Výpočty pro všední den: Nejstarší dochované matematické záznamy jsou staré 3 500 let
Vývoj i těch nejstarších civilizací úzce souvisel s vědeckým pokrokem a vzdělaností. Egyptské matematické texty jsou nejstaršími dochovanými záznamy tohoto typu s množstvím praktických úloh a technik, bez jejichž znalosti by se úřednický aparát starověké říše na řece Nilu rozhodně neobešel
Od vynálezu hieroglyfického písma (asi 2900 př. n. l.) hráli písaři čím dál významnější roli. Patřili k tehdejší elitě společnosti a byli také s náležitou úctou vyobrazováni. Zodpovídali totiž za organizování lidí, evidenci zboží, výběr daní nebo plánování prací. Mnozí jiní hodnostáři té doby se proto jejich dovedností a s tím související moci obávali.
Hieratické hlavolamy
Aby mohli úřednickou pozici zastávat, museli se písaři naučit nejen samotné technice psaní, ale také výpočtům. Postupovali přitom od nejjednodušších operací k úlohám složitějším, které by i dnes potrápily nejednoho středoškoláka. Jedna z úloh se například ptá na výpočet výšky pyramidy, jestliže známe délku strany čtvercové základny a úhel, který s ní svírá boční stěna. Jiná zas dává za úkol rozdělit množství ječmene mezi 10 lidí tak, aby každý další člověk získal o osminu více než jeho předchůdce.
Nám známé hieroglyfické písmo písaři k záznamu matematických úloh nepoužívali, neboť bylo vyhrazeno především k zachycení náboženských textů na budovách nebo oficiálních nápisů. Pro účely běžných záznamů jim sloužilo písmo hieratické, tedy zjednodušená verze hieroglyfů. Zaznamenávalo se na papyrusové svitky, kůže, dřevěné tabulky nebo na keramiku. Takový materiál ale snadněji podléhá zkáze, a proto nebyl historikům po dlouhou dobu žádný tehdejší matematický text znám. Až v druhé polovině 19. století došlo k sérii objevů, na jejichž konci stálo hned několik více či méně dochovaných příkladů dokládajících hluboké znalosti egyptských vzdělanců.
Rukopisy z černého trhu
Pravděpodobně díky nelegálním archeologickým vykopávkám se dostal na trh v Luxoru takzvaný Rhindův papyrus, pojmenovaný po skotském
starožitníkovi a archeologovi Alexanderu Henrym Rhindovi, který si textu všiml a zakoupil jej. Samotný papyrus je datován přibližně do roku 1550 př. n. l., hned na jeho prvních řádcích ale stojí informace, že se jedná o opis ještě staršího textu pocházejícího z období 19. století př. n. l. Text se skládá z několika listů o délce téměř 40 cm, dohromady měří přes 5 metrů. Svitek obsahuje 91 matematických úloh, přičemž některé se týkají základních aritmetických operací se zlomky, jiné zase výpočtů obsahů či objemů nebo úloh o kvalitě chleba či piva.
Druhý klíčový papyrus se nazývá Moskevský a na trzích v Thébách jej zakoupil původem ruský egyptolog Vladimir Goleniščev. Předpokládá se, že i tento text je opisem staršího díla, zároveň vznikl dříve než Rhindův papyrus. Na svitku o rozměrech 8 cm na šířku a přes 5 metrů na délku se nachází 25 úloh tematicky velmi podobných těm z Rhindova papyru.
Úlohy v obou matematických textech nesou spoustu společných znaků. Mají zkratkovitý zápis, vedle zadání obsahují i řešení a na čtenáře mohou působit jako mechanický návod, jak s číselnými hodnotami zacházet bez jakéhokoli zdůvodnění. Je proto zjevné, že oba dochované texty sloužily spíše jako soubory úloh, které by při své činnosti písaři mohli použít či se z nich alespoň poučit. Nejednalo se o původní vědecký text zabývající se zdůvodněními ani hlubším vhledem do teorie, přesto jsou svitky důkazem vysoké úrovně matematických dovedností a dokladem uvědomění si síly této disciplíny.
