Vylepšete si předky: Proč falšovaly mocné rody minulost i vlastní původ?

Řada lidí se pyšní vlastním šlechtickým erbem, přestože jen málokdo ve svém rodokmenu narazí na předky s urozenou krví. Jak je to možné? S rostoucí oblibou genealogie se totiž na internetu vyrojilo množství stránek nabízejících jejich výrobu. Snaha povýšit svůj rod však není žádnou novinkou.

27.01.2025 - Lenka Peremská



Již od nepaměti se lidé snažili trošku přikrášlit svůj původ. Ne vždy však byla cesta k nalezení modré krve jednoduchá a často se kvůli zřejmé účelovosti úplně vymanila z přísných hranic vědecké genealogie.

Antika: Caesar zrozený z pěny

Cenu, kterou má „skvělý“ rodokmen pro vůdčí postavu, si uvědomil i římský císař Augustus, který dokonce neváhal k těmto účelům angažovat slavného básníka Publia Vergilia Mara. Ten na jeho objednávku sepsal vrcholné dílo zlatého věku římské literatury, epos Aeneis. V něm nechal trojského hrdinu Aenea opustit dobyté město a putovat po mořích na západ, kde nakonec přistál u italského břehu. Zde našel nejen novou zem, ale také svou pozdější manželku Lavinii, dceru krále Latina. Z jejich krve pak vzešla slavná dvojčata Romulus a Remus, ale také Gaius Julius Caesar a celá jeho juliovská dynastie. 

Vergilius zcela vědomě upravil homérskou pověst a rozšířil ji tak, aby přesně splňovala koncept božského původu císaře. Hrdina Aeneas byl totiž podle báje synem řecké bohyně Afrodity. Tu Římané velmi brzy přijali za vlastní a ztotožnili ji s Venuší. Nikterak je přitom nebrzdilo, že původní italické božstvo Venuše Cloacina strážilo páchnoucí římské kanály a s láskou a krásou mělo jen pramálo společného. Konečně, Augusta také netrápilo, že vůbec není z Caesarovy krve, a tudíž „božského původu“.

Implantování Afrodity a Aenea do rodinného stromu vládnoucí dynastie vyřešilo nejen odlišnost od zbytku společnosti, ale zejména nadřazenost nad dalšími národy. Pramáti Venuše, jíž bylo přiřčeno přízvisko Genetrix, tak beze zbytku splnila svou roli a po zbytek římských dějin se těšila mezi lidmi velké popularitě.

Středověk: Až z římských knížat sú přišli

Skutečným přeborníkem ve falzifikaci byl Oldřich II. z Rožmberka, který neváhal propojit svůj rod se slavnou italskou rodinou Orsini. Během husitských válek se totiž předák českých katolických pánů setkával s papežským nunciem, s nímž sdílel nejen pohled na kacířskou husitskou revoluci, ale hlavně velmi podobný rodový znak. Pětilistá červená růže totiž odkazovala jak na starobylé Vítkovce, tak na jednu z nejvýznamnějších římských šlechtických rodin. 

Oldřich, který po smrti českého krále Ladislava Pohrobka zadoufal v kandidaturu vlastního syna, toužil pozvednout svůj rod daleko nad ostatní. Nerozpakoval se proto vylepšit rožmberský erb o orsiniovské červené kosmé pruhy. A kdo by snad ještě váhal, měl být odkázán na štítonoše. Italská dynastie použila pro tyto účely medvěda, jehož latinské označení ursus spojila se svým jménem, a tato šelma se záhy objevila i v erbu pánů z Rožmberka. Oldřich, neboli Guilielmus Ursinus de Rosenberg, dokonce pořídil opis Dalimilovy kroniky s veršem odkazujícím rožmberský rod k rodu Orsini. Přes veškeré snahy však jeho naděje nakonec pohasla a na český trůn usedl „lidový“ Jiří z Poděbrad.

20. století: Podvod za cenu života

Zmíněné rodopisné podvody jsou spíše úsměvným příkladem, kam až je člověk pro vlastní obohacení schopen zajít. V jednu dobu však padělání rodokmenu bylo doslova a do písmene otázkou života a smrti. S nástupem nacismu v Německu začal Adolf Hitler spekulovat nad problémem židovské otázky. Jeho politický program byl na antisemitismu přímo založený a společnost, v níž rakouský politik dokázal vzbudit ty nejtemnější pudy, na podobné vášně slyšela. 

Aby bylo možné s židovskou populací jednou provždy skoncovat, musela vzniknout přesná pravidla určující, kdo všechno má být považován za žida. Hitler velmi často a rád dokazoval své vize pomocí vědy, která se v jeho rukách rychle stávala pavědou. Podobně dopadla i genealogie. Takzvaný Sippenforschung se stal důležitým zdrojem informací a rodopisecké bádání zažilo prudký rozvoj. 

Za židy byly nejprve označeny osoby neárijského původu. Toto rozlišení však bylo málo konkrétní. Rasový politický úřad proto přistoupil k vyhotovení přesného protokolu. Každý, kdo se ucházel o místo ve státní správě, musel dokázat „čistý“ původ. Čekalo ho vyplnění řady kolonek několik generací zpět a na jejich základě byl zařazen do jedné z kategorií. 

Pokud minimálně tři z jeho prarodičů byli židé, byl tak označen i on sám. Míšencem (Mischling) se stal, pokud jeho dva prarodiče vykazovali židovskou národnost a pokud on sám náležel po dni 16. září roku 1935 k židovské náboženské společnosti nebo do ní byl přijat po tomto datu. Stejně tak byli za poloviční židy považováni všichni, kdo v tomto rozhodujícím dni žili v manželství se židem nebo s ním svazek uzavřeli později. Stejně tak všechny děti, které vzešly ze smíšeného manželství uzavřeného nejdříve dne 17. září 1935. Do židovské obce patřily rovněž děti nemanželské, narozené po 31. červenci 1936, u nichž se dalo dokázat, že jeden z rodičů byl žid. 

Ještě mnohem hlouběji museli svůj původ dokazovat zájemci o místo v řadách jednotek SS. Elitní vojáci nesměli mít jediného židovského předka až do roku 1750. Řada z nich však byla nemile překvapena. Židům se totiž v Německu dařilo a po několik století se asimilovali s místními. Po objevení takové informace musel být „čistokrevný nadřazený árijec“ zralý na infarkt. Někdy se však předci a jejich krev stali otázkou přežití a není divu, že se vyskytlo mnoho případů podplácení sippenforscherů. Dokonce sám Hitler udělil výjimku svému Erhardu Milchovi, vysokému představiteli Luftwaffe a blízkému spolupracovníkovi Hermanna Göringa, který spadal do kategorie míšenec druhého stupně – Milchova matka totiž byla židovského původu.

 


Další články v sekci