Vlámsko: Vybroušený drahokam Jeruzalému západu
Vlámsko, známé též jako Flandry, patří mezi nejbohatší a nejvyspělejší regiony Evropy. Území šestimilionového společenství je jen o málo rozlehlejší než střední Čechy a zahrnuje čtveřici největších belgických měst, jež na mapě vykreslují tvar broušeného diamantu
Vlámský lev, jak zní neoficiální název místní vlajky, nepředstavuje specifický symbol Flander, ale najdeme ho i v okolních regionech: V mírné modifikaci jde například o znak francouzského departementu Nord. V někdejším Brabantském vévodství pak v minulosti vlála inverzní podoba, tedy žlutý lev na černém pozadí. Ačkoliv ke schválení současné vlámské vlajky došlo až v roce 1973, černá šelma se objevovala již ve 12. století, kdy si ji coby svůj odznak zvolil flanderský hrabě Filip Alsaský a ještě několik let před ním zřejmě i jeho bratranec Vilém.
Spojení „belgický diamant“ však může stejně dobře odkazovat k neoficiální metropoli Antverpy, která již od konce 16. století platí za světové hlavní město obchodu se vzácnými minerály. V současnosti se na tamních burzách odehrává 85 % globálního obratu, což utváří trh v hodnotě 56 miliard dolarů ročně. Zásluhu na tom nesou i místní etnické menšiny: Podle statistik má víc než polovina obyvatel Antverp jiný než belgický původ. V multikulturním sídle žije mimo jiné 15 tisíc Židů, což mu vyneslo přezdívku „Jeruzalém západu“. Čtyři pětiny z nich našly práci právě v diamantovém průmyslu a drahokamy dnes reprezentují celou desetinu belgického exportu. Samotné Vlámsko pak z hlediska hodnoty zahraničního vývozu zaujímá 15. příčku světového žebříčku.
Hodiny místo dní
Hlavní důvod, proč je vlámský HDP na hlavu o 20 % vyšší než průměr Evropské unie, představuje ruch v antverpském přístavu. Co se týká přepravní kapacity, jde o druhý největší port na starém kontinentu a v globálním měřítku mu patří 17. místo. Ačkoliv ho od otevřených vod Severního moře dělí bezmála osmdesát kilometrů, které musejí lodě překonat vnitrozemím po řece Šeldě, ročně se tam odbaví 235 milionů tun nákladu.
Právě vodní doprava se stala neodmyslitelnou součástí vlámského koloritu: Umělé kanály již po staletí protkávají nejen jednotlivá města – třeba Bruggy si díky jejich husté síti vysloužily přízvisko „Benátky severu“ – ale tvoří také spojnice napříč celou krajinou. Například z Antverp do Lutychu se lze dostat i po 130 kilometrů dlouhém Albertově kanálu. Zatímco před jeho zprovozněním v roce 1939 trvala vodní cesta mezi zmíněnými městy sedm dní, průplav ji zkrátil na pouhých 18 hodin. Do vnitrozemí a dál do Evropy se přes něj dnes mohou přesouvat plavidla s nákladem o hmotnosti až devíti tisíc tun, což významně usnadňuje a urychluje lodní dopravu na kontinentu.
Klíč k úspěchu
Ve vlámském ekonomickém úspěchu hraje kontakt s okolním světem klíčovou roli. V Bruselu coby diplomatickém srdci Evropy se nachází ústředí většiny unijních institucí, jakož i centrála NATO, a vlámská vláda každý rok investuje v přepočtu čtyři miliardy korun do výdajů spojených se zahraniční politikou. Zejména díky historickým památkám, z nichž osm se může pochlubit zápisem na seznam UNESCO, pak region přivítá na třicet milionů turistů ročně.
Umělci vítáni
Vlámsko proslulo coby působiště nejvýznamnějších malířských mistrů, zejména z období baroka. V Antverpách se v roce 1599 narodil Anthonis van Dyck a od roku 1589 tam žil jeden z nejslavnějších umělců všech dob Peter Paul Rubens. Vrozený talent dokázal dobře využít a díky příjmům z prodejů svých děl se záhy stal zámožným členem městské smetánky. Svůj dům v ulici Wapper, kde měl zároveň dílnu, přeměnil na významné centrum kultury (v současnosti tam sídlí muzeum). Třináct let po Rubensově smrti pak David Teniers mladší v Antverpách založil Královskou akademii výtvarných umění, která jako jedna z nejstarších institucí svého druhu funguje dodnes. Mimochodem, přibližně ve stejné době působil ve městě i český rytec Václav Hollar.
Stručné dějiny
První písemné záznamy o západoevropském regionu pocházejí z pera Gaia Julia Caesara. Původními obyvateli se staly patrně keltské a germánské kmeny, úplně první osídlení se však datuje zřejmě již sto tisíc let do minulosti, kdy na území žili neandertálci.
Germáni a Habsburkové
V raném středověku spadaly Bruggy a bezprostřední okolí pod Franckou říši Karla Velikého. Sever dnešní Belgie se tak germanizoval, zatímco jih zůstával převážně latinsky hovořící. Flanderské markrabství a později hrabství se rozkládalo od Doverské úžiny až po šeldskou deltu a v roce 1384 se území stalo součástí Burgundského vévodství.
Zhruba od 14. století také stoupal význam Flander z hlediska obchodu a region se proměnil v důležitou evropskou křižovatku. Letopočet 1477 přinesl svatbu Marie Burgundské a pozdějšího rakouského krále Maxmiliána I., čímž se Flandry ocitly pod správou habsburské monarchie.
Neslavná bitva
Další významnou epochu flanderských dějin představovaly napoleonské války, kdy Francie anektovala celou Belgii a za svůj výchozí přístav si zvolila Antverpy. Po porážce Napoleona v roce 1815 pak země připadla Nizozemí, nicméně již o patnáct let později vyhlásila provizorní belgická vláda nezávislost, kterou následujícího roku stvrdila korunovace Leopolda I.
Obě světové války poznamenaly Belgii krvavou stopou a ve Vlámsku se mimo jiné roku 1915 odehrála bitva u Yper, kde poprvé v historii došlo k použití bojového plynu. Druhá polovina 20. století pak přinesla sérii administrativních reforem: Jejich výsledkem se staly dva správní celky Vlámsko a Valonsko, přičemž první z nich má vlastní parlament.
Lidé
Obyvatelstvo
- počet obyvatel: 6 589 000
- očekávaná doba dožití: 78,5 roku
- prům. počet dětí: 1,8 na ženu
- věková struktura: 16 % obyvatelstva do 18 let, 18 % obyvatelstva nad 65 let
- městské obyvatelstvo: Brusel má 180 tisíc obyvatel
- náboženství: 60 % křesťanství, 31 % bez vyznání, 5 % islám, 4 % ostatní
- oficiální jazyk: nizozemština (vlámština)
- gramotnost: 99 %
- obyvatelstvo pod hranicí chudoby: 10 %
Politika
- státní zřízení: belgické společenství
- ministerský předseda: Jan Jambon (od roku 2019)
- volby do belgického parlamentu: každé čtyři roky
Ekonomika
- HDP na hlavu: 36 300 eur, podle odhadu z roku 2018; Česko – 27 500 eur
- měna: euro
Geografie
- rozloha: 13 625 km², asi šestkrát menší než ČR
- charakter území: pobřežní nížina zahrnuje oblast písečných dun a polderů, dále ve vnitrozemí se nachází centrální rovina
- podnebí: mírné přímořské, s hojnými srážkami
- min./max. teploty v Bruselu (°C): leden–březen 1/11, duben–červen 5/21, červenec–září 11/24, říjen–prosinec 2/15
- nejvyšší bod: Hagelstein, 296 m n. m.