Orangutani jsou nejosaměleji žijící velké opice. Dospělí samci a dospívající jedinci obou pohlaví žijí o samotě a s ostatními se potkávají jen příležitostně. Společenská struktura je proto často označována jako samotářská a zároveň sociální. Teritoria jednotlivých orangutanů se překrývají, a tak na sebe občas narážejí při přesunech a hledání potravy. Interakce mezi dospělými samicemi pak mohou být různé od přátelských po vyloženě konfrontační, dospělí samci jsou k sobě převážně nepřátelští.
TIP: Lesní muž se zaťatou pěstí aneb Orangutani Bornea a Sumatry
Silné vazby jsou jedině mezi dospělými samicemi a jejich dosud nesamostatnými potomky. Samička rodí první mládě ve věku 14–15 let po devítiměsíčním těhotenství a další potomek přichází na svět až po následujících cca osmi letech (jde o nejdelší interval mezi jednotlivými těhotenstvími mezi všemi velkými opicemi). Mladí orangutani jsou na matce po první dva roky života naprosto závislí. První čtyři měsíce se od ní dokonce vůbec neodloučí a jsou neustále přichyceni na matčině břiše. Množství fyzického kontaktu postupně klesá, ale i tak matka mládě při překonávání delších vzdáleností nosí, krmí je a spí s ním v jednom hnízdě.
Ve věku dvou let jsou už pohybové schopnosti orangutanů dost vyvinuté, aby se mohli ve větvích pohybovat sami. Při delších cestách je matka drží za ruku. Ve věku čtyř let jsou mláďata odstavena a teprve kolem pěti let věku začínají podnikat výpravy dál od své opatrovnice. Orangutaní matka má u sebe často více než jedno mládě, přičemž starší potomek jí často pomáhá starat se o menšího sourozence.
