Tropické Curaçao: Nizozemský multikulturní kotlík uprostřed Karibiku
V éře zámořských objevů dobyli Evropané řadu ostrovů a některé setrvaly pod jejich správou dodnes. K významným koloniálním mocnostem patřilo v 17. století i Nizozemsko, jemuž dosud náleží šest ostrovů v Karibiku. Největší a nejlidnatější z nich, Curaçao, dělí jen šedesát kilometrů od břehů Venezuely
Význam barev na ostrovní standartě lze rozklíčovat poměrně snadno: Modrá symbolizuje oblohu a moře, zatímco žlutá odkazuje na písečné pláže, zlaté sluneční paprsky i vřelou povahu místních obyvatel. Definitivní podoba vlajky vzešla z více než dvou tisíc návrhů v roce 1982 a o dva roky později s drobnými modifikacemi poprvé oficiálně zavlála.
Z geografického hlediska jde o jeden z tzv. ABC ostrovů – zbývající dvě písmena zkracují Arubu a Bonaire – jež dohromady patří do pásu Závětrných ostrovů. Druhá polovina zmíněné nizozemské šestice se nachází přibližně 800 kilometrů severovýchodně a označuje se též jako SSS ostrovy: Tvoří je Svatý Eustach, Saba a jižní část Svatého Martina.
Co se ovšem týká politického statusu, není jejich postavení stejné. Zatímco Bonaire, Svatý Eustach a Saba představují zvláštní administrativní obvody Nizozemska, a jejich správa tudíž spočívá plně v rukou evropského království, v případě zbývající trojice včetně Curaçaa se jedná de facto o samostatné země s nezávislou vládou.
Šedesát národností
Samotné Curaçao, tedy ostrov s nepatrně menší rozlohou než Praha, obývá jen 160 tisíc lidí, dohromady ovšem reprezentují směsici šesti desítek národností. Jedná se o důsledek pestré koloniální minulosti: Prvními zdejšími osadníky se sice stali Španělé (viz Stručné dějiny), později však na ostrově zakotvili ještě Holanďané či Portugalci, následováni Francouzi a Brity.
A jelikož Curaçao sloužilo i jako centrum obchodu s černými otroky, tvoří dnes navíc nadpoloviční část populace potomci Afričanů. Potřeba vzájemně se dorozumět vedla k postupnému vzniku kreolského jazyka papiamento, v jehož základech spočívá portugalština.
Kaktusová polévka
Kromě otroků s sebou Evropané přivezli také semena španělských pomerančovníků zvaných laraha, rostliny se však v cizím klimatu neujaly a zplaněly. Sušené slupky nezralých plodů nicméně později posloužily jako základ pro výrobu legendárního likéru, zvaného rovněž curaçao.
Zdaleka přitom nejde o jedinou gastronomickou specialitu, kterou mohou turisté ochutnat: Ostrov proslul například polévkou z kaktusů či leguánů (viz Ještěří afrodiziakum). Ovšem vůbec největší atrakci pro návštěvníky, přijíždějící zpravidla lodí z některého z okolních ostrovů, představuje potápění.
Poklady v moři
Nedaleko břehů ostrova se mořské dno strmě propadá přibližně o třicet metrů a v sousedství pestrých korálových útesů spočívá mimo jiné řada vraků. Pod hladinou bylo ovšem značně živo již na počátku minulého století, kdy objev ropy v okolních vodách vyvolal zájem těžařských společností, trvající dodnes. Například firma Shell tam roku 1918 vybudovala největší tehdejší rafinerii a obchodní ruch v přístavu Willemstad v současnosti přispívá do státní kasy významněji než turismus.
Ještěří afrodiziakum
Ikonou karibského ostrova se stali všudypřítomní leguáni zelení. Exotičtí ještěři dorůstající délky až dvou metrů se mistrně pohybují na souši, ve vodě i vysoko nad zemí, takže si vysloužili přezdívku „stromová kuřata“. Navíc totiž i oni platí na Curaçau za tradiční součást jídelníčku: Maso bohaté na bílkoviny se připravuje jako polévka či dušené. Údajně je měkké, libové a chuťově skutečně připomíná kuře, případně králíka či žábu, strávníci si však často stěžují na množství jemných kostí. Jedí se rovněž plazí vejce, považovaná za silné afrodiziakum.
Stručné dějiny
Podobně jako u ostatních karibských ostrovů se dějiny Curaçaa dělí na éru před připlutím Evropanů a po něm. Nejstarší důkazy osídlení spadají do počátku 3. tisíciletí př. n. l. a prvními osadníky se zřejmě stali indiáni Aravakové, původně obývající jihoamerický kontinent.
Základna otrokářů
Jako první Evropané spatřili dosud neznámou pevninu v roce 1499 španělští námořníci pod velením kapitána Alonsa de Ojedy. Na domorodce však nově příchozí nebrali žádné ohledy, v následujících dvou staletích většinu z nich zotročili a odsunuli na ostrov Hispaniola. Curaçao pak Španělům sloužilo hlavně jako přestupní stanice pro další výpravy do Latinské Ameriky. Spravovali jej ze své základny v dnešní Venezuele a využívali například pro chov skotu, nikdy ho ovšem plně neobydleli. Když tedy roku 1634 připluli Nizozemci, zmocnili se nevelké souše relativně rychle.
Tavicí kotlík
Nizozemská západoindická společnost založila město Willemstad coby hlavní přístav a důležitou obchodní křižovatku a vytvořila z ostrova významné centrum obchodu s africkými otroky. Právě do popsané doby spadají kořeny současné demografické situace, neboť spolu s příchozími z Jižní Ameriky se na Curaçau mísil bezpočet ras a národností. Uvedené platilo přinejmenším do roku 1863, kdy bylo otroctví postaveno mimo zákon.
Přidružené země
Nadvláda Nizozemců de facto nikdy neskončila, ačkoliv se status zámořské kolonie postupně měnil. Charta z roku 1954 povýšila všech šest karibských držav na plnohodnotné autonomní státy. Poté, co tzv. Nizozemské Antily v roce 2010 formálně zanikly, se z Curaçaa spolu s Arubou a Svatým Martinem staly přidružené země evropského království, zbývající tři ostrovy disponují menší mírou autonomie.
Lidé
Obyvatelstvo
- počet obyvatel: 159 000
- očekávaná doba dožití: 78 let
- prům. počet dětí: 1,7 na ženu
- věková struktura: 19 % obyv. do 15 let, 15 % obyv. nad 65 let
- městské obyvatelstvo: Willemstad má 137 000 obyvatel
- náboženství: 85 % křesťanství, 11 % bez vyznání, 4 % ostatní
- jazyky: nizozemština, angličtina a papiamento
- gramotnost: 99 %
- obyvatelstvo pod hranicí chudoby: 25 %
Politika
- státní zřízení: autonomní ostrov Nizozemska
- guvernérka: Lucille Andrea George-Woutová
- parlamentní volby: jednou za čtyři roky
Ekonomika
- HDP na hlavu: 25 530 dolarů, odhad z roku 2019; Česko – 43 006 dolarů
- měna: gulden nizozemských Antil, s kurzem 1 : 12,30 Kč
Geografie
- rozloha: 444 km², asi jako Praha
- charakter území: vápencový ostrov s kopcovitým terénem, při členitém pobřeží množství minerálních a termálních pramenů
- podnebí: horké, polosuché, s obdobím sucha mezi lednem a zářím
- min. noční / max. denní teploty (°C): leden–březen 24–30, duben–červen 25/32, červenec–září 26/33, říjen–prosinec 25/32
- nejvyšší bod: Christoffelberg, 372 m n. m.