Velký návrat průvodce duší: Na havajský ostrov se vrací vyhubené vrány
Na havajský ostrov se vrací vrány, které byly ve volné přírodě vyhubené před 20 lety. Alalové, jak jim místní říkají, jsou důležitou součástí havajské mytologie.
Podle havajské tradice putují duše zemřelých do posmrtného života skokem z útesu do Pō, vířícího moře času, kde sídlí bohové a předkové. Bez vedení 'aumakua – ducha předků, který na sebe může brát podobu zvířete – však mrtví skok nezvládnou. Bez 'aumakua jsou tyto ztracené duše odsouzeny k věčnému bloudění a hladu.
Oním nepostradatelným průvodcem duší je alalā – endemický druh vrány havajské (Corvus hawaiiensis), který ale na havajské obloze již několik desetiletí chybí. Ve volné přírodě byla totiž vrána havajská vyhubena v roce 2002.
V minulosti proběhlo několik pokusů o její reintrodukci. Všechny ale selhaly převážně kvůli predátorům a nemocem. Nyní probíhá další pokus o návrat vrány havajské do volné přírody. Na rozdíl od předchozích pokusů jsou ptáci tentokrát lépe připraveni. Zoologové je vycvičili k rozpoznávání hrozícího nebezpečí a k vyhledávání potravy.
Důležitou roli hraje i místo jejich nového domova. Na svazích sopky Haleakalā na ostrově Maui se totiž běžně nevyskytuje ʻio – káně havajská (Buteo solitarius), přirozený úhlavní nepřítel vyhubených vran.
Pták s velkým hlasem
Alalā je nejohroženějším druhem krkavcovitých na světě a jedním z pouhých dvou druhů krkavcovitých, u nichž je známo, že hojně používají nástroje. Patří také k nejhovornějším ptákům, v havajské mytologii je označován jako „pták s velkým hlasem“. Jde o všežravce, jehož potravu tvoří převážně ovoce a hmyz získaný z lesního podrostu, nepohrdne ale ani okvětními lístky, nektarem, myšmi a mláďaty menších ptáků. Dorůstá délky okolo půl metru a dospělí jedinci mohou vážit i půl kilogramu. Svým vzhledem připomíná spíše havrana než vránu.
Že jsou 'alalové v ohrožení, se ukázalo, když jejich populace v 70. a 80. letech 20. století prudce poklesla. Ptačí malárie, invazivní predátoři a ztráta životního prostředí způsobená rozšiřováním dobytčích farem, snížily populaci na pouhých několik desítek jedinců. Havajští vědci proto začali v polovině 70. let vybírat z hnízd vejce a vytvořili genetickou archu z jedinců žijících v zajetí.
Návrat průvodce duší
V současné době žije ve dvou centrech více než 100 alalů, ale stabilní populace chovaná v zajetí neznamená mnoho pro jejich návrat do volné přírody. Reintrodukce je složitý proces, obzvlášť v případech, kdy jsou zvířata vzdálena od života v přírodě několik generací. Tím spíš, když hrozby, které způsobily vyhynutí alalů, stále existují.
Zoologové přesto neztrácejí víru, že tentokrát bude pokus o návrat alalů do volné přírody úspěšnější. Na svahy Haleakalā vypustili skupinu tří samců a dvou samic ve věku rok až rok a půl, kdy se ptáci nejrychleji učí novým věcem.
Aby byl jejich přechod do volné přírody co nejsnazší, absolvovali alalové několikadenní aklimatizaci a zpočátku jim také zoologové vozili krmení. Jak se jim ve volné přírodě povede budou badatelé moci sledovat v reálném čase – všichni vypuštění ptáci jsou vybaveni miniaturním sledovacím zařízením.
