Výjimečná fosilie z miocénu odhaluje nešťastný osud jedné sirény

Fosilie, které by zachycovaly nejen vzhled nějakého organismu, ale i související ekologické vztahy, bývají vzácné. Aldo Benites-Palomino z Curyšské univerzity a jeho tým měli výjimečné štěstí. Podařilo se jim objevit pozůstatky třetihorní sirény, vodního savce z čeledi dugongovitých. Nebohá siréna posloužila jako potrava hned dvěma nelítostným predátorům.

Fosilie sirény rodu Culebratherium ze spodního miocénu, stará asi 20 milionů let, pochází z geologické formace Agua Clara, z lokality jižně od města Coro na severozápadním pobřeží Venezuely. Jde o část lebky a obratle. Na objevených kostech je patrné, čím si siréna prošla v posledních chvílích svého života i po smrti. Výzkumu třetihorního dramatu v těchto dnech zveřejnil odborný časopis Journal Of Vertebrate Paleontology.

Drama sirény, krokodýla a žraloka

Kosti nebohé sirény nesou jasné stopy železného stisku krokodýlí tlamy, které navíc odpovídají lovecké strategii krokodýlů, kdy se lovec zakousne do kořisti a pak divoce rotuje kolem své podélné osy, přičemž se snaží kořist udusit a rve z ní kusy masa. V tomto případě se krokodýl zakousl siréně zepředu do tlamy a útok byl zřejmě fatální.

To ale nebylo vše. Na nalezených kostech sirény jsou patrné také stopy po útoku žraloka. Kromě toho vědci objevili i zub žraloka Galeocerdo aduncus. Tento žralok, který byl blízkým příbuzným dnešního žraloka tygřího (Galeocerdo cuvier), se zřejmě přiživil na tom, co ze sirény zbylo po hostině krokodýla.

„Prozkoumali jsme jeden z velmi málo fosilních nálezů, které zachycují útok více druhů predátorů na jedinou kořist,“ pochvaluje si Benites-Palomino. „Tato fosilie rovněž odhaluje potravní řetězce v dané oblasti v období spodního miocénu.“ V dnešní přírodě je běžné, že se na jednom těle kořisti nakrmí více různých predátorů či mrchožroutů. Ve fosiliích se ale takové scény odrážejí jen výjimečně.