Velkovýroba závislosti: Tabákové firmy využívají své triky i v potravinářském průmyslu
Vědci z Univerzity v Kansasu zjistili, že tabákové společnosti vlastnící potravinové řetězce nabízejí „chutnější“ potraviny než „netabákové“ firmy. To proto, že účelově obsahují „neodolatelnou kombinaci soli, tuku a cukru“, která u konzumentů vytváří „závislost“.
Všichni známe koncept nezdravého jídla. „Každý z nás má denně 24 hodin na práci, spánek, jídlo a zábavu. Kvůli vysokým požadavkům nemáme čas připravovat si zdravá a výživná jídla, proto využíváme rychlé občerstvení,“ vysvětlují dietologové. Objednávání nezdravého jídla nás nestojí skoro žádný čas a podle amerických odborníků má také vysoce návykovou povahu.
Konkrétní slaná, sladká a velmi tučná jídla mají lví podíl na celonárodním prodeji potravin ve Spojených státech amerických. Výzkumníci používají pro tyto potraviny odbornější termín zohledňující „přesně namíchanou a lákavou kombinaci soli, tuku a cukru“. Říkají jim „hyperchutné potraviny“.
HPF neboli „hyperchutné“ potraviny
„Hyperchutné“ neboli „hyperpalatabilní“ potraviny (HPF) obsahují nezdravé tuky, jednoduché sacharidy a chlorid sodný (běžnou kuchyňskou sůl) ve specifickém „prahovém“ množství navozujícím uměle odměňující zážitek v podobě „hyperchuti“. „(Tyto potraviny) manipulují lidským mozkem, který nepřijímá signál o plnosti žaludku, tím pádem jíme dál a dál bez přestávky a vystavujeme se vážným zdravotním potížím,“ uvádí webová stránka neurosciencenews.com.
„Hyperpalatabilním potravinám se dá těžko odolat. Za to může unikátní kombinace živin poskytující skoro až orgasmický zážitek z jídla,“ uvádí Tera Fazzinová, asistentka psychologie na Univerzitě v Kansasu a ředitelka Centra pro výzkum závislostí. „Účinky potravin se rapidně mění, pokud mají například vysoký obsah tuku, ale žádný cukr, sůl nebo jiný typ rafinovaných sacharidů.“ To znamená, že stačí malá změna a potraviny už do kategorie „hyperchutných“ nespadají.
Tabákové vs. netabákové společnosti
Vědecká studie US tobacco companies selectively disseminated hyper-palatable foods into the US food system: Empirical evidence and current implications, jejíž autorkou je právě psycholožka Tera Fazzinová, porovnala tabákové koncerny vlastnící mimo jiné i potravinářské řetězce s potravinářskými společnostmi nespadajícími pod žádný tabákový koncern, a to s ohledem na hyperpalatabilitu prodávaných pochoutek.
Tým po přezkoumání stovek dokumentů zjistil, že tabákové společnosti, které v 80. letech 20. století značně investovaly do amerického potravinářského průmyslu, „účelně zaplavovaly“ americký trh hyperchutnými potravinami. „Soustředili jsme se na více zdrojů dat, abychom zjistili, jakým způsobem byly americké tabákové společnosti zapojeny do propagace a šíření hyperchutných potravin a jejich implementace do celosvětového trhu s potravinami,“ řekla Fazzinová.
Neodolatelně tučné, neodolatelně sladké
Výzkum psycholožky Fazzinové odhalil, že u potravin prodávaných tabákovými společnostmi je o 29 % větší pravděpodobnost, že se zařadí do kategorie „tučné a slané HPF“ (fat-and-sodium hyperpalatable), a o 80 % větší pravděpodobnost, že se zařadí do kategorie „slané HPF obsahující uhlohydráty“ (carbohydrate-and-sodium hyperpalatable), než u potravin nenabízených tabákovými firmami.
„V roce 2018 nastalo mírné srovnání, kdy se nasycení HPF tukem a solí blížilo k 60 % a nasycení sacharidy a solí bylo takřka 20 %; bez ohledu na to, zda potraviny na trh uváděly tabákové, nebo netabákové konglomeráty,“ dodává Fazzinová.
Navzdory tomu, že se tabákové společnosti v polovině roku 2000 zbavovaly vlastnictví potravinářských řetězců, má dodnes více než 57 % potravin vysoký obsah tuku a soli a 17 % potravin vysoký obsah cukru a soli, a to bez ohledu na předchozí vlastnictví řetězce tabákovou společností, což ukazuje, že tyto potraviny už pevně zakotvily v běžné stravě a jen tak z ní nezmizí. Další výzkum má zvážit vazby mezi průmyslovými odvětvími, aby bylo možné posoudit potenciální dopad na veřejné zdraví.
Záměr společností není znám
Výzkumníci z Univerzity v Kansasu prozkoumali data z veřejného úložiště interních dokumentů tabákového průmyslu, aby určili vlastnictví konkrétních tabákových společností, a navíc shromáždili nutriční údaje z amerického Ministerstva zemědělství, aby odhadli, kolik potravin bylo „účelně hyperchutných výhradně na základě vlastnictví tabákovými firmami“.
„Záměr těchto společností nám dosud není znám,“ uvádí Fazzinová. „Můžeme ale potvrdit existenci náznaků, že tabákové společnosti se v době, kdy stály v čele našeho potravinového systému, důsledně zapojovaly do vývoje a rozšiřování hyperchutných potravin. Jejich zapojení bylo svou povahou selektivní a odlišné od firem nevlastněných mateřskou tabákovou společností,“ dodává.
Výzkumníci z Kansasu uvedli, že svůj výzkum založili na dřívější práci psycholožky Laury Schmidtové z Univerzity v San Francisku. „Tým kolem Schmidtové zjistil, že stejné tabákové společnosti, na které jsme při zkoumání narazili my, byly už dříve zapojeny do vývoje a prodeje slazených nápojů americkým dětem a teenagerům. Šlo o obrovskou marketingovou strategii zaměřenou na rasové a etnické menšiny v USA, které prý podobné nezdravé nápoje kupovaly zdaleka nejvíce,“ řekla Fazzinová.
Proč jen je to tak chutné?
„Většina položek v klasické nabídce potravin spadá do kategorie hyperchutných,“ poznamenává Fazzinová. „Realita je taková, že v dnešní době už je dost obtížné vystopovat jídlo, které by nebylo hyperpalatabilní. V každodenním životě jsou potraviny, jimiž jsme obklopeni, většinou ty hyperchutné. Oproti tomu potraviny, jež nám tolik nechutnají, jako čerstvé ovoce a zelenina nebo speciální výživa, buď nacházíme těžko, nebo si je nemůžeme moc dovolit, protože jsou dražší.“
Málokdo z nás si uvědomuje, že coby lidstvo trpíme nedostatkem potravin, které jsou zdravé a zároveň chutné (např. sladké, šťavnaté, skvěle chutnající jablko), a z toho důvodu je mnohem jednodušší koupit hotová jídla, jež máme doslova na dosah ruky, peněženky i oblíbenosti, protože je navíc nemůžeme přestat jíst. „Použití metrik hyperpalatability je způsob, jak lze regulovat složení potravin, které jsou navržené na navození závislosti,“ zamýšlí se Fazzinová.
„Hyperchutné potraviny kombinují přísady, jež vytvářejí efekt, kterého nikdy nedosáhneme, pokud je budeme jíst samostatně,“ říká člen výzkumného týmu na Kansaské univerzitě. „Nikoho asi nepřekvapí zjištění, že se tyto kombinace v přírodě ve skutečnosti nevyskytují a naše těla nejsou tak úplně připravena je zvládnout. Extrémně aktivují systém odměňování uložený v mozku a nevratně naruší signály plnosti putující ze žaludku.“
Konzumenti hyperchutných potravin jsou náchylnější k obezitě a s ní souvisejícím zdravotním následkům, i když se nechtějí přejídat. „Tato jídla jsou navržena tak, aby vás přiměla sníst jich více, i když vlastně nechceme,“ dodává na závěr Fazzinová. „Není to jen o naší slabé vůli, mohou za to kombinace přísad, které zmatou mozek natolik, že nevydá signál plnosti ani po snědení třetího burgeru nebo páté sladké tyčinky.“
Marketingový hazard se zdravím
Nejzranitelnější skupina strávníků, děti, je neustále bombardována marketingem nezdravých potravin, a to prostřednictvím televize, billboardů, internetu i propagace přímo v obchodech. Podle Ministerstva zdravotnictví utratily potravinářské společnosti v roce 2007 jen ve Spojeném království 838 milionů liber za reklamu na nezdravé jídlo a pití. „Británie zkonzumuje 51 % všech brambůrků a dalších slaných pochutin snědených v rámci celé Evropy,“ varuje dietoložka Joanna Blythmanová, autorka knihy Bad Food Britain: How A Nation Ruined Its Appetite. Reklama a marketing nezdravých potravin podporují chybné stravovací návyky u dětí, které pravděpodobně přetrvají až do dospělosti.
Podle zprávy agentury Compass zná 70 % tříletých dětí symbol McDonald’s, ale pouze polovina z nich dokáže uvést své vlastní příjmení. Některé reklamy navíc hyenisticky zneužívají dětské zranitelnosti náznaky, že teprve když budou jíst „Mekáč“ nebo „Ká-Ef-Céčko“, budou populárnější a šťastnější. Zneužití sportovních hvězd k propagaci nezdravých potravin (např. Wayne Rooney propagující Coca-Colu) je toho dobrým příkladem.
„Nesmíme dovolit potravinářskému průmyslu podkopávat usilovné snahy rodičů přesvědčit děti, aby změnily své stravovací návyky, inzerováním nezdravých potravin za účelem finančního zisku. Zjistili jsme, že reklamy ovlivňují výběr potravin na úrovni značky i kategorie, takže reklama na Burger King nejenže zvýší pravděpodobnost, že si člověk koupí burger této značky, ale že si koupí burger jako takový,“ varuje dietoložka Blythmanová.
