Tenkrát na Pálavě: Zaostřeno na „nepolapitelný“ kosatec nízký

V pondělí 16. dubna roku 2018 mi zazvonil mobil: „Zítra se mnou oba musíte na Pálavu“, zazněl vzrušený hlas jinak důsledně rezervovaného Ondry. Měli jsme se ženou docela jiný program a já nechápal, proč jej měnit kvůli Pavlovským vrchům, které detailně znám. „Kosatce! Tos nikdy neviděl!“ skoro se zajíkal Ondra. Kosatce jsem na Pálavě obdivoval mnohokrát, ale Ondřej byl neodolatelně přesvědčivý. Dodnes děkuji, že jsem nevzdoroval a dal na jeho názor, protože na úterý 17. dubna 2018 do smrti nezapomenu!

Kvetoucí předehra

Již po prvních krocích, když jsme stoupali listnatým lesem nad Klentnicí, nás přivítala hroznovitá, světle nachová květenství podbílku šupinatého (Lathraea squamaria) z čeledi zárazovitých (Orobanchaceae). Tato rostlina parazituje převážně na kořenech habrů a jiných listnatých stromů. O kus dál v lese nás ohromily záplavy kvetoucích dymnivek (Corydalis). 

Orgie jarního květenství dávaly tušit, že Silva Lunae (Les Luny) či Mons Veneris (Hora Venušina), jak kdysi Pálavu pojmenovali velitelé římských legií, k nám bude mimořádně štědrá. A madam Flóra nám svou širokou náruč otevřela skutečně dokořán… 

Koberec bohyně Iris

Vystoupali jsme na vrstevnicovou stezku vedoucí k hradní zřícenině Děvičky (též Dívčí hrady, Děvín, Maidburk nebo Maidenburg), která se tyčí na strmé vápencové skále na severovýchodním okraji Pálavy nad Dolními Věstonicemi a Pavlovem. Na pohled, který se nám otevřel, jsme nebyli připraveni. Kam oko dohlédlo, rozprostíral se před námi pestrobarevný koberec, zarámovaný kvetoucími tureckými višněmi mahalebkami. Koberec byl utkán ze statisíců rozkvetlých kosatců nízkých (Iris pumila).

Kosatec (Iris) je rod jednoděložných rostlin z čeledi kosatcovitých (Iridaceae). Latinský název rodu je kvůli pestrobarevnosti květů odvozen od jména řecké bohyně duhy. 

V Turecku jen omylem

Kosatec nízký je submeridionálním druhem, jenž se vyskytuje v pásu od jihu střední Evropy (převážně v Rakousku a na jižní Moravě) přes Balkán, ukrajinské stepi až po jih Sibiře v oblasti severního Kazachstánu. 

Odborná literatura někdy uvádí, že roste i na Kavkaze, v Turecku a několika státech USA, kde je ovšem nepůvodním druhem. Jiná literatura však hovoří o tom, že se výskyt tohoto druhu v Turecku a na jih od Kavkazu nepotvrdil. Zdrojem mylných informací bývá s největší pravděpodobností špatné určení rostlin (viz Možná záměna).

Milenec horkých skalních stepí 

Každý kosatec nese jeden jediný impozantní květ, ale zároveň jde o barevně velmi variabilní rostlinu. Květy jsou nejčastěji zbarveny fialovomodře. Časté jsou i žluté květy, vzácnější je tmavě modré zbarvení, nejvzácnější pak blankytné a čistě bílé. Ve 20. století se divoký kosatec nízký stal základem pro velké množství zahradních kultivarů.

Jde o teplomilný druh, jenž miluje prosluněné skalní stepi a travnaté pahorky. Je schopen snášet vedro, sucho i nedostatek živin v půdě. Jak prozrazuje jeho název, jedná se o malý druh, který dosahuje výšky pouhých 10–15 cm. Podobně dlouhé jsou i jeho listy. 

Bonus žlutých trsů 

Na kosatcovém posvícení roku 2018 jsme si nemohli nevšimnout také bohaté úrody vzácných a spanilých hlaváčků jarních (Adonis vernalis). Kolem nás se zdobně vyjímalo mnoho trsů se zářivě žlutými květy. 

Vědecké jméno hlaváčků podobně jako pojmenování kosatců pochází z řecké mytologie. Adonis byl synem kyperského krále Kinyra a jeho dcery Myrrhy a proslul mimořádnou krásou. Podle pověstí vyrostl červeně kvetoucí hlaváček letní (Adonis aestivalis), který pod Pálavou ojediněle též vykvétá, z krve krásného Adonise.

Rok, jaký se hned neopakuje

Když jsem později hovořil se svými známými botaniky, potvrdili mi, že toho roku vše opravdu nebývale vyšlo a kosatců vyrostlo naprosto mimořádné množství. Všechna ozubená kolečka zdánlivých náhod do sebe zapadla jako mechanismus precizního hodinového stroje. A to se může stát jen občas během několika desítek let. 

Jaká bude letošní „kosatcová slavnost“ zatím netuším. Pochybuji ale, že se ještě za mého života bude opakovat v takové podobě, jakou jsme měli možnost vidět v roce 2018. Takže zřejmě po letech budu vnoučatům vyprávět, jak to bylo „tenkrát na Pálavě…“ Nevím, jak by koberce kosatcových květů hodnotil geniální režisér Sergio Leone, ale věřím, že mi v nebi odpustí parafrázování názvu jeho kultovního a mnou milovaného westernu v názvu tohoto článku.

Nevyrývat, nechodit mimo stezky

Kosatec nízký i jemu velmi podobný kosatec písečný (viz Možná záměna) je pochopitelně ohroženým, a proto přísně chráněným druhem. Nenechaví zahrádkáři jej dříve barbarsky vyrývali ze země a rostliny jim pak stejně většinou na skalkách hynuly. Dnes si zahrádky můžeme i tímto spanilým druhem bez problémů zkrášlit díky kultivarům zakoupeným v zahradnictví. 

Na Pálavě je třeba striktně respektovat zákaz pohybu mimo značené stezky. Z nich stejně budete moci obdivovat vše, co Pavlovské vrchy mohou okouzlenému poutníkovi nabídnout.

Nejhustší porosty kosatců nízkých můžete obdivovat na Pavlovských vrších (zejména v okolí Děviček a na Stolové hoře). Ideální turistickou trasou je zelená značka, která protíná jihovýchodní svahy Děvína v nejbohatších kosatcových lokalitách. 

Kosatce však rostou i na Svatém kopečku u Mikulova, na Dunajovických kopcích, na Pouzdřanské stepi a v rezervacích v okolí Čejče. U Brna naleznete malou populaci na Velkém Horneku. Kosatec nízký roste i na lokalitách v Českém středohoří, tato populace je však s největší pravděpodobností nepůvodní.

Musíte si pospíšit

Kosatce v dobách minulých rozkvétaly nejčastěji na přelomu dubna a května. V posledních letech ovšem vlivem globálního oteplování rozkvétají dříve a již v polovině dubna bývají často v plném květu. Záleží ovšem na charakteru počasí.

TIP: Světový unikát v betonové džungli: Brno je rájem konikleců velkokvětých

Jarní měsíce bohužel bývají už velmi často suché, což zkracuje dobu kvetení kosatců nízkých. Není proto čas na váhání! Doba květu je v suchých letech pouhý jeden týden; poté je už většina květů seschlá.