Vzácná návštěva hradu Veveří: V roce 1908 ho navštívil Winston Churchill
Nad Brněnskou přehradou se tyčí dnes poněkud zchátralý hrad Veveří. Majestátní stavba má však za sebou bohatou historii táhnoucí se od středověku až po 20. století. Poslední majitel zde dokonce několikrát hostil i budoucího britského ministerského předsedu Winstona Churchilla
Historie Veveří, jednoho z nejstarších hradů na Moravě, sahá svými počátky do prvních let 13. století – poprvé je písemně zmíněn k roku 1213. Původně zeměpanské sídlo královského kastelána měnilo v průběhu věků často majitele. Od 15. století se zde vystřídalo několik moravských šlechtických rodin: Ludanicové, Pernštejnové, Černohorští z Boskovic nebo páni z Lomnice a Tiefenbachu. V pobělohorském období připadl s celým okolním panstvím hrabatům ze Sinzenorfu.
Dlouhou řadu šlechtických majitelů vystřídal roku 1802 úspěšný průmyslový podnikatel Vilém Mundy a po něm je zakoupil v roce 1830 švédský princ Gustav Vasa, syn sesazeného švédského krále Gustava IV. Adolfa. Nemilovaný panovník Gustav Adolf zemřel v exilu a byl dočasně pochován v gotické kapli Matky Boží v sousedství hradu, než byl později převezen do královské hrobky ve Stockholmu.
V roce 1844 koupil veverské panství finančník Šimon Sina, po němž je roku 1856 zdědila jeho vnučka Helena provdaná za řeckého knížete Ypsilantiho. Ta hrad i okolní statky přivedla takříkajíc „na buben“ a musela jej roku 1881 prodat židovskému bankéři Mořici z Hirsch-Gereuthu. Řadu soukromých vlastníků Veveří a řady statků v okolí ukončil až jeho adoptivní syn baron Maurice Arnold de Forest (1879–1968). Tento šlechtic se stal také posledním soukromým majitelem hradu a celého panství.
Nečekaný hradní pán
Poslední vlastník sídla představoval aristokrata přinejmenším pochybného původu. Narodil se v Paříži jako syn manželů Deforestových, amerického páru cirkusových umělců, kteří se stali obětí tyfové epidemie během zájezdu v Turecku. Zůstali po nich dva nezletilí synové – Maurice a Raymond. Obou se ujala bohatá příbuzná, baronka Clara de Hirsch, provdaná za židovského bankéře a známého filantropa Mořice Hirsche.
Manželé Hirschovi ztratili jediného syna, a tak se s péčí věnovali oběma sirotkům, které adoptovali. Sami byli za bankéřovy zásluhy od císaře Františka Josefa I. povýšeni do baronského stavu s titulem von Hirsch-Gereuth. Postarali se také o to, aby jejich nevlastní synové také získali šlechtický predikát, a tak se Maurice stal v lednu 1899 šlechticem. Dostal svůj erb a psal se od té doby jako baron Maurice Arnold Deforest-Bischofsheim, od roku 1905 pak už jen jako baron de Forest. Baronka Hirschová zemřela v roce 1899, a protože její manžel zesnul už o tři roky dříve, připadlo ohromné rodinné dědictví Hirschů-Gereuthů mladému Mauricovi a jeho bratru Raymondovi.
Sám Maurice Arnold získal po předcích obrovský movitý i nemovitý majetek, jehož základ představovalo někdejší velké panství Rosice a Veveří, nacházející se v blízkém okolí Brna, které Mořic Hirsch zakoupil roku 1881. To v dobách feudalismu zahrnovalo město Rosice a přes tucet vesnic a dvorů. Feudalismus mezitím už skončil a nastala éra občanské společnosti, ale veškerá půda s příslušnými nemovitostmi původním majitelům zůstala. Na začátku 20. století ujal se tak Maurice Arnold majetkové držby hradu Veveří a zámku v Rosicích. Patřilo mu též několik průmyslových podniků, cukrovar, pivovar, pila, lihovar a cihelny a rozsáhlé pozemky o výměře více než 12 tisíc hektarů zemědělské půdy a lesů.
Mezi Moravou a Albionem
Na prastarém hradě nad malebným údolím řeky Svratky si baron de Forest zřídil pohodlné sídlo, kde trávil značnou část roku a zval sem i četné hosty. Zbytek času pak vyplňovaly hlavně pobyty ve Velké Británii, především v Londýně, kde žil bohatým společenským životem. Adoptivní rodiče mu totiž zajistili také vzdělání na příslušné úrovni, a to na renomované koleji v Etonu, odkud pokračoval ve studiu na univerzitě v Oxfordu. Mladý baron se rychle sžil s britským prostředím a brzy získal na ostrovech i občanství. Stal se z něj pravý anglický gentleman. Odsloužil si tři roky v nižší důstojnické hodnosti britské armády a roku 1901 se také přiženil do vlivné podnikatelské rodiny Letellierů. Politicky se hlásil k liberálům, za které byl v roce 1911 zvolen do dolní sněmovny parlamentu.
Osobní záliby pak přivedly Maurice Arnolda k silným motorům. Proslul a vyznamenal se jako automobilový závodník a také jako podporovatel britského letectví. V roce 1909 založil Cenu barona de Foresta pro Angličana, který jako první přeletí lamanšský kanál na britském letadle. Dotoval ji sumou 2 0000 liber, kterou o rok později zvýšil dokonce na 4 000.
Churchill na Veveří
Byla to patrně příslušnost k liberální straně, co ho sblížilo s Winstonem Spencerem Churchillem (1874–1965). Oba se spřátelili a sir Winston trávil hodně času na de Forestově jachtě a také na jeho sídle Rosefield v hrabství Lancashire. Vyvrcholením těchto společných přátelských pobytů byla nepochybně počínaje rokem 1906 tři pozvání Churchilla na Moravu, na hrad Veveří. Třetí návštěva v roce 1908 se konala u příležitosti Winstonovy svatební cesty.
Dne 12. září 1908 se Winston Churchill, v té době ministr obchodu ve vládě premiéra Herberta Henryho Asquitha, oženil v chrámu svaté Margarety ve Westminsteru s krásnou, o jedenáct let mladší Clementinou Hozierovou, pocházející ze staré aristokratické rodiny. Po svatbě nastoupili novomanželé svatební cestu na kontinentu.
Pobyli několik dní v Itálii na Lago Maggiore a pak zamířili na Moravu. Do Brna přijeli po železnici, ve městě se však nezdrželi a spěchali na hrad Veveří na řece Svratce nad Brnem, kam je nejspíš odvezl sám hostitel de Forest. Tady strávili několik klidných a spokojených dní. Nevíme, jaké vzpomínky na svatební cestu a na Moravu si uchoval Churchill. Ale lady Clementine ve svých pamětech po letech vzpomínala „na krásnou moravskou krajinu s hlubokými lesy“. Idyla však brzy skončila a Churchill spěchal do Londýna, kde začínalo podzimní zasedání parlamentu.
Z dalších osudů majitele hradu de Foresta je známo, že po vstupu Velké Británie do války s Rakousko-Uherskem v roce 1914 se vzdal svého rakouského šlechtického titulu a bojoval v letecké službě britského námořnictva. V lednu 1920 mu Britové jeho titul vrátili.
Po první světové válce vyhlásil československý stát pozemkovou reformu, jejímž smyslem bylo redukovat především statky šlechty a katolické církve a nabídnout obstavenou půdu domácím zemědělcům. Na de Forestových statcích na někdejších panstvích Rosice a Veveří byla pozemková reforma provedena roku 1925.
TIP: Nové osudy staré šlechty: Co čekalo aristokracii po vzniku Československa?
De Forest se bránil soudní cestou, ale nakonec mezi ním a státem došlo ke kompromisu. Baron prodal všechny své moravské majetky českému státu za celkovou sumu cca 100 milionů liber. Po tomto narovnání došlo k zestátnění lesního hospodářství, hradu Veveří, zámku v Rosicích, jedné cihelny a pily, část nemovitostí připadla zemi moravskoslezské a ze zbývající části majetku bylo vytvořeno sedm zbytkových statků, které byly rozprodány novým majitelům. Churchillův hostitel tak definitivně zmizel z moravského obzoru.
