním vyhlídkovým můstkem lze ze dna Macochy vystoupat po obrovském suťovém kuželu až do výšky padesáti metrů. V těchto místech byly již koncem 18. století popsány Podmůstkové jeskyně, které později plně prozkoumal Karel Absolon. Zjistil souvislost s jeskyní Trámovou a celé soustavě přikládal velkou důležitost. Předpokládal totiž, že by tyto prostory mohly ústit za dnes známý Předmacošský sifon, na jehož druhém konci je Amatérská jeskyně. Otázkou však je, zda by se mu tam skutečně podařilo proniknout, kdyby zahájil intenzivní průkopové práce. Systém Amatérské jeskyně se nachází od Macochy na sever, zatímco spleť prostor Podmůstkových jeskyní směřuje k severozápadu až západu k jeskyni Zazděné. Její prostory objevil Absolon ve 30. letech 20. století, když prokopal 300 metrů chodeb, než narazil na volné dutiny s překrásnou krápníkovou výzdobou. Jeskyně Zazděná byla kdysi hlavním vývěrem Punkvy a patrně komunikuje s prostorami Amatérské jeskyně. Může však být také napojena na hypotetický systém vedoucí od Macochy z Podmůstkových jeskyní. Právě největší prostora jeskyně Zazděné se nachází přesně ve směru hlavního protažení Macochy.