Tragédie tří princezen: Sexuální skandál, který otřásl dvorem Filipa Sličného

Na vysoké vápencové skále nad prudkým ohybem řeky Seiny v Normandii se vypíná mohutný hrad Gaillard obehnaný dvojím opevněním. Postavil ho jako výzvu francouzským králům anglický král Richard Lví srdce. Sedm let po jeho dokončení ho dobyli Francouzi spolu s celým normandským vévodstvím. Posádka hradu odtud ovládala široké území až k ústí Seiny do moře. Na začátku 14. století, na konci vlády krále Filipa IV. Sličného (1285 až 1314), se Gaillard stal nečekaně vězením královských princezen. 

Místo tajných dostaveníček 

Markéta, Jana a Blanka pocházely z rodu vévodů a hrabat burgundských. Byly manželkami tří synů Filipa IV.: Ludvíka, Filipa a Karla, kteří se měli v budoucnu stát sami vladaři Francie. Šlo o politické sňatky bez lásky, jak to bylo v královských rodinách obvyklé. Tři mladé ženy sdílely palác de Nesle, jenž stával na levém břehu Seiny naproti Louvru. Darem jej od svého chotě Ludvíka Navarrského dostala Markéta Burgundská. Věž tohoto paláce se časem proměnila v místo radovánek a milostných schůzek princezen Blanky a Markéty s mladými dvořany – bratry Gauthierem a Filipem Aunayovými. Gauthier se stal milencem teprve osmnáctileté Blanky, Filip o něco starší princezny Markéty. 

Noční schůzky, které se ve věži konaly po více než dva roky, nemohly dlouho unikat pozornosti okolí, a tak se začala šířit šeptanda o tom, co se tam vlastně děje. Milenci byli mladí, nerozvážní a krajně nezodpovědní, takže se nakonec celá věc donesla králi Filipovi IV., který se začal o avantýru princezen zajímat. Postarala se o to jeho dcera Isabela, tehdy už královna anglická, která na jaře 1314 pobývala v Paříži. Své švagrové neměla ráda a záviděla jim patrně jejich volnost. Ji samotnou opustil její homosexuální manžel Eduard II. a v Anglii nenacházela žádnou oporu. Podle líčení soudobých kronikářů připravila milencům past, do níž se chytili.

Nemilosrdný trest za hříšnou lásku 

Královna Isabela obdarovala své švagrové cenným dárkem. Poslala jim tři vyšívané a bohatě zdobené brašničky, známé ve své době jako bougette. Ty tenkrát muži i ženy nosili místo kapes zavěšené u pasu. Netrvalo dlouho a bratři Aunayové se objevili u dvora ozdobeni těmito brašničkami, čímž se prozradili. 

Král Filip, mezitím informovaný o nevěře svých snach, reagoval okamžitě a velmi nelítostně. Dal bratry zatknout a podrobit útrpnému právu. Oba na mučidlech svou vinu přiznali. Uvězněny byly i všechny tři panovníkovy snachy. Během výslechů vyšlo najevo mnoho podrobností o tajných schůzkách v nesleské věži a také to, že cizoložství se dopustily pouze princezny Markéta a její sestřenice Blanka, zatímco Jana byla jejich důvěrnicí a jen pomáhala jejich hříšnou lásku krýt. Za duši a hlavní iniciátorku milostných setkání byla ocejchována Markéta, žena korunního prince Ludvíka. 

Rozsudek byl rychlý, král vynesl nad oběma mladými šlechtici trest smrti. Gauthier a Filip z urozené rodiny d'Aunay měli odejít ze světa potupným způsobem. Dvůr se v tom čase zdržoval v jednom z královských sídel u města Maubuissonu poblíž Paříže. Během několika dní bylo na tamějším náměstí postaveno popravčí lešení. Oba odsouzenci zde byli lámáni kolem, zbaveni mužství, staženi z kůže, a nakonec sťati mečem. Tři princezny s vyholenými hlavami, oděné v rouchu kajícnic, musely popravě přihlížet. Pak byly Markéta s Blankou převezeny do kamenných zdí hradu Gaillard, Jana do hradu Dourdan na řece Orge. 

Dalekosáhlé důsledky 

Rozsudek nad snachami a divadlo hrůzy v Maubuissonu byly asi posledním osudovým rozhodnutím Filipa IV. Sličného, jímž hluboce zasáhl vlastní rodinu. Ještě téhož roku při lovu v lesích u Fontainebleau spadl král z koně a na následky zranění 24. listopadu 1314 zemřel. Mluvilo se také o mrtvici, která krále náhle postihla. Dožil se věku 46 let. Po otci nastoupil na francouzský trůn jeho nejstarší syn Ludvík X. (1314–1316), který už od roku 1305 nesl po matce titul krále Navarry. Vysloužil si nelichotivé přízvisko Hašteřivý. Byl to člověk nerozhodný, váhavý, ale tvrdohlavý se sklony k zuřivosti. Opustil rychle zásady vládnutí, ke kterým ho zavazoval jeho otec. 

Ocitl se pod neblahým vlivem svého strýce Karla z Valois, konzervativce, který vždycky stranil velmožům z řad vysoké šlechty. Ludvík Hašteřivý se zbavil dosavadních spolupracovníků Filipa IV. a jednoho z nejschopnějších králových administrátorů, Enguerranda de Marigny dal mučit a poté ho poslal na šibenici. Ludvíkovi X. i jeho bratrům se však stále jako bumerang vracela aféra tří zavržených princezen. Marně usilovali o papežský dispens, který by zrušil jejich manželství, protože ani cizoložství pro to nebylo podle kanonického práva dostatečným důvodem. Pro Kapetovce tak vznikl vážný dynastický problém, protože nemohli vstoupit do nového svazku, který by královskému rodu přinesl mužského dědice. 

Smrt si nevybírá 

Ludvík X. sice netrpělivě vyjednával o nový sňatek s neapolskou princeznou Klementinou Uherskou, ale bez papežského souhlasu k němu nemohlo dojít. Král proto sáhl ke krajnímu prostředku a nechal podle několika dobových svědectví svou ženu Markétu Burgundskou, vězněnou na hradě Gaillard, zardousit. Ludvík se stal vdovcem a cesta k manželství s Klementinou tak byla otevřena. Svatba se konala 13. srpna 1315 s požehnáním nejvyššího duchovenstva. Společná korunovace páru proběhla o dva týdny později v Remeši. Nová královna se zjara následujícího roku ocitla v jiném stavu a celý dvůr žil v očekávání potomka. Ale Ludvík X. Hašteřivý 5. června 1316 náhle zemřel. Údajně se při hře s míčem zpotil, napil se chlazeného vína a zakrátko byl mrtev.

Podezření, že šlo o otravu jedem, nebylo oficiálně nikdy potvrzeno. Ludvíkův syn se narodil jako pohrobek v noci ze 13. na 14. listopadu 1316. Jako Jan I. byl předurčen stát se otcovým nástupcem a příštím vládcem Francie, ale po pěti dnech skonal. Podle nástupnického řádu se novým králem stal Ludvíkův mladší bratr Filip, titulovaný jako hrabě z Poitieres. Korunován byl v Remeši začátkem ledna následujícího roku. Po jeho boku stanula Jana Burgundská, původně zapuzená pro spoluúčast na skandálu kolem věže Nesle. Jelikož jí nebylo prokázáno cizoložství jako dalším princeznám, byla jí v roce 1316 udělena milost a ona se tak mohla stát francouzskou královnou. 

Nový vladař byl vysoké hubené postavy, proto vstoupil do dějin jako Filip V. Dlouhý (1317–1322). Nebyl žádnou oslnivou osobností, ale vykazoval ve srovnání se starším bratrem přece jen větší panovnické vlohy. Uklidnil nespokojenost s předchozí vládou v provinciích a zasáhl i ve prospěch poddaných proti šlechtě. Avšak za jeho nedlouhé vlády také docházelo k mnoha nepřístojnostem, jako byly protižidovské pogromy, kruté pronásledování kacířů a snad nejodpornější z nich – vraždění malomocných, kteří prý otravovali studně a záměrně šířili lepru do zdravé populace. Král Filip V. zemřel 3. ledna 1322 patrně na úplavici či jinou střevní infekci. Zanechal po sobě jen dvě dcery, z toho důvodu trůn zdědil jeho bratr Karel. 

Marný pokus o záchranu rodu 

Nejmladší ze tří synů krále Filipa IV. Sličného asi jako jediný podědil otcovu pěknou tvář i postavu a získal tak přídomek Karel IV. Sličný (1322 až 1328). Byl to slabý, nerozhodný a snad i trochu bázlivý muž. Byl v podstatě dobrák, jehož bratři odstrkovali, a teď se ocitl na špičce moci. Neměl vzdělání a ani nevynikal inteligencí. Na počátku jeho vlády však dosáhla francouzská diplomacie u papeže Jana XXII. zrušení Karlova manželského svazku s Blankou Burgundskou, stále vězněnou na hradě Gaillard. 

Král nyní o to víc usiloval o nový sňatek, ze kterého by vzešel mužský výhonek kapetovského rodu. To ho přimělo k navazování kontaktů s cizími dvory, a tedy i k větší diplomatické aktivitě. Tehdy se francouzský dvůr sblížil s dynastií Lucemburků. Český král Jan Lucemburský se v dětství přátelil s Karlem a byli si blízcí. Janův strýc, trevírský arcibiskup Balduin Lucemburský, zprostředkoval v duchu těchto dobrých vztahů roku 1322 sňatek Karla IV. Sličného s Janovou sestrou, osmnáctiletou Marií Lucemburskou. Svatba se konala 21. září téhož roku. 

V rámci vzájemného sbližování byl roku 1323 dohodnut také manželský svazek Janova syna Václava (1316–1378) se sestřenicí francouzského krále Blankou z Valois. Budoucí český král a císař Karel IV. pak strávil sedm let kavalírské a státnické výchovy u francouzského dvora. Francouzská královna Marie Lucemburská zemřela při porodu dcery 26. března 1324 ve věku pouhých dvaceti let. Král Karel se brzy začal rozhlížet po nové nevěstě, na níž záviselo přežití kapetovského rodu. Našel ji ve své sestřenici Janě z Évreux, se kterou se v následujícím roce oženil. Dědice se ale nedočkal. Zemřel 1. února 1328 patrně na tuberkulózu nebo jinou plicní nemoc. Bylo mu 34 let. 

Život a činy posledních Kapetovců jistě nepřispěly ke slávě rodu. Vláda tří synů Filipa IV. Sličného se utápěla ve zmatcích a nejistotě bez jasné politické koncepce. Jejich hlavní úsilí směřovalo k zachování rodu s cílem přivést na svět mužského potomka, avšak bylo marné.