Velký úspěch pro vědu: První detailní snímek supermasivní černé díry
Celý svět oslavuje snímek centra gigantické eliptické galaxie Messier 87 s její obrovskou černou dírou o hmotnosti asi 6,5 miliard Sluncí
Virtuální radioteleskop Teleskop Horizontu událostí (EHT) byl navržený tak, aby díky souhře několika pozemních radioteleskopů metodou zvanou astronomická interferometrie VLBI (Very Long Baseline Interferometry) pozoroval bezprostřední okolí supermasivní černé díry v centru Mléčné dráhy, tedy objektu Sagittarius A*, a také okolí supermasivní černé díry uprostřed gigantické galaxie Messier 87.
Ve středu 10. dubna v 15:00 našeho času vědci týmu EHT zahájili několik tiskových konferencí současně. Po pár minutách představili světu historicky první detailní snímek okolí supermasivní černé díry. Je to první přímý vizuální doklad existence supermasivní černé díry. Až doposud jsme je totiž pozorovali jen nepřímo.
Galaktické centrum Messier 87
Snímek zobrazuje supermasivní černou díru v srdci galaxie Messier 87, masivní eliptické galaxie v souhvězdí Panny. Jde o jednu z nejhmotnějších galaxií v širším okolí Mléčné dráhy a ústředního člena Kupy galaxií v Panně. Samotná supermasivní černá díra je od nás vzdálená asi 55 milionů světelných let a její hmotnost je mnohem větší, než v případě supermasivní černé díry Sagittarius A*. Odpovídá neuvěřitelným 6,5 miliardám Sluncí.
TIP: Průlomový objev? Astrofyzici již zítra odhalí podrobnosti z pozorování supermasivní černé díry
Když tým EHT po dvouletém intenzivním úsilí při zpracování a analyzování dat získal vytoužený snímek, mohli vědci konečně porovnat zobrazenou siluetu černé díry se sofistikovanými počítačovými modely. Tyto modely přitom zahrnují věci jako je fyzika zakřiveného prostoru, přehřátá hmota a silná magnetická pole. Ukázalo se, že snímek supermasivní černé díry v mnoha ohledech až překvapivě dobře sedí na teoretické předpoklady. Vše nasvědčuje tomu, že naše chápání gravitace, relativity a černých děr je v podstatě správné.
Jak funguje EHT
Ačkoli dalekohledy nejsou fyzicky propojené, jsou schopny synchronizovat naměřená data pomocí atomových hodin - vodíkových maserů - které přesně měří čas pozorování. Pozorování byla provedena na vlnové délce 1.3 mm během celosvětové kampaně v roce 2017.
Každý teleskop v EHT vyprodukoval ohromné množství dat - asi 350 terabytů za den - které byly uschovány na výkonných héliem plněných hard discích. Tato data pak byla hromadně zpracovávána na specializovaných superpočítačích - tzv. korelátorech - v Ústavu Maxe Plancka pro radioastronomii a na observatoři MIT Haystack. Data vědci následně převedli na obrázek pomocí nových výpočetních metod, které byly vyvinuty spolupracujícími institucemi.
