Vědci již vědí, jak vypadal „zabijácký megapulec“ ze Skotska
Nové analýzy lebky dravého krasigyrina ze spodního karbonu prozradily, že se nepodobal murénám, ale spíše dnešním krokodýlům
Crassigyrinus scoticus, čili „tlustý pulec ze Skotska“ byl podivuhodný obratlovec ze spodního karbonu, blízce příbuzný dnešní skupině čtyřnožců (Tetrapoda), která zahrnuje obojživelníky, plazy v moderním pojetí (včetně ptáků a savců). Fosilie krasigyrina, které jsou staré přibližně 330 milionů let, pocházejí převážně ze Skotska, je jejich jen velice málo a všechny jsou ve špatném stavu, protože během fosilizace došlo k jejich stlačení a rozdrcení.
Vědci z nich již dříve vyčetli, že šlo o dvou až třímetrové dravce s úzkým dlouhým tělem, kteří byli vybaveni velkými čelistmi a zároveň bizarně drobnými končetinami, které měřily jen pár centimetrů. Zároveň je ale problém odhadnout, jak vlastně tento tvor vypadal. Krasigyrinus představuje směs pokročilých znaků čtyřnožců se znaky, které jsou typické spíše pro ryby.
Postrach karbonských bažin
Podle všeho šlo o nelítostného vodního dravce, který představoval určitou obdobu krokodýlů. Jeho velké oči prozrazují, že lovil spíše v noci nebo v kalné vodě karbonských močálů. Původní rekonstrukce z roku 1985, založená na nejlépe zachovalé lebce, ukazuje krasigyrina s úzkou a vysokou lebkou, podobnou například dnešním murénám, čímž byl mezi obratlovci té doby dost výjimečný.
TIP: Ponorka z devonu: Obrněný Titanichthys měl metr širokou tlamu
Laura Porrová z britské University College London a její kolegové nedávno opětovaně analyzovali zmíněnou nejlépe zachovalou lebku krasigyrina. Využili zobrazování výpočetní tomografií a postupy pokročilé 3D vizualizace, s jejichž pomocí poskládali původní tvar lebky krasigyrina. Jak prozrazuje studie publikovaná v odborném časopise Journal of Vertebrate Paleontology, „tlustý pulec ze Skotska“ nejspíš vypadal jinak než jak jej představovaly dosavadní rekonstrukce.
„Zkoušeli jsme virtuálně poskládat úlomky lebky krasigyrina do podoby murény, ale nepovedlo se nám to. Prostě není možné, aby zvíře s takovými kostmi vypadalo tak, jak znázorňovaly dřívější rekonstrukce,“ popisuje Porrová. „Namísto toho se před námi objevila lebka podobná dnešním krokodýlům, poměrně široká a nízká, s mocnými čelistmi a velkými zuby. Zvíře s takovou lebkou bylo schopné sežrat prakticky cokoliv, co mu skřížilo cestu.“