Velikáni novověké astronomie: Otec moderní astronomie Galileo Galilei

Galileo Galilei (1564–1642) nepatřil bohužel k nejbohatším, a tak musel studií na univerzitě v rodné Pise zanechat právě z finančních důvodů. Přesto jej roku 1589 jeho alma mater vyzvala, aby její posluchače vyučoval matematiku. Později se Galilei přesunul na univerzitu v Padově, kde mu nabídli lepší podmínky, načež tam až do roku 1610 přednášel geometrii či astronomii. 

Poté se ovšem dostal do křížku s mocnou katolickou církví: nakonec byl podroben inkvizičnímu soudu a 24. února 1616 si vyslechl příkaz přestat přednášet a nepodporovat ani neobhajovat učení o geocentrickém uspořádání vesmíru. Následně došlo k jistému krátkému uvolnění, když byl roku 1623 Galileův blízký přítel Maffeo Barberini zvolen papežem jako Urban VIII. a neoficiálně astronomovi jeho práci povolil. 

V domácím vězení

Nicméně roku 1633 opět zasedl inkviziční tribunál a někteří jeho členové Galileiho přesvědčovali, aby svá tvrzení odvolal a tím se zachránil. Učenec s podlomeným zdravím nakonec kajícně uznal chyby a zavázal se své myšlenky zatratit. Stejný názor zopakoval při závěrečném slyšení 22. června 1633, kdy padl i rozsudek – doživotní vězení. 

Oproti obecnému mínění však astronoma nevěznili v cele, ale ubytovali ho v rezidenci toskánského velvyslance a poté v budově inkvizičního úřadu. Podle všech známých skutečností jej ani nemučili, ačkoliv mu tím inkvizice pochopitelně vyhrožovala, aby ho přiměla k přiznání. Samotný rozsudek se pak změnil na domácí vězení, které se navíc nekontrolovalo zcela striktně: zčásti vhledem ke stáří a chatrnému zdraví učence, zčásti kvůli snaze inkvizice působit poněkud mírněji. Galilei směl dokonce pokračovat v těch výzkumech, které nebyly „kontroverzní“. Koncem 30. let 17. století však oslepl a roku 1642 zemřel ve své vile v Arcetri. 

Prvotní náznaky, že církev uznává pochybení, se objevily na Druhém vatikánském koncilu konaném v letech 1962–1965: ten zjednodušeně konstatoval, že metodické vědecké bádání nemůže být v rozporu s církevním učením. V roce 1992 pak papež Jan Pavel II. zrušil výnos inkvizice a nad procesem s Galileim vyjádřil lítost. Často se uvádí, že při odchodu od soudu učenec pronesl: „A přece se točí…“ Ve světle známých faktů je však téměř jisté, že jde o pouhý mýtus. Galilei byl v té době zlomený a nemocný stařec, který jistě s úlevou unikl osudu Giordana Bruna, jenž v roce 1600 skončil na hranici.

Čtyři měsíce Jupitera

Galileo byl renesanční vědec a myslitel, ale už samotné jeho astronomické dílo je více než úctyhodné. Především jako první použil pro lepší pozorování hvězdné oblohy dalekohled, i když jej nevynalezl. Roku 1610 objevil čtyři velké měsíce Jupitera, které nakonec dostaly jména Io, Europa, Ganymed a Kallisto. Rovněž pozoroval Venuši a zjistil, že vykazuje tytéž fáze jako Měsíc. Právě uvedené objevy jej vedly k tomu, že propagoval a učil heliocentrickou teorii Sluneční soustavy – ta totiž naprosto jednoduše a elegantně pozorované skutečnosti vysvětlila. Odhalení souputníků Jupitera pak jednou provždy vyvrátilo názor, že všechna nebeská tělesa krouží kolem Země. 

Metodou projekce pozoroval Galilei Slunce a jeho skvrny. Ačkoliv dnes víme, že je sledovali již staří Číňané, evropský učenec tak zcela jistě jako první činil systematicky. Sluneční skvrny přitom znamenaly další ránu zasazenou tehdejším představám o naší dokonalé hvězdě. Když pak Galilei namířil dalekohled na pás Mléčné dráhy, zjistil, že se ve skutečnosti skládá z ohromného množství stálic, které nedokážeme rozeznat pouhým okem. Přemýšlel rovněž o teoretických aspektech „fungování přírody“, zejména o zákonech pohybu. Věřil, že přírodu lze popsat pomocí jazyka matematiky, přestože v jeho době nebyla ještě matematika na odpovídající úrovni, aby mohl sám takovou deskripci světa předložit.