Tvář z pravěku: Vědci rekonstruovali podobu Ženy ze Zlatého koně
Snímky z výpočetní tomografie přispěly k rekonstrukci tváře Ženy ze Zlatého koně, která žila v oblasti dnešního Českého krasu přibližně před 43 tisíci lety
V roce 1950 byly v Koněpruských jeskyních v Českém krasu objeveny kosterní pozůstatky ze svrchního paleolitu. Postupně se ukázalo, že patřily ženě, která žila zhruba před 43 tisíci lety a byla součástí nejstarší kultury moderních lidí, tedy našeho druhu Homo sapiens, která se objevila na území Evropy jen krátce předtím.
V současnosti jde zřejmě o nejstaršího moderního člověka, jehož genom (genetickou informaci uloženou v DNA) jsme přečetli. Asi 3 procenta DNA této ženy pochází od neandertálců a dokládá dávné vztahy neandertálců s naším druhem. Zároveň se ukázalo, že tato žena, která je pro vědce stále velkou záhadou, nebyla naším předkem. Její DNA podle všeho vymizela a nezanechala potomky do dnešní doby.
Tvář nejstarší Evropanky
Badatelé jí přezdívají Žena ze Zlatého koně, podle návrší, v němž se skrývají Koněpruské jeskyně. Její genom sice známe, ale až donedávna jsme věděli jen málo o tom, jak tato záhadná žena vypadala. Před časem sice vznikl realistický model ženy, který je společně s lebkou součástí expozice Národního muzea v Praze, pozdější výzkum DNA ale odhalil některé nepřesnosti.
Vědci původně předpokládali, že lebka je mladší, neodpovídal pigment pleti a ani použitý oděv. S novou verzí podoby Ženy ze Zlatého koně nyní přišel známý brazilský expert na 3D grafiku Cícero Moraes ze společnosti Arc-Team Brazil. Novou podobu ženy představil ve studii, zveřejněné na webu OrtogOnLineMag.
Pravděpodobná podoba Ženy ze Zlatého koně je dílem známého odborníka na 3D modelování Cícera Moraese. (zdroj: OrtogOnLineMag, Cícero Moraes, CC BY-SA 4.0)
Aby badatelé mohli vytvořit podobu dávné ženy, využili několik dřívějších snímků výpočetní tomografie (CT), které zachycují její lebku. Stejně jako archeologové před 70 lety ale zjistili, že části lebky chybí, včetně velkého kusu levé části tváře. „Na této lebce je pozoruhodné, že se do ní po smrti ženy zahryzlo velké zvíře,“ vysvětluje Moraes. „Byl to buď vlk, nebo hyena, přičemž tam obě tyto šelmy tehdy žily.“
TIP: Vědci použili genetická data k rekonstrukci podoby dívky z doby bronzové
Moraes s kolegy využili pro doplnění chybějících částí lebky statistická data z předchozího výzkumu i CT snímky dnešního muže a ženy. Na výsledné rekonstrukci tváře je patrný vliv neandertálských předků, především pokud jde o masivní čelist. Právě tato část lebky patrně vedla k dřívější chybné identifikaci pozůstatků, původně považovaných za mužské.
