Vegetariánská panda červená: Horská „zářící kočka“

Panda červená (Ailurus fulgens) je, stejně jako její „jmenovkyně“ panda velká (Ailuropoda melanoleuca), obyvatelem asijských horských bambusových lesů. Menší z obou pand je jediným žijícím zástupcem čeledi Ailuridae, neboli „malých pand“. Pokud bychom mezi zvířaty současné fauny hledali nějaké „bratrance“ pandy červené, pak bychom je nejspíš našli mezi lasicovitými šelmami, jako jsou skunkové, nebo mezi mývaly.

Proč „zářící kočka“ není „wha“

Vědecké jméno dal pandě červené v roce 1825 slavný francouzský přírodovědec Frederic Cuvier, který tuto býložravou šelmu popsal podle exempláře uloveného jeho bratrem na severu Indie. Cuvier přesto nebyl první, kdo zvíře představil evropské veřejnosti. Už o čtyři roky dřív totiž britský přírodovědec Thomas Hardwicke přednesl na půdě londýnské Linnean Society přednášku nazvanou: „Popis nového rodu savců z horského hřebene Himálaje mezi Nepálem a vrcholky krytými věčným sněhem“. Ve svém vystoupení hovořil právě o pandě červené a doporučoval pro ni jméno „wha“. „Často ji najdete podle hlasitého nářku nebo volání, které připomíná slovo ´Wha´ a často se opakuje. Od tohoto zvuku se také odvozuje jedno z místních jmen tohoto zvířete,“ tvrdil přírodovědec. 

Než ovšem Hardwicke sepsal a vydal své pojednání o novém druhu, uteklo dlouhých šest let a Cuvier ho mezitím v popisu pandy předběhl. Sice jen o rok, ale to stačilo, aby Francouzi připadlo právo nový druh vědecky pojmenovat. Vybral pro ni latinský název Ailurus fulgens. První, tzv. rodové jméno odvodil od řeckého výrazu pro kočku „ailouros“. Druhé, neboli druhové jméno, Cuvier vytvořil z latinského „fulgens“ čili „jasný“ nebo „zářící“. Inspirovalo jej k němu jasně červené zbarvení pandí srsti. Panda červená je tedy „zářící kočka“. 

Jména napříč kontinenty

Cuvier je nejen autorem latinského pojmenování, ale také pro nově popsaného živočicha zavedl jméno „panda“, jehož původ je nejasný. Někdy se tvrdí, že je odvozeno od francouzské podoby jména římské bohyně míru a dalekých cest (Pax). Na druhé straně se uvádí, že jde o název přejatý z některého z jazyků, jimiž se mluví v oblasti Himálaje. Každopádně se označení panda červená ujalo nejen ve francouzštině jako „panda roux“, ale i v angličtině „red panda“ nebo ve španělštině „panda rojo“. 

V zemích, kde je panda červená doma, se jí říká různě. V Nepálu je známá jako bhalu biralo, což se dá přeložit jako „medvědí kočka“. Kolem velehory Kančendžongy ji místní lidé znají jako „kaala“, což znamená „tmavá“. Tento název se inspiroval velmi tmavým zbarvením břicha pandy červené, které je vidět, když zvíře šplhá vysoko v korunách stromů. 

Zaměstnanost jako primární zájem

Panda červená je zařazena do tzv. červeného seznamu jako ohrožený druh. Největší nebezpečí pro ni představuje ztráta přirozeného prostředí. Původně souvislé lesní porosty jsou dnes rozdrobeny na mnoho menších lesů a dokonce i v národních parcích, kde by měli tito pozoruhodní tvorové nacházet ty nejlepší podmínky, dochází k další fragmentaci pandí populace. 

Příkladem může být nepálský národní parku Langtang v Himálaji. Žijí tu celkem asi čtyři desítky pand červených. Ty jsou ale rozděleny do čtyř skupin, které k sobě jen obtížně hledají cestu a vyhlídky na zlepšení jsou mizivé.

Problémem jsou dvě sýrárny, které v oblasti parku pracují na plný výkon. Ročně vyrobí 14 tun sýra, který dodávají do blízkého Káthmándú. Pro výrobu sýra potřebují obě provozovny každoročně zpracovat asi 140 000 litrů mléka kříženců jaků tibetských a místního skotu, jehož stáda se pasou na území národního parku. Skot spásá porosty, na nichž pandy hledají potravu. Chráněná zvířata občas padnou za oběť i pastevcům, nebo jejich psům. 

TIP: Symbol ohrožené přírody, panda velká: Býložravec s žaludkem predátora

Řešením by byl zákaz nebo aspoň silné omezení pastvy na území parku. To by ale znamenalo pokles v produkci sýrů a jejich zdražení. Řada lidí by tak přišla o živobytí a do tak nepopulárního opatření se nikomu ze zodpovědných činitelů nechce.