Ultrafialové vidění: Takhle vypadá polární svět sobíma očima

Sluneční záření dopadající na zemský povrch má široký rozsah vlnových délek od ultrafialové až po infračervenou. Člověk a většina savců z něj vnímá jen poměrně úzký výsek – paprsky s vlnovou délkou od 390 do 770 nanometrů. Ultrafialové záření o kratších vlnových délkách ani infračervené záření, jehož vlnové délky jsou delší, nevidíme. V živočišné říši však najdeme tvory, kteří vidí i to, co nám zůstává skryto.

Ultrafialová polární tma

Mezinárodní tým vedený Glenem Jefferym z londýnské nemocnice Moorfields Eye prověřoval vlnové délky světla, které vnímají sobi. Zjistili, že tito obyvatelé polárních krajů vnímají světlo o vlnové délce kolem 330 nanometrů – tedy v oboru ultrafialového záření, které je pro většinu savců neviditelné.

Sobi žijí v extrémních podmínkách a dokonale se jim přizpůsobili. V oblastech nad polárním kruhem čelí v zimě permanentní tmě a v létě zase čtyřiadvacetihodinovému polárnímu dni. Sobi za těchto podmínek například vypínají biologické hodiny. Jejich aktivita se přestává řídit čtyřiadvacetihodinovým rytmem. Byla by to pro ně zbytečná komplikace.

Oko schopné vidět v ultrafialové části spektra je další sobí adaptací na drsné poměry Arktidy. V zimě tu vládne tma. Slunce buď vůbec nevychází, nebo vystupuje jen velmi nízko nad obzor. Všude je jen led a sníh. Chabé zbytky slunečního svitu jsou rozptýleny natolik, že se z nich oku živočichů nabízí především ultrafialové záření. Sníh odráží až 90 % veškerého ultrafialového záření. Co asi sob za těchto podmínek vidí?

Tmavá srst světlých vlků

Glen Jeffery a jeho spolupracovníci si vypomohli speciální kamerou, kterou snímali arktickou krajinu uprostřed polární noci. Ukázalo se, že některé povrchy ultrafialové záření velmi intenzivně pohlcují. Oku, které tyto vlnové délky vnímá, se takový povrch jeví jako tmavý či černý.

Sob vidí jako černý sníh potřísněný močí. To je pro něj životně důležitá informace, protože moč na sněhu prozrazuje přítomnost šelem nebo jiných sobů. To jsou pro soba nepřátelé či konkurenti. Oběma je dobré se vyhnout. Ultrafialové světlo pohlcují i lišejníky, jimiž se sobi živí. Díky tomu, že sob vidí lišejník i potmě, klesá významně riziko, že přehlédne životně důležitý zdroj potravy. Také zvířecí srst je v ultrafialovém světle černá a ostře kontrastuje s okolním sněhem. Polární vlci mívají velmi světlou srst a lidskému oku se zdají na sněhu dobře maskovaní. Sob je ale bez potíží vidí.

TIP: Upřeným pohledem: Jak vidí psi, žáby, pavouci nebo třeba hmyz?

Objev sobího ultrafialového vidění postavil vědce před velký problém. Během polárního léta je sluneční svit velmi intenzivní. Oku, které jej pouští až na světločivné buňky sítnice, hrozí závažné poškození. Jak se sobi ochrání oči před negativními dopady ozáření ultrafialovým světlem, když si nemohou nasadit sluneční brýle s UV filtrem? Na to musí odpovědět další výzkum, jehož výsledky ze zcela pochopitelných důvodů zajímají i oční lékaře. Ti doufají, že najdou v sobím oku inspiraci pro ochranu lidského oka před škodami způsobenými ultrafialovým zářením a snad i pro léčbu následků takového ozáření oka pacientů.