Velikonoční ostrov: Kamenní strážci vod Tichého oceánu
Jižní část Tichomoří zůstává téměř neobydlená. Jednu z mála výjimek tvoří Velikonoční ostrov – druhé nejodlehlejší místo planety. Tamní legendární monolitické sochy lidských postav proslavil během minulého století zejména norský dobrodruh Thor Heyerdahl
Velikonoční ostrov má jednu z nejmladších vlajek na světě, oficiálně totiž platí až od května 2006. Její podoba je nicméně známa přinejmenším od 19. století. Červený symbol v bílém poli představuje dřevěný ornament zvaný reimiro, který domorodci nosili coby ozdobu na hrudi. U původní verze standarty se v každém roku nachází ještě černá silueta tangata manu neboli ptačího muže, vítěze tradičního plaveckého závodu.
Rapa Nui, jak zní domorodý název místa, znamená doslova „velký ostrov“. Místní mu říkají také Te Pito o Te Henua, tedy „pupek světa“. Což je poněkud úsměvné, uvážíme-li, že nejodlehlejší body malé pevniny dělí jen 24 km. Je však třeba vzít v úvahu, že nejbližší obydlené území – britské Pitcairnovy ostrovy, kde trvale žije asi šedesát lidí – leží ve vzdálenosti 2 000 km. A k pobřeží Chile, které Velikonoční ostrov oficiálně spravuje, je to ještě téměř dvakrát dál…
Není divu, že Rapa Nui patří k místům, kam moderní člověk vkročil až poměrně pozdě. Teprve v roce 1722 – právě na Velikonoční neděli, podle níž nakonec ostrov dostal jméno – tam připlula holandská výzkumná flotila.
Odlehlá atrakce
Domorodci v té době již mořeplavbu neovládali. V průběhu staletí totiž na ostrově vykáceli všechny stromy, a neměli tak stavební materiál na lodě (viz Stručné dějiny). Dnes sice není třeba se na Rapa Nui zdlouhavě plavit, nicméně i let z chilského Santiaga trvá minimálně pět hodin. Většina turistů však útrapy cesty ráda vydrží, aby mohli spatřit to, co Velikonoční ostrov proslavilo po celém světě: legendární sochy moai.
Dohromady se jich tam nachází několik set a jsou roztroušeny po celé pevnině, ačkoliv odborníci se domnívají, že všechny původně vznikly na jediném místě – v lomu v kráteru Rano Raraku na východním pobřeží. Teprve odtud je stavitelé postupně přesouvali na současné pozice, kde je vztyčili na kamenných podstavcích zvaných ahu. Ty se mimochodem považují za posvátné a platí na ně zákaz vstupu.
Dnes už ovšem vzpřímeně stojí jen malá část skulptur a daleko častěji lze narazit na povalené trosky. První zmíněné byly navíc znovu vztyčeny teprve v moderní době díky iniciativě dobrovolníků, kteří chtěli obnovit původní stav.
Tajemství obřích soch
Kolem moai se dodnes vznáší řada otazníků. K největším z nich patřil transport gigantických postav, jež váží v průměru 14 tun, přičemž největší měří bezmála 10 metrů. Zdálo se totiž téměř nemožné si vystačit pouze s lidskými silami. Záhadu pomohl v 80. letech vyřešit i český experimentální archeolog Pavel Pavel, když na pozvání norského mořeplavce Thora Heyerdahla dokázal na místě pomocí systému lan rozkývat a úspěšně přemístit kamenné kvádry.
Nejstarší moai vznikly patrně ve 13. století, hlavní otázka však trvá: Proč je dávní sochaři vlastně vytesali? Dlouho se uvažovalo o náboženské symbolice, letos v lednu však zazněla teorie, že umístění skulptur mělo ryze praktický význam. Takřka všechny se totiž nacházejí v blízkosti sladkovodních průsaků. Na ostrově není ani jeden trvalý pramen, takže místní musejí spoléhat na vzácnou podzemní vodu – a kamenní strážci mohli v minulosti ukazovat její cenné zdroje.
Závody ptačích mužů
Vedle moai se na Velikonočním ostrově nachází ještě jeden kamenný unikát: petroglyfy, neboli nápisy vytesané do skály, s motivy ptačího muže. Ve vesnici Orongo, ležící ve vyhaslém kráteru sopky Rano Kau v nejjižnějším cípu ostrova, se až do poloviny 19. století konala netradiční soutěž – plavecký závod s cílem u nedalekého ostrůvku Motu Nui. Účastníci měli za úkol odtud přinést vejce rybáka černohřbetého, a kdo to dokázal jako první, obdržel titul ptačího muže, s nímž získal právo rok pobývat v Orongu.
Stručné dějiny
Historie Velikonočního ostrova se začala psát dávno před tím, než se o jeho existenci dozvěděl zbytek světa. Odhaduje se, že první polynéské lodě tam dorazily kolem roku 900 a neobydlený kus pevniny se stal pro dávné mořeplavce novým domovem. Díky úrodné sopečné půdě a zvířatům, která s sebou nejspíš dovezli, se snadno adaptovali. Jejich populace se rozdělila na 10 klanů a rozprostřela se do 16 osad.
Ničivé kmenové války
Osud ostrovanů však neblaze poznamenala dlouhá éra kmenových válek, jež vypukly ještě před příchodem Nizozemců, nejspíš kolem roku 1600. Důsledkem bylo mimo jiné vykácení veškerého lesního porostu, což vyústilo v ekologickou a sociální katastrofu. Všechny sladkovodní zdroje vyschly a úrodnost klesla na minimum. Při pustošení vlastní země domorodci mimo jiné povalovali sochy konkurenčních kmenů, takže když v roce 1722 dorazila ke břehům flotila holandského admirála Jacoba Roggeveena, nespatřila ani jednu z nich v původní pozici.
Počet ostrovanů se dramaticky snížil a zbývající hrstce málem zasadil poslední ránu příchod Evropanů, kteří na Rapa Nui zavlekli neznámé choroby. V roce 1877 tak na ostrově zbývalo pouhých 111 obyvatel. K nejhoršímu scénáři však nedošlo a populace se postupně znovu rozrostla. Potomci domorodců dnes představují asi 60 % místních.
Dnes patří Chile
Jako první Evropané si na Velikonoční ostrov začali dělat nárok Španělé, a to v roce 1770. Připluli z Peru, území vůbec poprvé zmapovali a pojmenovali jej na počest tehdejšího krále Karla III. O sto let později, konkrétně roku 1888, připadlo Rapa Nui jihoamerickému Chile, pod jehož správou zůstává dodnes.
Lidé
Obyvatelstvo
Počet obyv.: 7 750; očekávaná doba dožití: 79,5 roku; prům. počet dětí: 1,89 na ženu; věková struktura: 27,2 % obyv. do 19 let, 9,1 % obyv. starších 65 let; městské obyv.: Hanga Roa má 3 304 obyv.; náboženství: 67,4 % římští katolíci, 15,7 % evangelíci či protestanti, 11,5 % bez vyznání, 5,4 % ostatní; oficiální jazyk: španělština; obyv. pod hranicí chudoby: 14,4 %; gramotnost: 97 %.
Politika
Státní zřízení: chilský ostrov; guvernér: Pedro Edmunds Paoa; volby: volby do chilského parlamentu se konají každé čtyři roky.
Ekonomika
HDP na hlavu (Chile): 27 058 USD (odhad z r. 2017; ČR – 35 500 USD); měna: chilské peso, s kurzem 100 : 3,25 Kč.
Geografie
Rozloha: 164 km², zhruba jako Plzeň; charakter území: ostrov je vulkanického původu, tvořený třemi hlavními krátery, krajina je nezalesněná a bez stálých vodních toků; podnebí: subtropické s minimálními rozdíly v charakteru ročních období; min. noční / max. denní teploty (°C) v Hanga Roa: leden–březen 19/27, duben–červen 15–18/22–26, červenec–září 15/21–22, říjen–prosinec 15–18/23 až 25; nejnižší a nejvyšší bod: Pacifik (0 m) / Maunga Terevaka (507 m).