Biologové z univerzity v kanadském Torontu zkoumali, jak živočichové reagují na přítomnost velké dávky stresu. Ten je mimo jiné důležitým faktorem ovlivňujícím vzájemné chování predátorů a jejich obětí. Shannon McCauley a Marie-Josée Rowe vytvořili v umělé nádrži ideální prostředí pro vývoj mladých larev vážky Leucorrhinia intacta. Mělo to ovšem jeden háček – v nádrži byly přítomny i ryby, které se těmito larvami živí. Ačkoli se rybí predátoři nemohli ke své kořisti dostat a pozřít ji, jejich pouhá přítomnost měla na vyvíjející se vážky citelný vliv.
TIP: Mravenčí ubytovny aneb Soužití mravenců a "mravencomilných" rostlin
Kanadští biologové s překvapením zjistili, že za trvalého „dohledu“ predátorů rapidně klesaly životní šance hmyzího dorostu. Pravděpodobnost přežití stresovaných larev byla 2,5 až 4,3krát nižší než v prostředí, kde nebyli predátoři přítomni.
Ve druhé části pokusu zemřelo v nádrži s rybami 11 % larev snažících se metamorfovat v dospělé vážky. Míra úmrtnosti v prostředí bez predátorů byla naproti tomu jen dvouprocentní. Vědci se domnívají, že jejich poznatky lze aplikovat na všechny organismy a mohly by posloužit v budoucích experimentech zkoumajících smrtící účinky stresu.
„Čím víc se dozvídáme o vlivu stresu na zvířata, ať už jde o vlivy vyvolané člověkem nebo jinými tvory, tím je jasnější, že tento faktor pro ně znamená větší nebezpečí smrti. Například při vystavení infekci, kterou by za jiných podmínek překonaly,“ uzavřela výsledky výzkumu Marie-Josée Rowe.
