Vzácný posel ze Skandinávie: Slavík modráček tundrový

Slavík modráček tundrový není původním obyvatelem našich krajů a v Česku jej můžete vidět pouze v Krkonoších. Proč si zhruba padesátka severských hostů vybrala právě toto místo a odkud k nám vlastně přilétají?




V 60. letech minulého století se vysoko na náhorních plošinách a rašeliništích Krkonoš poprvé objevil slavík modráček tundrový (Luscinia svecica svecica), což tehdy byla mezi ornitology hotová senzace. 

Populace modráčků v Krkonoších postupně sílila, ale i dnes tu hnízdí jen asi dvacet párů a sezónně zde žije maximálně padesát jedinců. Natrefit na ně je tedy mimořádné štěstí. Proč si modráčci vybrali právě toto drsné pohoří, je dosud záhadou. Další dosud nerozluštěnou záhadou je, odkud do Krkonoš vlastně slavíci migrují.

Středoevropští milovníci rybníků

Na území České republiky se vyskytují dva poddruhy modráčka: slavík modráček středoevropský (Luscinia svecica cyanecula), který obývá střední a jižní Evropu a slavík modráček tundrový (Luscinia svecica svecica), jenž je doma na severu od Skandinávie až po Aljašku. Oba poddruhy přitom mají naprosto odlišné ekologické nároky.

Slavík modráček středoevropský hnízdí zejména v porostech na okrajích rybníků – v rákosu, orobinci a v ostřici. U nás byl pozorován zejména po roce 1970 v jižních a jihozápadních Čechách a hnízdo modráčků středoevropských bylo poprvé nalezeno v roce 1982 v okolí Domažlic. Po tomto roce se modráčci středoevropští výrazně rozšířili i do dalších lokalit naší vlasti – především na jižní Moravu, na Ostravsko, Českomoravskou vrchovinu a do severozápadních a východních Čech. Početnost v letech 2001–2003 byla ornitology odhadována na 400–600 párů. 

Padesátka odolných 

Slavík modráček tundrový v Česku hnízdí jen na dvou typech lokalit v Krkonoších – na rašeliništích a na hřebenech. Početnost tohoto poddruhu kulminovala v roce 1989, kdy bylo v hřebenových partiích Krkonoš zaznamenáno 40 samečků a 21 samiček. Od té doby opět docházelo k poklesu stavu modráčků tundrových, dnes tu hnízdí maximálně dvacet párů.

V roce 1989 byl zpívající samec modráčka tundrového pozorován ornitology na vrcholu Pradědu v Hrubém Jeseníku, ovšem hnízdění zde dosud nikdy doloženo nebylo.

Imitátoři žab a sobů

Modráčci tundroví hnízdí jednotlivě, samečci však často rozdělují svou přízeň mezi dvě samičky současně. Samečkové přilétají na hnízdiště o několik dní dříve a začínají zpívat svatební árie. Dlužno přiznat, že tak dobrými pěvci jako proslulí slavíci obecní rozhodně nejsou. Jejich zpět začíná „dyp dyp dyp“ a pokračuje tlukoucí cvrčivou a pískavou řadou tónů. Při nebezpečí se ozývají varovným „tak“. Modráčci jsou konzervativci – pokud jim hnízdní lokalita vyhovuje, mohou ji využívat i několik let.

Pokud chtějí ornitologové odchytit modráčka do sítě kvůli kroužkování, jako vábnička jim skvěle poslouží nahraný hlas modráčkova soka. Modráčci ovšem mají v zásobě velkou škálu zvukových projevů a jsou známí jako mimořádní imitátoři. Dokážou napodobit celou řadu jiných ptáků a skandinávští ornitologové dokonce zaznamenali, že samečci modráčků umí napodobit i zvuky, které vydávají žáby nebo sobi!

Otazníky kolem migrace

Modráčci jsou tažnými ptáky a výsledky kroužkování modráčků středoveropských dokazují, že „naši“ ptáci létají do Francie a Španělska a někteří až na Maltu.

Trajektorie tahu modráčků tundrových však prozatím rozluštěna nebyla. Významné poznatky ovšem přináší německá monografie Das Blaukehlchen, ve které najdeme, kromě různých jiných informací, i výsledky kroužkování a nečekaná data o tahu modráčků zeměmi jako Kyrgyzstán, Turkmenistán a Rusko. Zdá se tedy, že část skandinávských modráčů tundrových odlétá na východ, místo na předpokládaný jih.

Dravci i vražedná moucha

Mláďata modráčků mohou být v hnízdech ohrožena liškami, lasicemi hranostaji, krkavci či obyčejnými hraboši mokřadními. Výzkum modráčků tundrových arboristy a ornitologa Ing. Bohumíra Chutného a RNDr. Václava Pavla z Přírodovědné fakulty Univerzity Palackého v Olomouci odhalil však mnohem záludnějšího nepřítele – mouchu bzučivku (Protocalifora braueri).

TIP: Odlety tažných ptáků: Koloběh ptačí migrace

Tento hmyz napadá mláďata modráčků v hnízdech, zavrtává se jim do podkoží a saje krevní tekutiny. Larvy bzučivek mláďata oslabují a špatné počasí často dokončí dílo zkázy. Za zmínku určitě stojí, že podle obou vědců je krkonošské klima pro modráčky tundrové mnohem náročnější než ve skandinávské tundře.

Kam za modráčky

Modráčky tundrové u nás můžete vidět pouze na hřebenech Krkonoš. Vyzbrojte se dobrým dalekohledem. Pohybovat se můžete pouze po značených cestách; konkrétní místa hnízdění vám z pochopitelných důvodů nikdo neprozradí. Za modráčky středoevropskými se vydejte k jihočeským rybníkům, na jižní Moravu a k rybníkům Českomoravské vrchoviny. Vyskytují se však i na Ostravsku a v příhodných lokalitách východních a severozápadních Čech.


Slavík modráček (Luscinia svecica)

  • Řád: Pěvci (Passeriformes)
  • Čeleď: Drozdovití (Muscicapidae)
  • Velikost: Dorůstá délky 13–14 cm a dosahuje hmotnosti mezi 16 až 24 g. 
  • Popis: Velikostí, tvarem i charakteristickými pohyby se modráčci nápadně podobají obecně známé července (stejně jako ona i pravidelně „přidřepávají“). Samci ve svatebním šatě mají azurově modré hrdlo. Modráčci středoevropští (L. s. cyanecula) mají na modrém hrdle bílou, modráčci tundroví (L. s. svecica) rezavě červenou „hvězdu“. Samičky obou populací jsou od sebe prakticky nerozeznatelné – mají jen nepravidelnou černou kresbu. Kořen ocasu je rezavě hnědý. Prachový šat mláďat je břidlicově šedý, opeření mladých ptáků je podlouhle proužkované.
  • Starost o mláďata: Samotná samička staví na zemi hnízdo z listů, stébel a kořínků; snůška čítá 5–6 namodralých vajec (u modráčků středoevropských hustě a jemně rezavě žlutě tečkovaných). Samička sedí na hnízdě 13–14 dnů (sameček ji střídá pouze výjimečně). Mláďata ovšem krmí oba rodiče. Mladí opouštějí hnízdo ve věku 14 dnů a společně s rodiči setrvávají asi ještě další dva týdny. Pohlavně dospívají ve druhém roce života.
  • Potrava: Modráčci se živí především hmyzem a dalšími bezobratlými živočichy, koncem léta ovšem také zralými bobulemi. Odlétají od nás koncem srpna a počátkem září.

Další články v sekci