Varani, bazilišci a leguáni: Setkání s velkými ještěry

Něco se hnulo v podrostu. Ozvalo se krátké šramocení a zvuk utichl. Ušel jsem pár kroků a znovu – stejný šramot, který hned ustal. Tentokrát jsem aspoň zahlédl špičku ocasu a pohyb tlejícího listí na dně deštného lesa. Takhle jsem si tedy své setkání s tropickými plazy nepředstavoval. Před první cestou do tropů jsem snil o tom, jak se v pralese setkám se všemi těmi úžasnými tvory, které jsem znal pouze z terárií nebo literatury a jediné, co jsem zatím viděl, bylo pár ocasních šupin nějaké rychlé ještěrky.
Sedl jsem si do stínu, opřel se o strom a odpočíval v dusném podnebí tropického lesa. Po několika minutách se stalo něco, co jsem pak na svých cestách zažíval mnohokrát. Příroda přišla za mnou. Z pralesa se na vzdálenost necelých dvou metrů přiblížil úžasný ještěr, bazilišek páskovaný (Basiliscus vittatus). Od té doby uplynulo již sedm let a během té doby jsem se v tropech setkal s mnoha nádhernými plazy. Rád bych vám nyní přiblížil ta setkání, která se mi navždy vryla do paměti. Setkání s plazy vázanými na okolí vod.

Když zrají leguáni

Leguáni zelení (Iguana iguana) patří k nejatraktivnějším plazům Střední a Jižní Ameriky a včetně ocasu dorůstají až dvou metrů. Krátká setkání na cestě po Kostarice a Ekvádoru jsem si bohatě vynahradil v Belize. Seděl jsem pod mohutnými stromy lemujícími řeku a sledoval lovící volavku bělostnou. Náhle nade mnou začaly praskat větve, několik jich prosvištělo vzduchem a dopadly kousek přede mě do řeky. K mému úžasu se mezi nimi objevil i plachtící leguán, který s plesknutím zmizel pod hladinou řeky a po chvíli se vynořil na druhém břehu. Byl to statný cihlově zbarvený samec. Potupně lezl zpět do korun stromů, kde se nachází i jeho potrava – listí.

TIP: Lovec a kořist aneb Choutky největších ještěrů varanů komodský

Belizská forma leguána zeleného prochází zajímavou barvoměnou. Mláďata se rodí smaragdově zelená, v průběhu dospívání se jejich barva mění na cihlově červenou. V této fázi jsem je také viděl několikrát spadnout ze stromu do řeky či do bahna po neopatrném lezení v korunách stromů. Vždy jsem si při tom pomyslel: „uzrál“. Přestože jsou leguáni zelení vázáni na život v korunách stromů, jsou překvapivě neohrabaní. Toho využívají i místní obyvatelé, kteří si masem leguánů obohacují jídelníček. Jednou z technik odchytu leguánů je prosté chytání padajících ještěrů. Jeden ze dvou lovců stojí v tom případě s podběrákem v řece, zatímco druhý třese větvemi v korunách ve snaze pomoci leguánům k pádu. Díky chuťové podobnosti s drůbežím masem nazývají zdejší lidé tyto ještěry Bamboo Chicken (tedy bambusové kuře).

Ježíš mezi ještěry

Bazilišek páskovaný (Basiliscus vittatus) se vyskytuje ve Střední Americe. Nejčastěji ho najdete kolem říček nebo vodních lagun. Délkou těla nepatří k velkým ještěrům, dorůstá sotva 20 cm, ocas ale může mít až třikrát delší. Přestože je na vhodných biotopech poměrně běžný, jeho objevení může zpočátku činit potíže. Má totiž dokonalé kryptické zbarvení (jak ukazuje obrázek) a navíc dokáže v případě nebezpečí velmi rychle zmizet v podrostu. Při úprku po zadních nohou dokáže navíc překonat i krátký úsek po vodě. Díky této nevídané vlastnosti se těmto ještěrům říká Jesus Christ Lizard. Mnohokrát jsem toto chování bazilišků pozoroval a vždy mě překvapilo, s jakou rychlostí se ztratí z dohledu. Stačí však určitá dávka trpělivosti a zjistíte, že se rádi vracejí na svá oblíbená místa a pak je můžete pozorovat z velmi malé vzdálenosti.

Dinosauři v centru Bangkoku

Jako milovník plazů jsem se na cestě po Thajsku dostal do herpetologického nebe. Začalo to v národním parku Kaeng Krachan, kde jsem poprvé spatřil jednoho z největších ještěrů světa, varana skvrnitého (Varanus salvator). Bylo to příliš krátké setkání, ale poslední den pobytu v Thajsku jsem se s varany setkal tváří v tvář. Stalo se to přímo v centru Bangkoku v parku Lumpini. Mezi ornitology je tento park známý svou koncentrací ptactva a patří k pravidelným zastávkám na organizovaných ornitologických výletech.
Líně se vinoucí řeka uprostřed parku tvoří i výborný biotop pro varany. Loučil jsem se v duchu s Thajskem a v podvečerním čase seděl na okraji říčky. A pak to začalo. Z vody pomalu vylézalo několik varanů. Okamžitě jsem se k nim vydal a věděl, že půjde o poslední fotky zvířat této výpravy. Ulehl jsem na zem, abych získal zajímavější úhel a vzdor špatnému světlu udělal pár snímků jako z Jurského parku. Dvoumetroví ještěři se majestátně procházeli po břehu a hledali něco k snědku. Těžko se popisuje sebejistota, se kterou se pohybují. Vědí o své síle a vědí, že jim nikdo neublíží. Já tak mám ve svém archivu zvířata, o kterých jsem vždycky snil a v srdci vzpomínku na setkání s nimi.