Stydlivý mravenčík obrovský: Ukrytý poklad ekvádorských And

Mravenčík obrovský (Grallaria gigantea, v češtině se používá i název pitule velká) je z celé skupiny pozemních mravenčíků největší (dorůstá délky až 25 cm) a obývá jen velmi omezené území ekvádorských And, odkud se šíří do přilehlých oblastí Kolumbie. Nejen proto ví věda o jeho životě opravdu jen velmi málo. Pohybuje se totiž jako duch v hustém pralesním podrostu a jakákoliv jeho pozorování patří k těm absolutně nejvzácnějším, které si může ornitolog do svého celoživotního kalendáře zaznamenat.

Je však zajímavý také proto, že je skvělým příkladem tzv. ekologické konvergence. Stručně a laicky řečeno jde o jev, kdy „stejné prostředí vytváří stejné tvary u jinak zcela nepříbuzných živočichů“. Během evoluce se skupina výlučně neotropických pozemních mravenčíků z čeledi Formicariidae tvarem těla i chováním adaptovala na stejné prostředí jako čeleď zcela nepříbuzných pit (Pitidae), které obývají tropy Afriky a Asie. Výsledkem je až zarážející podobnost vzhledu i chování. Obě nepříbuzné skupiny charakterizuje zavalité tělo „bez krku i ocasu“ a dlouhé nohy, které ptákům umožňují obratný pohyb po zemi – mezi dobré letce rozhodně nepatří.

TIP: Putování s ptáky: Rozhovor s ornitologem Tomášem Grimem

Fotografování zvířat ve vysokohorských mlžných lesích vyžaduje mimořádné odhodlání a sebezapření. Zvířata ve svém přirozeném prostředí zásadně nespolupracují, klimatické podmínky kladou na techniku i trpělivost fotografa nároky až nelidské a když se pak spolu po návratu domů probíráme stovkami Radaniných záběrů, s nelibostí zjišťujeme, že výsledek mnohatýdenního úsilí je více než tragický. Opravdu použitelný snímek nakonec nenajdeme snad ani jeden. Tedy až na výjimky, které jsou odměnou za hodiny a dny protrpěné v krytu, probdělé noci strávené v  promrzlé hamace. Věčnou mlhu a déšť náhle protne paprsek slunce, prales se krátce zachvěje pod náporem zpěvu ptáků a těsně před vámi se na větev porostlou mechem na pár vteřin posadí překvapený mravenčík…