Urputný bojovník candát obecný: Elegantní obránce rodiny

Candát obecný je poměrně běžným dravcem našich vod. Přesto ale setkání s ním vždy stojí za to. Tato krásná ryba je skvělým rodičem, jenž své potomky brání nejen před ostatními dravci, ale také před člověkem – bez ohledu na to, že v porovnání s námi je candát úplným trpaslíkem




Candát obecný (Sander lucioperca) je nezastupitelným elegantním dravcem našich řek a rybníků, jenž se trochu podobá přerostlému okounovi. Candát patří mezi ostnoploutvé ryby a je naší běžnou sladkovodní rybou – hlubinným dravcem, který v dobrých podmínkách může dosáhnout až hmotnosti 12 kilogramů a délky kolem jednoho metru. 

Plavec sladkých i brakických vod

Candát potřebuje k životu relativně čistou vodu s dostatkem kyslíku. Pokud jde o vodu, jde o choulostivou a náročnou rybu. Dává přednost klidné vodě s tvrdým členitým dnem.

Dokáže ovšem žít i v brakických vodách – umí se tedy přizpůsobit životu v částečně slané vodě, a lze ho proto najít i v pobřežních řekách a jezerech. Podobně jako jiné druhy ryb migrují i candáti v době tření proti proudu řek nahoru. Někdy kvůli zrození další generace uplavou až 250 km směrem do vnitrozemí. 

Statečný obránce života

My potápěči, kteří candáty potkáváme zásadně jen a jen pod vodou, víme, že jde o opatrnou, ale nebojácnou rybu. Neodradí ji ani velikost potápěče, který je mnohonásobně větší než ona. Vypadá až děsivě a může vzbuzovat respekt, ale na lidi zpravidla neútočí. Přitom byl ale před zhruba 15 lety zaznamenán ve Švýcarsku incident, při němž hrál candát roli agresora. V jezeře Maggiore totiž zaútočil na koupající se turisty, které ostrou hřbetní ploutví zranil. Následkem setkání byla 10 cm dlouhá řezná rána. 

Domnívám se, že plavec nebo plavci se tehdy objevili v pomyslném vodním trychtýři nad hnízdem candáta, který je vnímal jako potenciální nebezpečí pro jikry. Nakladený plůdek totiž tato ryba neustále čistí až do vylíhnutí a snaží se jej chránit. Jiný útok na člověka nebyl pokud vím nikdy zaznamenán. Je ovšem pravda, že dokáže velmi statečně chránit hnízdo před predátory. Tehdy je candát neoblomný až agresivní. Útočí na vše, co se kolem hnízda pohne a naruší virtuální ochranný prostor. Jakmile se dostanete do jeho teritoria, dá vám jednoznačně najevo, že nejste vítaným hostem. 

Pozor na prsty!

Candátovu nebojácnost jsem jednou viděla výstižně dokumentovanou pomocí fotografie. Byl na ní zachycen potápěč, který candáta hlídajícího hnízdo provokoval tak, že směrem k němu strkal ruku v neoprenové rukavici. Skončilo to tak, že se ryba zakousnula do rukavice, v níž samozřejmě byly i potápěčovy prsty. Jak říká nepsané potápěčské pravidlo: Pokud před vámi něco hned neutíká a neschovává se, patrně si to o sobě myslí, že se schovávat prostě nepotřebuje. V tom případě jste to naopak vy, kdo by si měl dát pozor. 

Na základě připravenosti bojovat za vlastní potomky tedy můžete candáta klidně nazvat nejlepším otcem nebo starostlivým ochráncem domova. Rozhodně to ale neznamená, že by na vás zaútočil pokaždé, když se objevíte v jeho zorném poli. Candát je rybou poměrně náladovou, tajemnou a nevyzpytatelnou. Někdy na něj můžete narazit v bojové náladě, někdy kolem vás proplave rozvážně a nezaujatě. Už jen pohled na něj nás by vás ale měl upozornit, že není radno překračovat bezpečnou vzdálenost. 

Lov s leskem v oku

Candát je mezi ostatními rybami nezaměnitelný. Je ozdoben dvěma hřbetními ploutvemi, přičemž ta přední má 12–15 tvrdých paprsků, zatímco tvar druhé z nich je modelován 19–23 měkkými paprsky. Protáhlé tělo je pokryto krátkými tuhými šupinami. Břišní ploutve jsou umístěny hned za prsními ploutvemi, což mu umožňuje nenápadný pohyb nade dnem, kde odpočívá nebo číhá na kořist. Na bocích si můžete všimnout tmavých pruhů, které jsou v dospělosti nevýrazné. Těžko přehlédnutelná je bílá tlama s tvrdým patrem a silnými čelistmi vyzbrojenými výraznými, tzv. psími, zuby. 

Velké, výrazné, dopředu posazené oči ve světle opalizují až vyloženě září. Jsou totiž uzpůsobeny k životu ve špatných světelných podmínkách (v českých vodách je často od několika decimetrů hloubky tma), a proto jsou vybaveny vysoce odrazivou vrstvou, která může vzbudit dojem, že vyzařuje světlo. V nás tyto znaky mohou evokovat představu o skvělém zraku, ale opak je pravdou. Candát má k bystrozrakosti daleko, ale dokáže lovit skoro stejně dobře i jako slepý. Ani sluch nemá vyvinutý tak dobře jako jiné ryby. Ale ani to ho v lovu neomezuje… 

Jikry pod otcovským dohledem

Brzy ráno nebo v podvečer vyráží okoun na lov do mělčin. Živí se výlučně menšími rybami (má menší žaludek než štika) a denně jich spořádají několik – většinou jde o plotice nebo okouny. Se štikou si nekonkurují a mohou vedle sebe bez problémů existovat, což dokazuje i jedna z fotek. Když do sebe nasouká dostatečnou porci ryb, opět zalehne na dno, na své oblíbené stanoviště, odkud se během dne nerad přesunuje jinam. Tato jeho „základna“ je většinou pod větví, kmenem stromu, nebo pod nějakou překážkou. Přestože se o candátech můžete dočíst, že žijí v hejnu, já jsem pod vodou potkala vždy jen samostatně se pohybující jedince.

Tření probíhá na přelomu jara a léta. Samičky mají velké snůšky – od 40 000 až někdy do 900 000 kusů jiker. Samec staví hnízdo nejčastěji na kamenném nebo písečném podkladu, kde si hnízdo vystele řasami, větvičkami, kořínky. Jikry pak hlídá až do vylíhnutí. Ovívá je prsními ploutvemi, čistí je a vodu kolem okysličuje pohybem, přísunem čerstvé vody. Otcovské pudy okounů-otců jsou nadstandardní. Často chrání plůdek i na úkor své bezpečnosti a přežití. 

Kolaps při náhlém vynoření

Candát má dobře vyvinutý plynový měchýř a kromě toho má v těle zvláštně uzpůsobený systém na vyrovnávání tlaku s okolním prostředím. Funguje ovšem pomaleji než u jiných ryb. To znamená, že pokud candáta vytáhnete z hloubky rychle na hladinu, jeho tělo nestačí vyrovnat tlak s okolním prostředím a náhlou změnou jej v podstatě zabijete. Přetlak v těle se dá přirovnat k barotraumatu, které může vážně ohrozit zdraví potápěče, jenž se rychle vynoří, aniž by věnoval dostatečný čas dekompresi. 

TIP: Zubatá kráska našich vod: Obávaná lovkyně štika obecná

V zimním období candáti neupadají do letargie z chladu, ale setrvávají na dně bez pohybu. Ať už ale zrovna loví, nebo odpočívají, ať máte možnost vidět je v parném létěv nebo v chladné zimní vodě, každé setkání s candáty pod vodou je nevšedním zážitkem, kdy člověk může v úžasu pozorovat chování tohoto chrabrého elegána.

Candát obecný (Sander lucioperca)

  • Řád: Ostnoploutví (Perciformes)
  • Čeleď: Okounovití (Percidae)
  • Křížení: Občas se v zajetí kříží s jiným evropským druhem, candátem východním (Sander volgensis), čímž vzniká jakýsi hybrid.
  • Velikost: Běžně do 70 až 80 cm, rekordní kusy i přes metr. Hmotnost průměrně do 3,5 kg, maxima kolem 8 kg. 
  • Dospělost a rozmnožování: Dospívá ve věku 3 až 5 let. Tření probíhá od dubna do června. 
  • Zbarvení: Šedá s nádechem zelené či žluté, s tmavším hřbetem a bílým břichem.
  • Věk: Dožívá se maximálně 15 let.
  • Status: Málo dotčený druh (LC=Least Concerned).
  • Zdroj textu
  • Zdroj fotografií

    Nikita Nashipae Loxodonta (se souhlasem k publikování)


Další články v sekci