Všichni naši nobelisti: Kdo z českých rodáků získal prestižní ocenění?

Když se v roce 1833 narodil do rodiny Nobelů syn Alfréd, zřejmě by nikoho nenapadlo, jak se zapíše do historie. Jeho otec – vynálezce a technik, v té době zbankrotoval a rodinu musela živit matka z platu prodavačky. Když bylo Alfrédovi deset let, rodina se přestěhovala ze Stockholmu do Ruska, kde se jeho otci začalo dařit. Pracoval na vývoji pozemních a podmořských min! Alfréd tak mohl studovat a tehdy se v Petrohradě seznámil s chemiky zvučných jmen. A bylo mu třiatřicet let, když ohlásil převratný vynález: dynamit. Díky němu se postupně stával jedním z nejbohatších mužů. 

Cena za mír 

Sledovat svět, kde lidé umírali ve válkách i kvůli jeho vynálezu, bylo pro něj – humanisticky založeného člověka, obtížné. A to se původně domníval, že právě jeho vynálezy by mohly válečné šílenství zastavit. I proto od ledna 1893 uvažoval o založení fondu, který by vyplácel lékařům a vědcům odměny za mimořádné významné počiny a objevy. Stejné ocenění plánoval i pro ty, kteří se snaží o nastolení a udržení míru. 

Cena se pojila také s finanční odměnou, kterou by hradily jeho fondy. Nobel byl už několik let po smrti, když se jeho cena na základě jeho závěti udělovala v Oslo poprvé – a to v roce 1901. Po pěti letech pak poprvé udělili Nobelovu cenu za mír. Obdržela ji pražská rodačka Berta Suttnerová! 

Přišla na svět v rodině Kinských v roce 1843, dětství pak strávila v Brně a posléze ve Vídni. Její barvitý život byl po řadu let spojen právě s Alfrédem Nobelem, dokonce od něj před lety obdržela nabídku k sňatku. Na čas ji zaměstnával a po řadu let zůstali v úzkém přátelském vztahu. Nobel ji podporoval v jejím úsilí o mír. Angažovala se v oblasti vzdělávání, navazovala vlivné kontakty a pořádala konference, navíc se činila i literárně. Ona sama zažila válku na Kavkaze, kde žila pár let se svým manželem. Snad i proto se z ní stala přesvědčená pacifistka. 

Její román Odzbrojte! odsuzoval společnost, která nechávala cíleně umírat vojáky na bojištích. Sledovala i tragické osudy jejich blízkých. Ironií osudu Berta umřela ve Vídni v předvečer 1. světové války, která otřásla světem a v níž sehrál klíčovou roli právě Nobelův vynález: dynamit. 

Cena za lékařství 

Zcela mimořádnou osobností, až vědeckou hvězdou byla Gerty Coriová, po které jsou pojmenovány ulice, kráter na Měsíci a její podobiznu najdeme i na poštovní známce. Narodila se v Praze do rodiny Radnitzů a odmala jí přitahovaly přírodní vědy. Podařilo se jí – i přes různé peripetie – odmaturovat na gymnáziu a posléze vystudovat pražskou německou lékařskou fakultu. Právě tam se potkala se svým budoucím manželem Carlem Corim, rovněž Pražákem, se kterým pak strávila celý svůj další život. 

Gerty Coriová se z Prahy odstěhovala po své promoci v roce 1920 a už se do českých zemí nikdy nevrátila. Kvůli židovskému původu čelila její rodina za nacismu typické perzekuci: sestra s manželem ještě stihli před nástupem Hitlera emigrovat, Gertin otec zemřel v lednu 1939 a maminka – Martha Radnitzová byla v lednu 1942 transportována do terezínského ghetta, kde po čtyřiceti dnech zemřela.

Nejprve se usadili v Rakousku, pak ve Spojených státech amerických, kde pracovali na svých klíčových biochemických objevech. Jejich úsilí bylo korunováno v roce 1947 udělením Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství. Gerty byla první ženou v historii, která tuto cenu získala! Za svou vědeckou práci ale zaplatila životem. Vážné onemocnění, kvůli kterému zemřela, s velkou pravděpodobností zapříčinila její práce v laboratoři. Tehdy totiž pracovala bez jakýchkoliv ochranných prostředků proti účinkům radioaktivního záření. 

Padesátá léta 

V roce 1959 mohlo Československo slavit: Nobelovu cenu za chemii získal devětašedesátiletý fyzikální chemik a vynálezce polarografie Jaroslav Heyrovský. Chemii zasvětil celý svůj život. Po studiích na pražské Univerzitě Karlově se v Londýně věnoval fyzikální chemii a poté elektrochemii. Na pražskou univerzitu se vrátil jako vyučující po skončení 1. světové války a v roce 1926 ho jmenovali profesorem. To už měl na kontě objev polarografie. Ta spočívá v měření elektrického proudu procházejícího rtuťovou kapkou a roztokem, do kterého rtuť odkapává. Tato metoda je dodnes využívána ve světě chemických analýz a výzkumů. 

Heyrovský ve svém životě zažil obě světové války. V té první pracoval jako zdravotník, během druhé nemohl pokračovat ve své vědecké práci, protože nacisté zavřeli univerzity. Nakonec mu ale výzkum za protektorátu povolili – jenže po skončení války ho za to obvinili z kolaborace. Nic mu neprokázali, ale zakázali mu vstup do ústavu a problémy zažíval i v Akademii věd, kde působil. 

Ve svých výzkumech pokračoval ve spolupráci s japonským vědcem Šikatou. Zkonstruovali přístroj zvaný polarograf, který křivky automaticky zaznamenával. Na Nobelovu cenu ho nominovali celkem osmnáctkrát, než ji získal. 

V utajení 

V roce 1984 ocenili Nobelovou cenou básníka a prozaika Jaroslava Seiferta – komunistům se to ale zrovna nehodilo. Měli s ním jistou historii… Když dvacetiletý Seifert vydal roku 1921 svou první básnickou sbírku, vstoupil také do Komunistické strany Československa. Ovšem v roce 1929 kritizoval tehdejší vedení a tak ho ze strany vyloučili. V prvních poválečných volbách roku 1946 dokonce básník veřejně podpořil sociální demokraty. Upadl v nemilost, dokonce mu zakázali publikovat. A i když tento zákaz později skončil, komunistický režim se snažil omezovat Seiferta, jak se dalo. Zvláště poté, co odsoudil okupaci vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968 a o devět let později podepsal Chartu 77. 

Jenže co s nobelistou? Komunisté se mu pomstili alespoň tak, že o udělení prestižní ceny tehdejší sdělovací prostředky informovaly jen velmi kuse. Dochoval se ale například dopis od Václava Havla z 11. října 1984, v níž mu známý disident gratuloval. „Milý pane Seiferte, když jsem se před chvíli dozvěděl tu báječnou zprávu, že letošní Nobelova cena za literaturu byla udělena Vám, zmocnila se mne tak velká euforie, že jsem hned zasedl a píšu Vám. Je to skvělé a ze srdce Vám blahopřeju! Myslím, že se z toho budou radovat všichni Češi a Slováci.“ 

Odsunutý Němec 

Posledním oceněným pocházejícím z českých zemí byl v roce 2007 Peter Gruenberg. Nobelovu cenu získal za fyziku, jeho výzkum magnetorezistance změnil oblast moderních informačních technologií. Právě díky němu se mohla zvýšit kapacita paměťových disků, což zmenšilo jejich rozměry. 

Přestože Gruenberg takřka celý svůj život prožil v Německu, pocházel z obce Dýšina na Plzeňsku, kde se narodil v roce 1939 do německé rodiny. Jeho otec byl ruský emigrant německé národnosti, který zemřel po skončení 2. světové války v internačním táboře. Petera s jeho matkou a sestrou pak v roce 1946 z Československa odsunuli.

---

Čtěte také:

Zlaté české ručičky: Kteří naši vynálezci udělali díru do světa?

České země jsou odjakživa plné kutilů, objevitelů a vynálezců. I když se na české objevy někdy zapomnělo, nedočkaly se tolik očekávaného úspěchu nebo výsledky jejich práce připadly jiným, máme...