Svoboda s ručením omezeným: Jak se žije v západoafrické Libérii

Ve zcela nedávné minulosti Libérie hrály velmi podstatnou úlohu ženy. Není přehnané tvrdit, že právě ony měly velký podíl na ukončení občanské války v roce 2003. Po dlouhé době jediné poklidné období existence Libérie se pak pojí s vládou první ženy v čele afrického státu. 

Síla ženského odporu

Od roku 2002 se v zemi utvářelo mezináboženské sdružení Ženy Libérie – masové hnutí za mír, které si kladlo za cíl zastavit ničivou občanskou válku. Začalo jako společné modlitby křesťanských a muslimských žen na každodenních rybích trzích a vyvrcholilo poklidnými demonstracemi v hlavním městě. Pokojnému odporu tisícovek žen v době, kdy byla lidská práva v Libérii nepředstavitelně omezena, se přičítá úspěšné završení mírových jednání v roce 2003, která by se jinak přinejmenším výrazně protáhla.

Účinnost těchto protestů Liberijce zřejmě přesvědčila o schopnostech něžného pohlaví. Po dvou letech přechodné vlády byla totiž v roce 2005 zvolena hlavou státu Ellen Johnson Sirleafová – první africká prezidentka vůbec. Už v roce 1985, v éře diktátora Samuela K. Doea, ji věznili kvůli odporu proti režimu. Její současná vláda čelí občasné kritice, nikdo však nemůže popřít, že se během jejích dvou funkčních období situace v zemi stabilizovala a Libérie učinila velký ekonomický pokrok. V roce 2011 obdržela Sirleafová Nobelovu cenu za mír – společně s Leymah Gboweeovou, jež stála za vznikem hnutí Ženy Libérie. 

Zločiny, zdraví a úplatky

Navzdory výraznému posunu k lepšímu nelze stále africkou zemi označit za pokojnou a prosperující: Známé jsou například tamní časté sexuální útoky proti ženám a znásilnění představuje vůbec nejčastěji hlášený zločin. Také zdravotní péče je omezená. Ačkoliv například kojenecká a dětská úmrtnost poklesla od roku 1990 o 70 %, nadále zůstává značná – stejně jako počet žen, jež umírají při porodech či kvůli infekcím zaneseným do těla při tzv. ženské obřízce. Praktikuje ji deset z šestnácti liberijských etnik, tudíž se krutá praxe dotýká dvou třetin místních žen.

TIP: Zavázat oči a třikrát říznout: Reportérka zmapovala děsivou praxi „ženské obřízky“

Prosazování změn a vynucování pořádku ve všech oblastech státní správy brání nejen nedostatek financí, ale i všudypřítomná korupce, kterou sama prezidentka označila při nástupu do funkce za „hlavního veřejného nepřítele“. Rovněž na tomto poli se situace pozvolna zlepšuje, přesto ještě v roce 2010 uvádělo 89 % Liberijců, že při jednání se státními úředníky museli dát úplatek.

Maso pro chudé

Obnova pomalu pokračuje, ale bezmála dvě třetiny liberijské populace stále žijí pod hranicí chudoby. Není proto divu, že v zemi trpí i příroda, z níž si Liberijci berou především dřevo a jinak nedostupné maso. Tzv. maso z buše – často pocházející z kriticky ohrožených druhů – se považuje za delikatesu. Podle průzkumu veřejného mínění z roku 2004 představuje i mezi obyvateli metropole obvyklý zdroj proteinů: 80 % domácností uvedlo, že maso z buše vaří „občas“, a asi 7 % dotázaných odpovědělo, že jej má na stole denně. 

Ekonomika Libérie je velmi slabá a země zůstává odkázána především na zahraniční pomoc. Nezanedbatelné bohatství státu však tvoří minerální zdroje a ropa, přičemž důležitou roli hraje rovněž těžba dřeva. Místnímu hospodářství se dařilo zejména v letech 2010–2013, ale epidemie eboly v následujících dvou letech další postup zarazila. Bezpečnostní situace se však podle názoru OSN zlepšuje a letos v červenci byla ze země stažena většina mezinárodních mírových jednotek.