Tváří v tvář grizzlymu: Jak (ne)potkat velkou šelmu
Kontakt se zvířaty ve volné přírodě nemá nikdy předem daný scénář a může se vyvinout jakkoli. V případě setkání s velkým predátorem proto velmi záleží na tom, abyste co nejlépe znali jeho zvyky a motivy
Aljaška je země zaslíbená snům o nedotčené divočině. Nekonečné prostory bez lidí, kde jsou největší autoritou místní šelmy, jsou vytouženým cílem mnoha milovníků přírody. Tito lidé by rádi spatřili v původním prostředí mnohé tvory, od nichž musí být v zoologické zahradě odděleni silnými mřížemi nebo hlubokými příkopy s elektrickým ohradníkem. Jednoho takového živočicha, který je pro Severní Ameriku typický, jsem chtěl vidět a zdokumentovat i já. Setkání s grizzlym, poddruhem medvěda hnědého, ovšem proběhlo úplně jinak, než jsem původně zamýšlel.
Řeka rybářů a medvědů
Medvěd grizzly (Ursus arctos horribilis) dorůstá úctyhodných rozměrů. Může dosahovat hmotnosti okolo pěti metráků a pokud se postaví na zadní, sahá hlava největších exemplářů až tři metry vysoko. Samci jsou zpravidla o třetinu větší než samice. Tento vrcholový predátor je schopen zabít svou kořist jedním máchnutím mohutné tlapy, ale zároveň je i velmi mrštným lovcem. Tuto vlastnost grizzlyové dokazují při tahu lososů, kdy v řekách chytají ryby a snaží se načerpat podkožní tuk pro dlouhé zimy, kdy nepřijímají potravu. Jsou to ovšem velcí potravní oportunisté a po většinu aktivního času požírají rostlinnou potravu.
Od místních lovců jsem dostal echo, že dobrá příležitost pro pozorování medvědů bude u řeky Russian na poloostrově Kenai. Hned druhý den jsem se tam vypravil. K řece jsem se dostal okolo půlnoci. V letním období je naštěstí na Aljašce pořád světlo a já viděl, že břeh je plný rybářů. Pro mnohé z nich je tah lososů jedinečnou příležitostí, a tak se činí a tahají z vody jednu rybu za druhou. Mnozí z ní však vyříznou jen filety a kostru s hlavou lososa hážou zpět do vody. Nechtěně tak lákají medvědy, kteří se s vidinou snadného nasycení stahují právě do těchto míst. Toto pravidlo se mi brzy potvrdilo, když jsem zpozoroval, jak se mezi rybáři prochází medvěd černý (Ursus americanus americanus) a hoduje na zbytcích. Tohle už každopádně nebyla vhodná doba na focení, a tak jsem se rozhodl najít místo na spaní a ráno se k řece vrátit.
Viděl jsem ho?!
Druhého dne časně ráno jsem se vrátil k řece Russian, která byla opět obklopena spousty rybářů. Pomalu jsem se vydal k řece, prošel les a dostal se na zarostlou louku. Ještě bylo potřeba překonat sráz k řece a dostat se až na břeh. Tam jsem uviděl, že vysoká tráva je všude poválená a místo silně zapáchalo. Začal jsem couvat ke stráni, ale už nebyl čas, abych se na ni vyškrábal. Z bočního hustého křoví vylezl nějaký tvor. Poté, co se nad trávou objevil hnědý hřbet, jsem vyloučil možnost, že by šlo o rybáře.
Grizzly si to vyšlápl přímo ke mně. Byl jsem vyzbrojen pouze fotoaparátem a nezbývalo než vyčkávat, co medvěd udělá. Jak zareaguje? Dostal se ke mně na nějakých pět metrů a pak se zastavil. Zrak není nejsilnější medvědí stránkou, ale i tak mne zpozoroval. Zarazil se a zůstal stát. Blesklo mi hlavou, jak je člověk beze zbraně v přírodě vlastně bezmocný. Pasujeme se sice na pány tvorstva, ale naše tělesné schránky tomu neodpovídají. Pokud se grizzly rozhodne zaútočit, mám jen pramalou šanci. Mohl jsem dělat jediné – zůstat v klidu, nekoukat zvířeti přímo do očí, zůstat k němu čelem a čekat, jak se rozhodne.
Dospělý grizzly si mne prohlížel asi stejně překvapeně jako já jeho, pak zabručel a rychle utekl pryč. V tu chvíli se mi pocity štěstí, vděčnosti a okouzlení spojily v jedno a po návratu k autu jsem byl schopen zapsat do deníku pouze tři slova: „Viděl jsem ho?!“
Nedat šanci medvědímu čichu
Grizzly měl možnost mne zabít, ale neudělal to. Jsem si téměř jist, že takovýchto setkání se šťastným koncem je spousta, ale do médií se proderou jen případy, kdy predátor někoho napadl. Rozhodně ne ty se šťastným koncem. Neinformovaní lidé pak získávají nepravdivý obraz o medvědech zabijácích a někdy vymění krásný a silný cestovatelský zážitek za slova, že s ohledem na bezpečnost není radno takovou cestu podniknout. Nebo dokonce začnou dravá zvířata nenávidět a mít z nich nemístné fobie.
Netvrdím, že medvědi a jiní predátoři jsou za všech okolností mírumilovní. Pokud se ale podíváte podrobněji na případy napadení, dojdete k závěru, že chyba byla na straně člověka, ne zvířete. Lidé zkrátka z neznalosti či nedbalosti nerespektovali pravidla, která ve zvířecím světě platí.
Co je tedy nutné dělat, abyste se nebezpečných situací vyvarovali? Tak za prvé. Medvědi sice nemají dobrý zrak ani sluch, ale jejich čich je zcela mimořádný a vůně jídla je přiláká na velkou vzdálenost. Pokud tedy nechcete, aby se vám toto zvíře podívalo do batohu na svačinu, buď ji s sebou vůbec nenoste, nebo ji mějte co nejdůkladněji zabalenou, aby její pach nemohl uniknout. Nenechávejte žádné jídlo a další voňavé věci ve stanu. Půltunové zvíře si se stanem hravě poradí. Jídlo nechávejte pověšené na stromě co nejdále od stanu. Na Aljašce máte navíc v kempech k dispozici místa, kam lze bezpečně zavřít jídlo a jiná místa určená pro konzumaci potravin a vyhazování odpadků.
Křikem proti grizzlymu?
Další rada zní: Buďte na cestách opatrní. Je i běžné, že si s sebou lidé berou zvonky, nebo se při procházce krajinou nahlas baví. Předejdou tak možnosti, že by medvěda překvapili a on by volil na svou obranu útok. Jestliže o vás zvíře bude vědět, ve většině případů se člověku vyhne.
Od šelem je samozřejmě důležité udržovat bezpečný odstup a například u medvědů na Aljašce se uvádí vzdálenost zhruba tří set metrů. Když se přece jen dostanete blíž, může nastat několik různých situací. Jestliže vás medvěd nesleduje, je dobré pomalu vycouvat. V žádném případě se neotáčejte a neutíkejte. I když grizzly vypadá nemotorně, dokáže vyvinout rychlost přes 50 kilometrů v hodině, které člověk nemůže konkurovat. A především je útěk pro šelmu instinktivě výzvou vydat se do běhu za možnou kořistí. V případě, že medvěd přeci jen pokračuje směrem k vám, snažte se, abyste mu nestáli v cestě. Byl jsem sice svědkem situace, kdy rybáři začali na blížícího se grizzlyho křičet, ale nejde vždy o zaručený návod. Jeden den medvěd utekl, druhý den se ve stejné situaci klidil z cesty rybář. Huňáč totiž na křik napřed vůbec nereagoval a teprve po chvíli zaujal útočné postavení s pokrčenou hlavou. Naštěstí ale rybáři jen takto pohrozil a nic víc se nestalo.
Já osobně bych ovšem vždy volil variantu zůstat v klidu a jak to jen jde, pomalu vyklidit zvířeti cestu. Hodně záleží na situaci, do které se dostanete a kterou musíte s chladnou hlavou řešíte na místě.
Pokora na prvním místě
Nejhorší situace, do níž se můžete dostat, je vstoupit mezi matku a její mláďata. Medvědí matky jsou starostlivé opatrovatelky a jestliže dojdou k závěru, že jejich potomky ohrožujete, útoku se nevyhnete. Této situaci můžete předejít jedině opatrností.
TIP: Medvěd lední: Huňatý král Arktidy
Grizzly je sice považován za jednoho z nejagresivnějších medvědů vůbec, ale rozhodně není krvelačný zabiják, který morduje lidi na počkání. Buďte opatrní, dbejte pokynů a nařízení, které jsou v místech vypsaná a připusťte si pokoru před krajinou a zvířaty, která v ní žijí. Příroda se vám určitě odvděčí nezapomenutelnými zážitky.
Medvěd grizzly (Ursus arctos horribilis)
- Mláďata: Mláďata přichází na svět v brlohu přes zimní měsíce, mezi lednem a únorem a váží necelého půl kila. Matka kojí a vytváří energii z posledních tukových zásob, které předchozího roku nashromáždila. Do jara ztratí až třetinu původní hmotnosti. U medvědů dochází k tak zvané „utajené březosti“, kdy se vajíčka v samici nezačínají vyvíjet hned. Je to z důvodu toho, aby medvíďata měla větší šanci na přežití v jarním období, kdy je všude dostatek potravy a matka má brzo po vrhu šanci dohnat svůj jídelní deficit. Počet mláďat v jednom vrhu je 2–3.
- Dospělec: Velikost cca 2 až 3 metry, samec může vážit přes 550kg. Srst od černé přes hnědou až ke krémově bílé. Dlouhé chlupy jsou na konci zbarveny došeda, z čehož pochází i pojmenování. „Grizzled“ znamená „prošedivělý“.
- Sexuální svazky: Medvědi žijí samotářsky, pouze v době rozmnožování (často samci o samice tvrdě bojují) se schází a tráví spolu několik dní. Po společném páření samice samce odežene a opět začínají žít odděleně.
- Potrava: Všežravci. Živí se bobulemi, ovocem, trávou, houbami, nepohrdnou ani mršinami. Další potravní složku tvoří ryby a jiní žiočichové.
- Populace: Celkový odhad se v Severní Americe pohybuje okolo 55 000 kusů.
- Věk: Dožívá se okolo 30 let.
- Nebezpečí: Mírně ohrožený druh. Bohužel na mnoha místech Severní Ameriky je stále loven. Hrozbou představují pytláci i farmáři, kteří grizzlye berou jako škodnou. Negativně působí úbytek přirozeného prostředí a to hlavně ve státech USA kromě Aljašky.