Otevřená hvězdokupa NGC 346 obklopená mlhovinou představuje nejjasnější místo zrodu stálic v sousedním Malém Magellanově mračnu. Intenzivní záření a hvězdný vítr, vysílané do okolí mladými hmotnými hvězdami, rozfukují zářící plyn a vytvářejí jemnou mlhovinu připomínající pavučinu. NGC 346 obsahuje mnoho velmi mladých stálic, jejichž věk se odhaduje na pouhé miliony roků. Silný hvězdný vítr vytvářený hmotnými stálicemi stlačuje okolní plyn, a reprezentuje tak rozhodující proces k nastartování dalších epizod hvězdotvorby.
Data z teleskopu Jamese Webba ukazují oblaky a oblouky plynu a prachu, které hvězdy a planety používají jako zdrojový materiál při svém formování. Fialový mrak nalevo pochází z dat observatoře Chandra a jde o pozůstatek po výbuchu supernovy. (foto: NASA, ESA, ESO, CC BY 4.0)
Spirální galaxie s příčkou
Mnoho spirálních galaxií má přes svůj střed příčku. Dokonce i naše Mléčná dráha má zřejmě skromnou centrální příčku. Mnohem výraznější příčkou, která protíná jasné aktivní jádro, ukrývající superhmotnou černou díru, se může pochlubit spirální galaxie NGC 1672. Galaxie ze souhvězdí Mečouna měří asi 75 000 světelných let a světlo k nám od ní doputuje za zhruba 60 miliónů let.
Data observatoře Chandra odhalují kompaktní objekty, jako jsou neutronové hvězdy nebo černé díry, táhnoucí hvězdný materiál a zbytky po explozích hvězd. Prach a plyn vyplňující spirální ramena pochází z dat Hubbleova teleskopu, zatímco data z Webbova dalekohledu odhalují prach a plyn ve spirálních ramenech galaxie. (foto: NASA, ESA, ESO, CC BY 4.0)
Sloupy stvoření ze souhvězdí Hada
Mlhovina Messier 16, známá také jako Orlí mlhovina, je jednou z nejfotogeničtějších oblastí vesmíru. Díky senzorům zachycujícím blízké infračervené záření se Webbovu teleskopu podařilo proniknout skrze plyn a prach a zachytit dosud ukryté hvězdy. Na výsledné fotografii jsou patrné také červené a růžové body. Jedná se o mladé hvězdy, staré jen několik stovek tisíc let, intenzivně zářící v rentgenové části spektra. Rudé až oranžové šmouhy připomínající lávu, jsou výsledkem působení těchto mladých hvězd na okolní oblaka plynu a prachu. (foto: NASA, ESA, ESO, CC BY 4.0)
Prchající galaxie
Messier 74 je spirální galaxií – podobnou jako naše Mléčná dráha. Galaxii ze souhvězdí Ryb, od níž nás dělí zhruba 32 milionů světelných let, se přezdívá Fantomová galaxie. Pro amatérské pozorovatele je kvůli své nižší jasnosti jen obtížně spatřitelná, pro vědce jde naopak o častý a velmi lákavý cíl. Galaxie M74 je díky svému příznivému natočení k Zemi dokonalým předmětem výzkumu profesionálních astronomů, zabývajících se výzkumem spirálních ramen. Nový kombinovaný snímek Webbova a Hubbleova teleskopu a observatoře Chandra vykresluje plyn a prach v této galaxii a množství hvězd podél prachových pásů. Celkový počet hvězd v galaxii M74 vědci odhadují na zhruba 100 miliard. Celkový průměr této galaxie je 95 000 světelných let a od Mléčné dráhy se vzdaluje rychlostí 800 km/s. (foto: NASA, ESA, ESO, CC BY 4.0)