Vymažte ji z historie: Ženské běžecké rekordy Zdeňka Koubka

Jakoby se po ní slehla zem. Všemi milovaná a oslavovaná Zdena ale nezmizela proto, že by ztratila výkonnost, že by jí to, jak se říká, „přestalo běhat“. Ne­odešla do ústraní kvůli těžkému zranění. Hlavním důvodem bylo odhalení, že i když se celý život považovala za děvče, ve skutečnosti byla od prvního dne mužem.

Máte holčičku! 

Toho 8. prosince 1913 se v Paskově v okrese Frýdek-Místek do rodiny kočího a později formana narodilo zdánlivě úplně normální miminko. Maminka i dítě byly v pořádku, tak proč volat doktora. Porodní bába odvedla svou práci na výbornou! Rodiče holčičku pojmenovali Zdena a těžko tehdy mohli tušit, že se jim vlastně narodil chlapeček s vrozenou vývojovou vadou reprodukční soustavy. Tu by vyřešila ani ne moc závažná operace. Nikdo ale nevěděl, že je něco podobného možné a vlastně normální. A než Zdena zjistila, co že se to vlastně děje s jejím tělem a duší, uběhlo mnoho let... 

Pryč od pultu 

Celá rodina se chvilku po narození dcerky přestěhovala do Brna. Po základní škole Zdena nastoupila do učení na květinářku, to ji ale nezajímalo a nebavilo. A tak se začala učit na prodavačku. Ovšem v pouhých sedmnácti letech se na atletických závodech katolické organizace Orel ukazuje, že mladá slečna má sportovní talent. A tak začala každý den trénovat v klubu Vysokoškolský sport. Nejdříve v Brně, po dvou letech se přesouvá do Prahy. Stahuje si ji hlavní město, protože tam patří ti nejnadanější. 

A Zdena také utíká před závistivými soupeřkami, které využijí každého momentu, aby nejrychlejší členku klubu pomluvily. Provokuje už jen svým zjevem a hlasem. A také jí nevyhovují tréninky pro ženy, jsou jednoduché. Často proto běhá a posiluje s mužskými atlety. V té době už drží první československý rekord na osm set metrů. Přes den pracuje v obchodě a po práci trénuje. Tvrdě a nekompromisně si zvyšuje zátěž. A v roce 1933 se stává mistryní světa na osm set metrů, mistryní republiky v běhu na dvě stě metrů a ve skoku do dálky. Takový úspěch a tak rychle nikdo nečekal!

Duše bolí

Zdena je nadšená, sportovní fanoušci ji milují. Tisk o ni píše jako o hvězdě českého sportu. Uvnitř ale bojuje sama se sebou. Nechápe své pocity. V té době byla homosexualita tabu, nemluvilo se o ní, mnozí ji považovali za nemravnou, nepřirozenou a nechutnou. Zdena se necítila ve svém těle jako žena. Spíš se jí ženy líbí. V těch zmatených dobách jakoby jí všechno bylo proti srsti, mívá i úzkostné stavy. A není se čemu divit. Pravidelně nekrvácela, prsa měla téměř neznatelná a v obličeji jí rostly vousy. Do sprch s ostatními děvčaty nechodila. Styděla se za svou mužskou postavu i za to, že se musí před každým závodem důkladně oholit. Jenže s kým se poradit? Komu se svěřit?

Noční můry 

Na III. Masarykových hrách Koubková opět skóruje. Poráží polskou olympijskou vítězku Stanislawu Walasiewiczovou a v roce 1934 jede do Londýna na ženské světové hry. Ačkoliv tehdy trvá cesta vlakem do hlavního města Velké Británie celé dva dny, Zdena je ve skvělé formě. Běží a její čas je ohromující. Vylepšuje světový rekord na osm set metrů a další skvělý čas drží i s československou olympijskou štafetou. 

Začínají se objevovat otázky ohledně Zdenčina pohlaví. Zasvěcení lidé tuší, že je něco špatně. Takhle ženské tělo nefunguje... I obyčejným lidem připadá Zdena spíš jako muž. A co je největší problém? I Zdena se cítí být více mužem...  

Pak vychází kniha Lídy Merlínové Zdenin světový rekord. Autorka ve svém sladkobolném dívčím románku líčí Zdenu jako chudou venkovskou dívku, která přijela do Prahy pracovat. Po zavírací době ale studuje, sportuje a díky skvělým výsledkům se jí otevírají dveře do lepší společnosti. Fiktivní hrdinka má ale mnoho milostných peripetií s muži... A pak najednou jakoby Merlínová začala pochybovat, jakoby se něco dozvěděla. Snad na něco přišla během rozhovorů se Zdenou. O hlavní postavě začíná psát jako o sportovkyni s jinošskou tváří a mužným hrudníkem. 

Tím potvrzuje pocity mnoha Zdenčiných kolegů a kolegyň z klubu. Román je urazil. Najednou jim dochází, že oni sami berou Zdenku jako muže. A že ze sportovního hlediska se asi jedná o nespravedlnost: ani ty nejvýkonnější ženy se jí z principu svou fyzičkou nemohou vyrovnat. Sportovci požadují zdravotní vyšetření! Zdenu zmítají pochybnosti, konečně ale navštěvuje specialistu a ten její obavy a podezření veřejnosti potvrzuje. Zdena je muž! Musí oficiálně zažádat o změnu pohlaví v matrice a zároveň i o povolení nosit mužský dres. Do sportovního klubu ve Strakovce jí ale stejně zakážou přístup. 

Se vším všudy 

Není to jednoduché, ale po čase získává nový občanský průkaz na jméno Zdeněk. Co dál? Zvažuje možnost operace, stahuje se ze závodišť. Postupuje hormonální léčbu, což i veřejně oznámí. Musí. Je potřeba nějak reagovat na šílenství, které příběh rozpoutal. Mnozí Zdenku – Zdeňka odsuzují. Jistě to udělal schválně, o své úchylce věděl a využil ji, soudí někteří. Podváděl! V podolském sanatoriu prodělá Zdena v březnu 1936 operaci. Nad postelí v pooperačním oddělení je už napsáno Zdeněk Koubek a stojí v mužském oddělení. Vysvobození. 

Po nutné rekonvalescenci vedou kroky pana Koubka naposledy do kanceláře atletické unie. Oznamuje, že „slavná světová rekordwoman umřela“. Tak přišla česká atletika o jeden ze svých největších talentů – a snad pro necitlivost, s jakou Zdenu před časem všichni odsoudili, odmítá Zdeněk nadále trénovat – sebe i ostatní. Chce svůj klid a život, o kterém snil. Skládá maturitu, pracuje jako technický úředník v továrně Jawa v pražských Nuslích.

Po operaci a změně jména vyházel všechny medaile a trofeje z atletických závodů do popelnice. Se Zdenou chtěl skončit jednou provždy. Až po čase souhlasí, že veřejnost seznámí se svým nelehkým příběhem. Na pokračování tedy začal vycházel seriál o jeho životě v Pražském ilustrovaném zpravodaji. A nezůstane jen u toho. Prapodivní agenti mu vyjednávají turné po Velké Británii a Spojených státech amerických, během kterého coby bývalá sportovkyně líčí posluchačům svůj pohnutý osud. Jenže víc než o osvětu jde o ponižující předvádění člověka, prý hermafrodita. I to ale Zdeněk podstupuje, potřebuje totiž peníze na nový život. A skutečně se ho dočká. Bydlí v Praze na Zahradním městě, ožení se. Hraje za Říčany ragby, ale jen tak, pro radost. Konečně najde své štěstí. Umírá roku 1986 ve věku 73 let.