Tis červený v Lužických horách: Pozvolný návrat nejvzácnější dřeviny

Rod Tis (Taxus) zahrnuje osm druhů stále zelených stromů, které jsou pozůstatkem z období rozhraní triasu a jury (tedy zhruba přes 200 miliony let). Všech osm druhů je v přírodě vzácných a některé jsou chráněné mezinárodní úmluvou o obchodu s chráněnými druhy živočichů a rostlin CITES.

Obavy a export

Tisy se vyskytují po celém mírném pásmu severní polokoule od Střední Ameriky až po Sumatru. V Alpách je můžete vidět do nadmořských výšek až 1 400 metrů. Tis červený (Taxus baccata) patří k původní české flóře a na našem území byl dříve hojně rozšířen. Dnes je zařazen do kategorie ohrožených druhů a najdeme ho v podhorských oblastech.

Příčinou vymizení tisů byla změna v obhospodařování lesních porostů a export do Anglie, když byly vyčerpány tamní zásoby této dřeviny. Tisy byly také kvůli přehnaným obavám z jedovatosti vymycovány preventivně. V současnosti je základním problémem tisů jejich nedostatečná přirozená obnova, způsobená pomalým růstem a pravděpodobně také vysokými stavy spárkaté zvěře.

Jedovatý strašák

Celá rostlina vyjma červených semenných míšků je jedovatá. Hlavní toxickou složkou je směs přibližně deseti pseudoalkaloidů, souhrnně pojmenovaných taxin. Zajímavé je, že více taxinu obsahují samčí jedinci. K otravě tisem ovšem dochází u člověka velmi zřídka.

Potenciálně jsou nejvíce ohroženy děti a také nezkušená domácí zvířata, především koně a skot. Otrava se projevuje zvracením, křečemi, slabým pulsem a nakonec bezvědomím. Jed se rychle vstřebává a smrt může přijít už během několika minut. Co se však týká plodů, jedovatá je pouze pecka. Málokdo by ji ale vědomě polknul, protože má odporně hořkou chuť. Nerozkousnutá by ale při náhodném spolknutí měla projít zažívacím traktem bez zdravotních potíží. I když tímto způsobem běžně rozšiřují semena tisů ptáci, vy to raději nezkoušejte.

Legenda dvou tisíciletí

V případě, že si budete chtít prohlédnout opravdu královský exemplář tisu červeného, doporučuji vám návštěvu pohraniční obce Krompachy u Cvikova. Když ze silnice klikatící se vískou sejdete do louky a vydáte se prošlapanou pěšinou, stanete před legendárním tisem Lužických hor. Dosahuje sice výšky pouhých 12 metrů, ale po obvodu kmene měří něco přes čtyři metry.

Krompašský tis je mimo jiné pozoruhodný tím, že ještě v druhé polovině 20. století byl považován za nejstarší strom v Čechách. Pověsti mu totiž přisoudily stáří kolem 2 000 let a na starých rakouských mapách byl zakreslen jako význačný orientační bod. Jeho stáří nelze ani dnes určit naprosto přesně (statný kmen vznikl zřejmě srůstem několika výhonků a navíc je již uvnitř dutý), je věk tohoto exempláře odhadován na více než 400 let. Podle doc. Jaroslava Hofmana z Botanického ústavu ČSA v Praze zde byl uměle vysazen v 16. století. Zřejmě se tedy nejedná o pozůstatek původního porostu.

Otec nové generace

Krompašský tis se však stal významným stromem Lužických hor ještě z jiného důvodu než jen pro dlouhověkost nadsazenou legendami. V roce 1999 odebrali semena tohoto tisu dobrovolníci Českého svazu ochránců přírody, vyseli je do lesních školek a vzešlé semenáčky později vysadili v rámci projektu návrat tisu červeného zpět do Lužických hor. Za posledních dvacet let zde bylo vysazeno několik tisíc sazenic tisu červeného. Všechny sazenice jsou potomky legendárního krompašského tisu a několika dalších staletých jedinců v okolí. Zároveň s výsadbou provádí ochránci přírody i terénní průzkum, aby zjistili, v kterých místech a v jakém počtu přežily původní tisy až do současnosti. O návrat tisů červených usiluje i občanské sdružení Čmelák, které již vysadilo několik stovek tisových sazenic do Jizerských hor a něco málo i na Ještědský hřeben v rámci projektu Nového pralesa. Ačkoli nutno dodat, že v tomto případě se nejednalo o semena Krompašského tisu, ale tisů z PR Pod Dračí skálou u Fojtky.

TIP: Úžasné stromy lužních lesů: Soumrak starých dubů

Podobné tendence jsou i na Vsetínsku nebo v CHKO Český les, kam ochránci přírody vysázeli rovněž několik set sazenic tohoto druhu. Bylo by hezké, kdyby se české krajině vrátil její původní ráz a také znovu naplnil zastřený smysl názvů českých vísek, jako je brána k romantickému kraji Labských pískovců Tisá, Tisová v údolí potoka Labuťky, kutnohorská Tisí skála nebo Tisovské rybníky na Tachovsku.