Tvorové (ne)dávné minulosti: Krysa kryse vlkem

Příjezdem krysy obecné (Rattus rattus) se pro endemickou krysu buldočí (Rattus nativitatis) zavřela pomyslná opona. Konkurenční přivandrovalec se totiž na ostrově nejen rychle zabydlel, ale také s sebou přivlekl parazitického prvoka Trypanosoma lewisi.

Nemoc, kterou tento prvok způsoboval, se šířila prostřednictvím blech, a krysy buldočí proti ní nebyly imunní. Epidemie brzy zdecimovala celou populaci. Vyhynutí se datuje mezi rok 1900 a 1904.

Nezáviděníhodný primát

Poslední ověřený záznam výskytu tohoto endemického druhu máme z let 1897–1898, kdy ostrov navštívil paleontolog Charles William Andrews z Britského muzea. Ten zde ještě odchytil devět exemplářů. Když však roku 1904 dorazil na ostrov německý přírodovědec Richard Hanitsch, nemohl již žádné exempláře původních druhů krys najít. Spolu s krysou buldočí vyhynula totiž také krysa Maclearova (Rattus macleari), a tak se na ostrově dařilo již jen nepůvodnímu obyvateli – kryse obecné.

Krysa buldočí měla krátký ocas a silné nohy, které jí dobře sloužily při hrabání. Její lebka je popisována jako obzvlášť malá, štíhlá a subtilní. K vidění bývala v norách nebo v jejich okolí a na rozdíl od krysy Maclearovy nelozila po stromech.

TIP: Na Šalomounových ostrovech objevili půlmetrovou krysu, co ráda kokosy

Andrews o krysách buldočích píše: „Zdá se, že žijí v malých koloniích v norách, často mezi kořeny stromů, a příležitostně se mohou vyskytovat v dlouhých, dutých kmenech padlých nebo napolo shnilých ságových palem. Jejich potrava sestává z divoce rostoucích plodů, mladých výhonků a, dle mého názoru, kůry některých stromů.“ Krysa buldočí je prvním druhem, u něhož bylo vědecky dokázáno, že vymřel výhradně v důsledku rošíření nemoci.