Tajná řeč netopýrů: Echolokace jako dorozumívací kanál
Mnoho druhů netopýrů používá při orientaci v prostoru zpětné zachycování odraženého zvuku zvané echolokace. Vědce však zajímalo, zda netopýři tuto schopnost uplatňují i při vzájemné komunikaci.
Podle studie Silke Voigt-Heucke z Leibnizova institutu zoologie v Berlíně dokážou netopýři s pomocí echolokačních zvuků rozeznat zástupce svého druhu a dokonce členy vlastní sociální skupiny. Voigt-Heucke si pro výzkum vybrala netopýra říčního (Noctilio albiventris) a zkoumala, jak příslušníci tohoto druhu reagují na nahrávky echolokačních zvuků známých i neznámých netopýrů.
Netopýři říční odpovídali na echolokaci celým souborem reakcí zahrnujícím sociální chování, jako je například rozevírání křídel a vystavování žláz vylučujících páchnoucí výměšek s obsahem feromonů. Nejslabší reakce byla zaznamenána na nahrávky echolokace jiných druhů. Když netopýři uslyšeli echolokační zvuky jiných netopýrů svého druhu, odpovídali zvláštním zvukem specifickým pro každého jednotlivce. Šlo o jakýsi akustický podpis, jako by netopýr říkal „zdravím tě, to jsem já“.
Podle vědkyně netopýři nepoužívají echolokaci výlučně pro orientaci a při lovu, ale slouží jim i k předávání sociálních informací a vytváří tak jakýsi tajný, lidskému uchu neslyšitelný jazyk.
