Vytrvalci ze severu: Sobi polární urazí na pouti za zelenou trávou přes 2 500 kilometrů
U sobů polárních lze každým rokem pozorovat migrační tahy srovnatelné s mohutnými přesuny afrických býložravců po pláních Serengeti
V naprosto odlišných atmosférických podmínkách je důvod pohybu v obou případech stejný – cesta za potravou. Jak se blíží léto, sobi polární (Rangifer tarandus) se houfují k bezmála 1 000 kilometrů dlouhému pochodu na sever. Nejdříve vyráží na cestu samice a několik týdnů po nich samci s mláďaty z předchozího roku.
V létě jsou na severu všem odměnou rozlehlé pláně s bohatým porostem. Každý ze sobů dokáže ze zeleného koberce spást až pět kilogramů denně. To je velký rozdíl oproti období, kdy si musí sousto po soustu dobývat zpod sněhového příkrovu. Tehdy k hrabání ve sněhu velmi využijí kopyta, jejichž dutá spodní strana připomíná lžíci a ostré okraje umožní probít se i štěrkem nebo ledem.
Kopyta sobů mají ještě další pozoruhodnou vlastnost. Jsou totiž mimořádně velká a až tři metráky těžká zvířata se tak bez velkého boření dokážou pohybovat po sněhu a zabrat kopyty při překonávání vodních toků jako čtyřmi malými pádly.
Jakmile napadne první sníh, začnou se stáda pohybovat zpět k jihu a dokončí tak každoroční pouť, která je celkem více než 2 500 km dlouhá. Zimu stráví v mírnějších klimatických pásmech, kde se živí lišejníky.
