Vědkyně tvrdí: Za vyšší úmrtnost tučňáků možná může náš výzkum

Ubývá tučňáků, nebo jich přibývá? Jak na ně působí změny klimatu? Odpovědi na tyto otázky může přinést jen seriózní výzkum. Otázkou ovšem je, zda samotný výzkumný proces neovlivňuje tučňáky více než cokoli jiného

12.05.2017 - Jaroslav Petr



Jak se tučňáci vypořádávají s drancováním populací ryb nadměrným rybolovem? Odpověď na tuto a mnoho jiných otázek mohou dát výzkumné metody, jejichž základním krokem je vymezení populačního vzorku zkoumaných zvířat.

Vědci označí v tisícihlavé kolonii několik desítek nebo stovek ptáků, kteří jsou jinak jeden od druhého k nerozeznání. Obvykle se pro podobné účely používají barevné plastikové pásky, které se tučňákům navléknou na ploutvovitá křídla. Na základě takových výzkumů se týmu vedenému Yvone Le Mahoovou z university ve Štrasburku například podařilo odhadnout, že vzestup průměrné teploty povrchových vod moří o pouhého čtvrt stupně Celsia může zvýšit úhyn dospělých tučňáků patagonských o 9 %.

Páska není „neutrální“

Vědci předpokládali, že nošení plastových pásek na křídlech ptákům nijak nevadí. Yvone Le Mahoová se ale rozhodla ověřit i tuhle zdánlivou samozřejmost pokusem. Na ostrově Possession v Crozetově souostroví v jižním Indickém oceánu označila padesát tučňáků patagonských plastovými páskami a další padesátku nechala bez pásek.

TIP: Zrod zvířecích superpotomků aneb Jak zvířata investují do dalších generací

Všichni tučňáci měli pod kůží implantován elektronický čip, s jehož pomocí je mohli vědci jednoznačně identifikovat. Po deseti letech sledování vynesla Yvone Le Mahoová a její kolegové závěrečný verdikt. Úmrtnost tučňáků označených páskou byla o 16 % vyšší a ptáci s páskou na křídle navíc vyváděli o 40 % méně mláďat! Byla to pro všechny šokující zvěst. Výzkum ptákům škodí a jeho výsledky zkresluje nežádoucí vliv pásky.

Pomalí a zdálky viditelní

Na první pohled neškodná páska může tučňákovi ublížit mnoha různými způsoby. Kůže ptáků je citlivá především během pelichání a růstu nového peří a zejména v tuto dobu se tučňáci o cizorodý předmět nejednou poraní. Ke zranění dochází nejčastěji při potápění, kdy tučňák během jediné sekundy mávne křídlem až třikrát.

Páska také narušuje dokonale hydrodynamický tvar těla. Označeným tučňákům klade voda až o čtvrtinu vyšší odpor a to zvyšuje námahu při lovu. Tučňáci už nevydrží pod vodou tak dlouho a také úspěšnost lovu klesá. Opáskovaní jedinci slábnou a také mláďatům nezajistí dost potravy. Není to jediný problém, který na tučňáky označené páskou číhá pod vodní hladinou. Barevný pásek je nápadný a mořští predátoři, jako jsou kosatky dravé nebo tuleni leopardí, označené tučňáky snáze zahlédnou. Ptáci s barevnou páskou tak čelí častějším atakům.

Opatrnost je na místě

Někteří vědci jsou k prezentovaným výsledkům Yvone Le Mahoové skeptičtí. Například americká zooložka Dee Boersmaová z University of Washington provedla podobná sledování na tučňácích magellanských (Spheniscus magellanicus) a nezjistila nepříznivý efekt plastových pásek ani u ptáků, kteří je nosili patnáct let.
„Všechny pásky nejsou stejné a záleží i na druhu tučňáků a na místě, kde ptáci žijí,“ tvrdí Boersmaová. „Nemůžete výsledky získané s jedním typem nevhodných značkovacích plastových pásek vztahovat na všechny tučňáky a všechny lokality.“
Yvone Le Mahoová se však odvolává na „princip předběžné opatrnosti“. Podle ní je v situaci, kdy si vědci nejsou neškodností pásek jisti, používání tohoto způsobu značení tučňáků nepřijatelné.


Tučňák patagonský (Aptenodytes patagonicus)

Dorůstá výšky kolem 90 cm a hmotnosti 11 až 16 kilogramů. Hnízdí na severních výběžcích Antarktidy, na ostrovech při antarktickém pobřeží, na Ohňové zemi, Falklandách a Jižní Georgii. Jejich celosvětová populace čítá více než dva miliony kusů. Živí se především rybami a sépiemi, pro které se potápí do hloubek přes 300 metrů. Pod vodou vydrží až pět minut.

Vytvářejí páry, v kterých žijí jednu sezónu. V další sezóně si hledají nové partnery. Jen třetina párů spolu vydrží dva po sobě jdoucí roky. Samice snáší jediné vejce o hmotnosti kolem 300 gramů. V péči o vejce se střídá se samcem po 1–2 týdnech. Mládě se klube po 55 dnech inkubace a z vejce na svět se dobývá 2–3 dny. Následně nosí rodiče mládě pět týdnů na nohou skryté v záhybu kůže na břiše. Tentokrát trvá jejich opatrovatelská směna jen pár dnů.

  • Zdroj textu

    Příroda 3/2011

  • Zdroj fotografií

    Shutterstock


Další články v sekci