Ve vodách náladové dámy: Potápění v rakouské řece Travně
Travna je jedna z evropských řek, o které potápěči prostě vědí. Pro potápění je z mnoha důvodů velmi zajímavá, ale není zrovna přístupná dlouhodobému plánování. Nevyzpytatelné rozmary horského počasí totiž dokážou s podmínkami v řece rychle zamávat
Když vyrážíme k řece Traun (česky Travna), kvůli dřívějším zkušenostem raději říkáme, že ji pojedeme „zkusit“. Je to náladová dáma a pod svou hladinu vás hned tak nepustí. Stav vzedmuté vody, kdy je rozhodně lépe zůstat na břehu, ale během jednoho dvou dní vystřídá klid. Travna se opět promění ve vlídnou a klidnou bytost, která nabízí příjemné svezení ve svých čistých vodách.
Oslava světla
Nejlepší lokality na potápění nebo šnorchlování najdete v Travně 10 kilometrů od jezera Traunsee ve vesnici Viecht. Nad hrází malé vodní elektrárny Siebenbrunn (malé vodní dílo se třemi Kaplanovými turbínami bylo postaveno během let 1923–28) se nachází řada zarostlých ostrůvků a hloubka v řece zde dosahuje až 12 metrů. Pravý břeh pod příjezdovou silnicí je zcela nepřístupný.
Přestože i ze břehu je na první pohled vidět, že je voda čistá, jsme po zanoření pod hladinu Travny příjemně zaskočeny sedmimetrovou dohledností. To jsme nečekaly. Řeka nás zmátla i jinak, protože její tmavé dno pohlcuje většinu světla a tak na první („suchý“) pohled vypadá docela obyčejně. Když se ale ponoříte pod hladinu, velmi rychle si všimnete neobyčejně výrazné hry světel. Plaveme kolem ostrůvků a atmosféra v řece se neustále mění. Překážky podél břehu cedí prameny světla jen do některých míst, jako by na ně byly namířeny jevištní reflektory. Zvláště pod stromy se vytváří efekt tzv. chrámového světla.
Zážitek prvotního okouzlení
Nezapomínám se občas podívat i na hladinu, která líně veze podzimně zbarvené listy z okolních stromů. Členité dno a stěny ostrovů jsou místy porostlé smaragdově zelenou řasou. Bizarní skalní útvary, po tisíce let tvarované vodou ze solnohradska, obsadily tisíce drobných mlžů.
Proplouváme kolem mohutných kmenů, zbytků cest a dokonce staveb, které stávaly na břehu řeky ještě v dobách, kdy její hladina nebyla zvýšena jezem elektrárny. V místech zúžení mezi podvodními ostrovy proud znatelně sílí. Představuji si, jak to tady musí vypadat v době jarního tání nebo po bouřce. Šedesát minut pod vodou se zdá být jen chvílí. To jsem zažívala v začátcích potápění, kdy vše bylo velmi nové a neotřelé. Po více než 800 ponorech to vnímám znovu právě v této magické řece.
Zlatavá kráska a klidná trojice
Hned po zanoření potkáváme dvaceticentimetrové štíhle (štičího adolescenta) a o pár minut později máme tu čest vidět i jeho zvláštně vybarvenou štičí „maminku“. Ryby se umí dobře přizpůsobit barevné náladě okolí a téměř metrová zubatá kráska je toho jasným důkazem. Je zlatavá s temně hnědými maskovacími skvrnami, dalo by se říct, že má barvu řeky. Ve své blízkosti nás nechává hezkou chvíli a v jeden moment stojí čelem téměř na dotyk proti mé kolegyni. Bohužel jsem v tu chvíli příliš daleko na dobrý záběr. Pod vodou by to znamenalo být asi metr od nich, protože teleobjektivy tady nefungují.
Moji fotografickou vášeň nakonec ukonejší trojice velkých okounů. Hledají na dně potravu a já, „bublající obryně“, je vůbec nezajímám. Kamarádka se vznáší opodál a kroutí hlavou nad tím, jak blízko mě okouni pustí.
Kamarádství s rakem
Posunky se domlouváme, že se zkusíme vydat kousek proti proudu, kde si v klidnějším místě všímám prvního raka signálního. Je to nepůvodní druh ze Severní Ameriky, ale i tak musíme uznat, že jde o impozantního živočicha. Dorůstá délky až 18 cm a z jeho masivních klepet rozhodně máme respekt.
Dobře vím, že tihle velcí korýši bývají sebevědomí a nebojácní, a proto opatrně zjišťuji, zda by se nechtěl „kamarádit“. Nabízím mu ruku. Zdá se být naprosto neagresivní a klidný a já očima přemlouvám i svoji potápěčskou kolegyni, aby si raka pochovala. Po chvilce možnost procházky po jejích rukou přijímá i rak. Je to pro nás obě zajímavý zážitek a neubráníme se smíchu. Smát se pod vodou ale není jen tak, takže se nám dostává voda do masky a musíme ji „vylévat“, což je poměrně jednoduchý trik.
Opatrně s adrenalinem
Pod vodní elektrárnou Siebenbrunn leží další zajímavé místo řeky. Hluboké úzké tůně s vodopády a členitými ostrovy jezdí obdivovat nejen potápěči. Z dřevěného mostku mohou turisté sledovat milovníky adrenalinu, kteří v neoprénech skáčou z asi čtyřmetrové výšky do jedné z tůní. Vzhledem k malé šířce je místo velice citlivé na zvýšení průtoku vody. I potápěči se zde cítí lépe s lehčí výstrojí, bez potápěčského přístroje. Bez neoprénu to ale nejde. Teplota vody dosahuje v pozdním létě nejvýše 18 °C, po většinu roku bývá mnohem studenější.
TIP: Neznámé vody Bulharska: Potápěčská svoboda Černého moře
V proudu Traunfallu můžete potkat ryby tekoucích pásem, vranky pstruhy, siveny a fousaté parmy. Jedná se o poněkud nebezpečnou zábavu, kterou je dobré podnikat pod taktovkou někoho zkušenějšího.
Dopravní tepna nejstaršího solného dolu
Řeka Traun pramení ve štýrském vápencovém pohoří Totes Gebirge (Mrtvé hory). Protéká Solnou komorou, malebným horským krajem s více než stovkou jezer. Tam mizí a pomyslně se znovu rodí v překrásných jezerech Grundlsee, Hallstättersee a v největším Traunsee. Na své 153 km dlouhé cestě protéká například lázeňskými městečky Bad Aussee a Bad Ischl. Za městem Traun se u Lince vlévá do Dunaje. Průměrný objem toku Traunu je 135 m³ za vteřinu.
Nejvýznamnější místo, které řeka míjí, je bezpochyby Hallstatt, který proslavila těžba soli. Městečko ležící na poloostrově pod solnou horou dalo jméno celé historické epoše – době halštatské (800–400 př. n. l.). První sůl zde byla těžena už Kelty před sedmi tisíci let a po řece dopravována dále do civilizace, a to i do Čech. Silniční spojení do Hallstattu bylo zbudováno až v roce 1975. Zdejší solné doly jsou již řadu let přístupné veřejnosti.
