Přistání na jiném místě: Jak probíhalo vylodění spojenců na pláži Utah

Zhruba pětikilometrová pláž Utah představovala z pohledu útočících sil nejvýchodnější část invazního sektoru spojeneckých armád. V této oblasti, tvořené taktickými úseky Tare Green, Uncle Red a Victor, operovaly jednotky amerického VII. armádního sboru generálmajora Josepha Collinse.

K útoku samotnému byla vybrána 4. pěší divize generála Raymonda Bartona. Vojska vyčleněná k operaci v oblasti Utah se skládala ze tří plukovních bojových skupin – 8., 12. a 22. – a celkem čítala 23 250 mužů.

Rychlý postup

Admirál Alan Kirk stanovil jako výchozí místo seskupení invazních sil téměř 20 km od Němci kontrolovaného pobřeží, k čemuž jej vedla oprávněná obava z nepřátelských dělostřeleckých baterií. Na druhou stranu tím významně prodloužil samotnou cestu výsadkových plavidel. Nakonec se ale ukázalo, že se nejednalo o špatný tah, protože až na několik případů dorazily všechny čluny ke břehu bez nehody. Okolo 6.30 se podařilo prvním vojákům vylodit na francouzskou půdu. Protože stále probíhal odliv, pěší jednotky musely během urazit vzdálenost přes půl kilometru, než se dostaly k samotným pobřežním útesům.

Oproti očekávání na ně nedopadaly koordinované salvy obránců Atlantického valu, ale pouze slabá palba. Pokud se ale přece jen někde objevil významnější odpor, hbitě jej eliminovaly obojživelné tanky Sherman a Valentine, které byly uzpůsobeny pro pohyb ve vodě. Díky tomu se čelným americkým oddílům podařilo kolem deváté hodiny prolomit asi tříkilometrový pás fronty mezi pobřežím a lagunou, ve které bylo rozmístěno německé dělostřelectvo.

Tajemství úspěchu

Z výše zmíněných informací vyplývá, že invaze v sektoru Utah představovala v porovnání s jinými úseky velmi snadnou záležitost. Proč se však oddíly americké 4. pěší divize nesetkaly s takovým odporem jako na sousední pláži Omaha? Jako mnohokrát v historii sehrála i zde zásadní roli štěstěna. Vlivem silného mořského proudu došlo k odklonu invazních plavidel přibližně 1,5 km od stanoveného místa výsadku.

Na tomto úseku obranné linie (oblast La Grande Dune) se na rozdíl od plánovaného prostoru nacházel slabý německý odpor v podobě několika jednotek 352. a 709. pěší divize a útočící Američané, motivovaní osobní přítomností oblíbeného zástupce velitele divize generála Theodora Roosevelta (syna prezidenta Theodora Roosevelta), prolomili rychle nepřátelská postavení a postupovali do vnitrozemí. Je nutné dodat, že útočníky podporovala mohutná námořní děla zasypávající německé linie pravidelnými salvami.

TIP: Jak vypadalo opevnění na jednotlivých plážích?

Hodinu po poledni došlo konečně v několika místech k dotyku jednotek 4. pěší a 101. vzdušné výsadkové divize (známé pod přezdívkou „Křičící orlové“), jež byla vysazena již dříve do plánovaného místa invaze. Nyní měli Američané pod kontrolou již čtyři z pěti východů směřujících od pobřežních baterií do vnitrozemí. Podařilo se tak bezpečně zajistit a vybudovat předmostí a následně mohli postupovat do hloubi nepřátelského území. Celkem na Utahu ztratili Američané zhruba 200 mužů, což jsou nejnižší spojenecké ztráty dne D ze všech pláží.