Vnitrozemská delta Okavango: Svět vodních a bahenních rostlin

Delta řeky Okavango bezesporu patří k přírodním divům světa. Celé území je pravidelně ročně zaplavováno a neustále mění svou rozlohu a tvář. V závislosti na ročním zde voda pokrývá plochu 6 až 15 000 km².

Voda, která nikam nepokračuje

Oblast Okavanga vznikla z jezera Makgadikgadi v období holocénu (tj. před 12 000–10 500 let), které pokrývalo dnešní poušť Kalahari a její severní části na rozloze 80 000 km². Jezero bylo hluboké kolem 30 metrů a žilo zde asi 100–400 druhů ryb z rodu Cichlidae, z nichž dodnes zůstalo zachováno kolem 25 druhů.

Přestože se vodní plocha zmenšila na pětinu až desetinu, pro zdejší ekosystém je její pravidelný rytmus zcela zásadní. V období dešťů, tedy od ledna do února, z Angoly odtéká zhruba 11 km³ vody, které postupně v průběhu následujících čtyř měsíců směřuje na jihovýchod a zastavuje se v Okavangu. Tady je 60 % přitékající vody postupně odpařováno povrchem listů zejména vodních rostlin a 36 % se odpaří z vodní hladiny. Pouhá dvě procenta životadárné tekutiny se vsáknou do podloží a zbývající 2 % dotečou do botswanského jezera Ngami, které leží jihozápadně od správního města celé oblasti Maun.

Zlatý nádech velké mělčiny

Okavango tvoří tzv. vnitrozemskou deltu. Jinými slovy – tato řeka nikdy nedoteče do žádného moře. Oblast je na celé své rozloze nesmírně plochá, s výškovými rozdíly maximálně dvou metrů. Tyto vyvýšeniny tvoří suchozemské ostrovy a ostrůvky, které přechodně nebo trvale vystupují z vody. Největším z nich je tzv. Chief’s Island.

Podloží oblasti je světle písčité. Oblasti trvale vystupující nad úroveň vodní hladiny jsou silně zasolené, takže až na výjimky některých druhů palem zde roste minimum vegetace. Rostliny jsou koncentrovány především kolem hranic vody nebo ve formě vodních rostlin tam, kde je salinita ředěná proudící vodou.

Ta je křišťálově čistá a díky huminovým látkám z rozkládajícího se organického materiálu má zlatavý nádech. Voda je slabě zásaditá (pH 7,1 až 7,7) a velmi měkká (celková tvrdost 0–3 °dGH; uhličitanová tvrdost 2–4 °dKH), vodivost 68–148 μS/cm2. Obecně jsme pozorovali závislost, že ve stojatých vodách, s hustší vegetací, byla větší koncentrace různých látek, tedy i vyšší vodivost.

Mozaika s hroší dálnicí

Pokud krajinu pozorujeme z letadla, prostírá se pod námi jako barevná mozaika. Solné pláně ve středech ostrovů jsou bílé až žlutavé, hustá pobřežní vegetace v zátopové oblasti svítí sytě zelenou. Jak voda opadává, vidí člověk ze vzduchu stále světlejší zelenou barvu, která později přechází ve žlutou, když rostliny postupně začnou odumírat.

Mokřady nebo rašeliniště jsou hnědé a hluboké vodní plochy sytě modré. Tekoucí řeky a kanály odrážejí mělčiny se světlým pískem, který se nanáší v ohbí, zákrutech a meandrech a přechází do tmavších, hnědavých odstínů. Můžeme vidět různá jezírka i bahenní jámy. A mezi tím vším jsou patrné nitky a vlásečnice v podobě stezek pro zvířata, která chodí k vodě pít. Typické jsou tzv. hroší dálnice. Jde o cesty, jimiž si hroši pravidelně klestí cestu do hlubších vod, kde setrvávají celý den. Opakovaný postup velkých těl zanechává ve vodní vegetaci viditelné stopy.

Země rostoucích ostrovů

Ostrovy neustále mění svůj tvar a charakter a není to dáno jen sezónním přílivem a odlivem vody v období dešťů a následných odparů. Ostrovy vznikají z bažin a mokřadů v důsledku různých procesů. Jedná se zejména o akumulaci sedimentů – výsledky činnosti termitů, kteří vytvářejí své štíhlé a vysoké stavby vystupující z vody, nánosy rašeliny, zablokované vodní cesty a kanály, trsy utržené a splavené vegetace. Jakmile je takový malý ostrov vytvořen, začíná na něm růst vegetace.

Voda z Angoly s sebou přináší velké spousty písku a obsahuje poměrně značné množství rozpuštěných látek, především vápník a křemík. Voda se z rostlin odpařuje a v rostlinách samotných dochází ke zvyšování koncentrace minerálních solí, které jsou hlubokými kořeny přenášeny do půdy. Následně dochází k přesolování půdy takovým způsobem, že zde může růst jen velmi malé množství rostlin, speciálně trav s jehlicovitými stvoly, jako jsou Sporobolus spicatus, Cynodon dactylon a Imperata cylindrica nebo palma Hyphaene petersiana. Ta díky své výšce 10–14 metrů tvoří solitérní dominanty v jinak ploché krajině. Její nasládlé plody přitahují slony a opice.

V „džungli“ vysoké vegetace

Palmy jsou zdaleka viditelné, ale Okavango je plné mnohem méně nápadné vegetace. V pobřežních partiích převažují šáchory Cyperus papyrus, které dosahují výšky 2,5 metru, dále pak zástupci rostliny nižšího habitusu stejného rodu C. alopecuroides, C. articulatus, C. fulgens, C. margaritaceus, C. pectinatus. V mokřadech a přiléhajících březích zpravidla nalezneme rostliny Phragmites australis, Miscanthus juncestus. Mělkým vodám dominuje vodní kapradí Thelypterus interrupta, Cyclosorus interruptus a orobinec Typha capensis. Z bahničky Eleocharis acutangula, dorůstající výšky kolem 80 cm, pletou místní rybáři části lovných košů nebo košíky pro různé domácí použití.

Dostatek vody, živin a minerálních látek dělá z delty Okavanga území s největší koncentrací živočišných druhů v celé Africe. Pobřežní vegetace je plná života – rozmanitého hmyzu, obojživelníků, drobných i velkých ptáků lovících ryby. Ve vodě se ukrývají 4–5 metrů dlouzí krokodýli a již zmínění hroši, kteří odpočívají také na břehu. Vysoká tráva je nepřehledná a pro člověka může vstup do takto zarostlého prostoru představovat reálné nebezpečí.

Sestřih pod hladinou

Na hladině vás při pohledu z přízemní perspektivy na první pohled zaujmou pokryvné, volně plovoucí rostliny. Okavango je totiž mimo jiné rájem leknínů. Rozkvetlé, rozsáhlé vodní plochy působí úchvatně. Zvlášť, když se po nich plavíme domorodou kánoí vytesanou z kmene stromu, kterou bidlem pohání obratný domorodec.

Loďce se zde říká „mokoro“ a s tímto jednoduchým plavidlem se lze dostat téměř kamkoli. Hustá vodní vegetace ale může být problémem pro lodě poháněné závěsnými motory. Každou chvíli je totiž nutné vytahovat lodní šroub z vody a odmotávat zapletené lodyhy, které dokážou motor doslova udusit. Provoz motorových lodí má jeden pozoruhodný vedlejší efekt. Vodní šrouby totiž usekají všechny listy leknínů do hloubky ponoru, takže při dně spatříme submerzní, rudé listy leknínů. Ty jsou v nádržích holandského nebo přírodního typu snem každého akvaristy a v umělé nádrži se musí pravidelně zastřihovat, aby nedosáhly vodní hladiny.

Léčivý endemit

Z dalších pozoruhodných rostlin je potřeba zmínit endemitní leknín Okavanga Nymphea nouchali var. caerulea s bílým, lehce nafialovělým květem, který se otvírá přes den. Jedná se nejen o rostlinu krásnou, ale navíc užitečnou – s řadou léčivých vlastností. Oddenek domorodci používají k léčbě zánětů močových cest a jako afrodiziakum. Rozžvýkané květy naopak sexuální touhu potlačují. Listy leknínů mají hojivé účinky na popáleniny, včetně těch od slunce, a domorodci věří, že zabírají i proti početí dvojčat. Z rostliny se vaří čaj proti kašli, jsou známé účinky při léčbě průjmů, cukrovky. Výtažky z rostliny dokážou vyvolat menstruaci, pomáhají léčit neplodnost.

Hojnost s opadající vodou

Méně rozšířeným leknínem v této oblasti je Nymphea lotus, který poznáme podle pilovitých okrajů listů. Kvete bíle, občas žlutě a květy se otevírají na noc. Domorodci používají stvoly těchto leknínů k poměrně přesnému měření hloubky vody.

Ve společenství výše uvedených leknínů nacházíme i podstatně drobnější, miniaturní leknín Nymphiodes indica vs. occidentalis, který má nádherné bílé nebo žluté malé květy (v průměru 2,5 cm), jejichž okvětní lístky jsou výrazně střapaté. V okolí těchto rostlin nalezneme velmi často drobnější sumcovité ryby, které se zde s oblibou krmí. Rostlina voní po mandlích.

TIP: Okavango se jednou za rok mění v největší oázu divoké zvěře na světě

Vodní koloběh Okavanga se začíná obracet koncem března, kdy přestávají deště. Pak přibližně do konce května klesá hladina vody a tím se rozšiřuje pevnina. Od května do září nastupuje chladnější počasí (teploty jsou pod 25° C), což je nejlepší období pro návštěvu této oblasti. Při nízkém stavu vody se totiž u břehů schází velké množství zvířat, která sem chodí pít. Pro pozorování velkých stád divoké zvěře je to nejvhodnější příležitost.