Vlci a zubři v paměti Vysočiny: Krajinou posledního vlka
Blankytné nebe klenoucí se nad Českomoravskou vrchovinou vyzývá k dalekým toulkám. Lesy však nejsou jen náhodným shlukem stromů. Jsou to místa s pradávnou pamětí. Je proto možné putovat nejen prostorem, ale i časem
Na štítku pod dřevěnou bustou zubra stojí: „Na památku všem zubrům žijícím na těchto místech na zubří pasece, na které Martin Jíra v dubnu roku 1270 založil vesnici Zubří.“
Zvířata, která dala místu jméno, už tady dnes rozhodně nenajdete. Tichá ves s impozantním chráněným jírovcem maďalem (kaštan koňský, Aesculus hippocastanum) a nedaleko se zrcadlícím Zuberským rybníkem ale i tak určitě stojí za návštěvu. Navíc je všude kolem nádherné okolí s drsnou vysočinskou atmosférou a místy, která si říkají o krátké zastavení.
Stopy dávných časů
Českomoravská vrchovina byla až do počátku 13. století pokryta neproniknutelným hraničním pralesem, který odděloval historické země Čech a Moravy. Neprostupný hvozd protínaly jen uzoučké zemské stezky. Nejznámější z nich – stezka Žďársko–Libická – spojovala Prahu s Brnem. Úzké komunikace byly určeny jen pro pěší poutníky a pro soumary, povozy by jimi neprojely. Smíšený prales poskytoval bezpečné útočiště lesní zvěři.
V hustých lesích kdysi nežili jen zubři, ale i mnoho vlků. Do dnešních dní po nich zůstaly stopy ve jménech vesnic i míst – Vlkov, Vlčatce, Vlčí hrdlo, Vlčí kámen… Dochovalo se také množství pověstí, které si před stovkami let u dýmajících milířů vyprávěli vysočinští uhlíři, a v lesích dodnes můžete objevit stopy po vlčích jamách. Nejznámější z pastí, do nichž se obávané šelmy chytávaly, naleznete za Karasínem.
Panenská divočina se však začala dramaticky měnit již ve 13. století, kdy i do vyšších poloh a hlubokých hvozdů pronikala mohutná kolonizační vlna. Údolím proti toku Svratky postupovali noví a noví osadníci, především z nejjižnějšího cípu Moravy. V okolí nově zakládaných osad pak kácením a žďářením mizel kdysi nedotčený prales.
Vlčí derniéra
Jak mizela divočina, ztráceli se i její divocí obyvatelé. Nejdříve se z Vysočiny někdy v 16. století ztratil los, po něm zubr (poslední zmínka o zdejších zubrech pochází z doby panování Rudolfa II.). Kdy byl vyhuben medvěd nelze s jistotou určit, ale z nepřímých důkazů lze usuzovat, že na Novoměstsku žil ještě v 17. století. Osud posledního vlka Vysočiny je naproti tomu možno zrekonstruovat naprosto přesně…
Dne 1. ledna 1830 nedaleko Zubří v lokalitě Český les byl poslední legendární vlk Vysočiny postřelen karasínským adjunktem Thiermanem do levého předního běhu. O den později poraněnou šelmu dorazil revírník V. Marzik (Mařík?) ze Stříteže. Vlk byl zastřelen v rovenském revíru mitrovského panství (avšak na vojtěchovském katastru). Na scénu dramatu se dostanete po turistické značce – ze Zubří přes vrchy Kamenici a Metodku do Koníkova, Odrance a přes Studnici do Nového Města na Moravě. Lesní stezka vede hlubokými lesy po půdě zdobené bochánky bělomechu sivého (Leucobryum glaucum).
Kolem bystřin a pramenišť s romantickými kulisami kapradin se dostanete k lokalitě Vlčí kámen (722 m n. m.). Na mramorovém pomníčku pod třemi mohutnými buky je psáno: „Zde byl 2. ledna roku 1830 zastřelen revírníkem V. Marzikem ze Stříteže VLK, který vážil 88 funtů a jest na hradě Pernštejně vycpán.“ Jelikož funt (pfund) byl hmotnostní jednotkou o málo přesahující půl kilogramu (513,75 g), znamená to, že poslední vlk vážil bezmála 50 kilogramů. Na hradě Pernštejně byl vycpaný exemplář skutečně vystaven až do roku 1986, kdy byl z důvodu poškození uložen do hradního depozitáře.
Místo dávných bálů
Mnohokrát jsem přemýšlel nad posledními měsíci, týdny a dny osamělého vysočinského vlka. Jak asi tato společenská šelma prožívala samotu? Na teskné volání nepřicházela žádná odpověď, táhlé vytí pouze zažíhalo loveckou vášeň v srdcích dychtivých střelců. Tak, jako je tomu ve vlčích krajinách dodnes…
Nedaleko vlčího památníku se nachází přírodní památka Vlčí kámen. Oblast s bezzásahovým režimem byla vyhlášena v roce 1990 a chrání zbytek starého lesního porostu jedlosmrkové bučiny. Na extrémně klimaticky exponovaném balvanitém svahu ve výšce kolem 750 m n. m. je zachován zbytek starého bukového porostu s přimíšeným smrkem. Stáří buků se pohybuje v rozmezí 140–180 let a bučina s doupnými stromy je významným hnízdištěm ptactva.
TIP: Boj o vlky a proti nim aneb Těžký život beskydských psanců
Dnešní „Přírodní památka Vlčí kámen“ byla dříve mezi lesníky a šlechtici známa pod jménem Sólo. Mittrowská šlechta z Dolní Rožínky zde pořádala letní radovánky a ještě dnes je možné rozeznat uprostřed ohrady nedaleko vstupní brány rovnou čtvercovou plochu. Na čtverci o rozměrech 10 × 10 metrů se konaly taneční zábavy a slavnostně se tu ukončovaly panské hony.
Kronikář František Prudký (nar. 1877) o zmíněné lokalitě napsal do Pamětní knihy obce Roženeckých Pasek: „… Sjíždělo se tam panstvo z celého okolí z Rožínky a Bystřice, při tom jak obyčejně v lese se páchala neplecha. To trvalo tak dlouho až jednou, když byli v nejlepší zábavě, se jim objevilo nějaké zjevení a všecko se rozutíkalo.“ Letní veselice již dávno patří minulosti. Je slyšet jen šepot větru v prastarých korunách.
Daleko do kraje
Nedaleko Vlčího kamene se můžete pokochat překrásnými vyhlídkami na táhlé vlnobití vysočinských kopců. První z nich se otevírá na Kamenici (780 m n. m.), kde se nachází i „patafyzický“ památník Karafiátových Broučků.
Značená turistická stezka vás odtamtud zavede na další nádhernou vyhlídku – vrch Metodka (780 m n. m.), kde se nalézá rovněž památník, tentokrát partyzánské skupiny Miroslava Tyrše (zde zahynuli partyzáni Rufa Krasavina, František Olejník a František Lastovička). Daleké výhledy provedou vaše oči fascinujícím lovištěm posledního vlka Českomoravské vysočiny.
Rady do batohu
Nenechte si ujít
- Asi kilometr od Vlčího kamene leží samota Kolonie Marie, kterou zde pro lesní dělníky nechala postavit hraběnka Mittrowská – Marie Baworowská. Půvabná samota u lesní mýtiny je dodnes obydlena.
- Na žluté turistické trase se u kamenného pomníčku „U Hubáčka“ dejte po lesní cestě vlevo směrem na Koníkov. Po chvilce odbočte zarostlou lesní stezkou vpravo a dorazíte ke starému pomníku U tří srnců. Tady prý hrabě Wladimir Mittrowski v roce 1840 zastřelil jednou ranou z kulovnice tři srnce. Šlo o zázračnou náhodu, nebo mysliveckou latinu? To už se dnes nedozvíme. Pomník zde nechal postavit sám pan hrabě.
- Ve vísce Odranec naleznete impozantní chráněný strom javor klen (Acer pseudoplatanus). Jeho kmen má ve výšce 1,3 m nad zemí obvod 525 cm, výška koruny je 24,5 m a výška stromu 28 m. Odranec je zajímavý i svou minulostí – 11. června 1619 spadly v okolí vsi tři meteority, jeden přímo do vsi, druhý za humny a třetí v blízkém lese. Meteority byly vykopány ze země a odevzdány tehdejšímu majiteli novoměstského panství Vilému Dubskému z Třebomyslic. Jeden se dostal do soukromé sbírky v Telecím. Všechny kameny se však později ztratily. Kuriózní událost se stala námětem pro český fantastický film „Kam zmizel kurýr“, i když scénárista příhodu umístil k Novému Městu nad Metují.
Měli byste vědět
- K orientaci v popisovaném území dobře poslouží turistická mapa z Klubu edice českých turistů č. 48 – Žďárské vrchy (měřítko 1:50 000).
- Mnoho místopisných zajímavostí lze získat z průvodce Pavla Svobody Novoměstsko (nakl. SURSUM 2001)
- Historií území se zabývá kniha Pavla Svobody „Krajem kamení a jeřabin“ (nakl. SURSUM 2002)
- Osudy posledního vlka Vysočiny i vysočinské vlčí pověsti je možno nalézt v knize J. M. Kvasnici „Krajina s vlky – Rapsodie šedých stínů“ (nakl. Élysion 2009).
Poslední byl vlastně předposlední
Vlk z Vlčího kamene ve skutečnosti nebyl tak docela posledním vlkem na Českomoravské vrchovině. V roce 1917 totiž válečná vřava vyštvala jednoho vlka z Karpat až k Tišnovu. U Skryjí – v kouzelném údolí říčky Loučky – však azyl nenalezl. Byl zastřelen u dvora místního mlýna, kam jej přilákala vůně zabijačky.
