Vrací se Slunce každý den na stejné místo na obloze?

Představme si jednoduchý pokus: Každý den vždy v pravé poledne vyfotografujeme pozici slunečního disku z pevně umístěného fotoaparátu a po roce všechny snímky složíme. Získáme tak tzv. analemu – křivku podobnou osmičce, jež znázorňuje měnící se polohu Slunce na nebi v pevný časový okamžik v průběhu roku.

Analema je důsledkem oběhu Země kolem centrální hvězdy po elipse a sklonu zemské rotační osy vůči této oběžné rovině. Druhý z efektů odpovídá za změnu výšky Slunce nad obzorem, tedy za „protaženost“ osmičky. V zimě se sluneční disk nachází nízko, v létě vysoko. Za „šířku“ osmičky pak může tzv. časová rovnice neboli rozdíl mezi pravým a středním slunečním časem, jež kombinuje dva efekty: jednak výstřednost trajektorie naší planety, kdy se Země v přísluní pohybuje na své dráze rychleji a poté se „nestíhá dotáčet“; a také sklon ekliptiky k rovníku, kdy se Slunce zdánlivě v průmětu do rovníku nepohybuje rovnoměrně. Důsledkem časové rovnice je i fakt, že se sluneční hodiny mohou s těmi náramkovými rozcházet až o 15 minut.

TIP: Marsovské analema: Cesta Slunce po obloze Rudé planety

Analema se objevuje i na dalších planetách Sluneční soustavy. Její tvar závisí na oběžných a rotačních parametrech jednotlivých planet. Analema na Marsu a Saturnu má tvar hrušky, na Jupiteru má tvar elipsy a na Zemi, Uranu a Neptunu tvar osmičky.

Pro Merkur a Venuši klasická analema neexistuje – je to kvůli spin-orbitální rezonanci Merkuru (každý den na Merkuru trvá přesně dva roky) a velmi dlouhému dni (v porovnání s délkou roku) na Venuši.