Ukrást kořist je mu málo: Mořský plž a jeho originální lovecká taktika
U některých predátorů bylo už dávno zdokumentováno chování známé jako „kleptoparazitismus“. Hodně se přičítá hyenám, ale ve skutečnosti jej uplatňují daleko víc třeba lvi. Nedávno byla zjištěna také u mořského plže
Kleptoparazitismus spočívá v tom, že zvíře počká, až jiná šelma uloví nějakou kořist, od níž ji potom odežene a úlovek si ukradne. Nyní byla u mořského plže Cratena peregrina pozorována ještě vyhraněnější obdoba této taktiky, kterou vědci pojmenovali kleptopredace.
Plž Cratena peregrina se s oblibou krmí drobnými polypy, ale v zásadě se dá říct, že ve stejné míře pojídá i potravu polypů, kterou tvoří mikroskopický zooplankton. Autoři studie, která se na tohoto mořského plže zaměřila, totiž v rámci experimentu předkládali drobným plžům kolonie polypů, kteří se právě nakrmili a potom kolonie polypů „prázdných“. Ukázalo se, že C. peregrina spořádal dvojnásobek těch polypů, kteří byli sami nacpaní zooplanktonem.
TIP: Idyla krvelačných šelem: Zatracovaná hyena skvrnitá zblízka
Ačkoli tedy dříve měli zoologové za to, že polypi jsou jediným typem potravy, který C. peregrina konzumuje, ve skutečnosti tvoří takto zprostředkovaně polovinu jeho jídelníčku mořský plankton. Navíc je pravděpodobné, že nejde o jediného tvora, který loví podle tohoto modelu, což vrhá nové světlo na interakce mezi mořskými predátory a úlohu „středních článků“ potravinového řetězce.
