Strana, vlast a národ: Čínská vize výchovy občanů budoucnosti
Čína v honbě za světovou nadvládou cupuje lidská práva na kousky – a svůj úspěch hodlá vystavět na obyvatelích, které díky trvalému dohledu sociální sítě převychová k absolutní poslušnosti
Během loňského zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Číny představil prezident Si Ťin-pching svou vizi, v níž jeho země ve všech ohledech předčí Spojené státy a bude dominovat celému světu. Aby však svého cíle dosáhl, musí přistoupit k převýchově obyvatelstva: Správný občan by v jeho očích měl milovat „stranu, vlast a čínský národ“, a to v uvedeném pořadí. Zároveň by chtěl první muž asijské republiky vštípit lidu morální zásady a ctnosti. Jednu z cest k postupnému ukáznění více než miliardové populace přitom představuje nepřetržitý dohled spojený s individuálním hodnocením.
V prezidentově vysněné budoucnosti se každému nad hlavou pomyslně vznáší číselné skóre, které určuje, jak dobrým občanem a oddaným vlastencem konkrétní jedinec je. Od toho se pak odvíjí jeho život – s určitým počtem bodů se pojí například možnost vlastnit auto (které je v mnoha čínských městech kvůli katastrofálnímu stavu dopravy na povolení), vzít si vyšší půjčku i hypotéku nebo získat práci svých snů. Pokud však daný člověk naopak přijde státu nepohodlný, postupně se před ním možnosti uzavřou a podle kritiků budou ohrožena i jeho základní lidská práva.
Nejde však jen o vizi vzdálené dystopické budoucnosti. Pilotní projekt startuje Čína s pomocí dobrovolníků a „spřízněných“ sociálních sítí už dnes. A pomalu se chystá na rok 2020, kdy přijde s vlastním systémem vyhodnocování tzv. velkých dat (viz Ztráta soukromí), do nějž se budou muset všichni Číňané zapojit povinně.
Zásady slušného chování
Pomyslného velkého bratra chce Si Ťin-pching na svůj lid nasadit zdánlivě ze správného důvodu: V Číně totiž neexistuje důvěryhodný systém, který by „hodnotil“ nejen obyvatele (například centrální registr dlužníků), ale ani firmy, řemeslníky a obecně poskytovatele služeb na základě spokojenosti zákazníků. Není proto výjimkou, že se lidé nedrží smluv a obchody podléhají rozmarům jedné či druhé strany. Kreditový model by takové chování měl trestat a zavést do společnosti měřítko, podle nějž by se občané mohli rozhodovat, komu svěřit své peníze a s kým spolupracovat.
Kontrola v tomto smyslu je sice ospravedlnitelná, nicméně Čína hodlá zajít mnohem dál: Sledování lidí spojené dřív výhradně s bezpečností posílí o „hodnotící složku“, a doslova tak bude tvarovat společnost na základě vlastních představ. Kladné body tedy sice občané získají například za včasné placení účtů či plnění závazků, ale hodnocení je čeká i za volnočasové aktivity a projevené názory.
Výchova nátlakem
„Pokud bude někdo trávit deset hodin denně hrami, systém ho vyhodnotí jako lenocha. Četné nákupy plenek z něj zase v očích programu udělají zodpovědného rodiče,“ vysvětluje Li Jiung, technologický ředitel čínské společnosti Sesame Credit. Na základě nakoupených potravin nebo času stráveného koníčkem se jedinec zkrátka zařadí do určité kategorie, jejíž prospěšnost bude vycházet ze státem definovaných měřítek. Čínská vláda tak bude sledovat nejen to, jakým způsobem obyvatelé pracují, ale také jak žijí a tráví volný čas.
Do hodnocení člověka se promítnou rovněž jeho výroky na internetu a informace, které se rozhodne sdílet: Pokud bude šířit pozitivní energii a víru ve stranu i v budoucnost Číny, odrazí se to v jeho skóre kladně. V opačném případě však přijde o body, a nejspíš také o přátele. Hodnocení bude totiž ovlivňovat i sociální skupina, kterou se daný jedinec obklopuje: Pokud bude mít v přátelích někoho s nízkým skóre, potáhne ho „nevhodný“ kamarád bodově ke dnu. Nejenže se tak dotyčný dočká státní výchovy, ale zároveň se jeho přátelé budou ozývat s prosbami, aby nemluvil o kontroverzních tématech a choval se „slušně“ – jinak od něj raději dají virtuální ruce pryč.
Víc než zákon
Pokud se naplní nejčernější scénáře, dosáhne na Číňany postih po zavedení systému prakticky odkudkoliv: Bezpečnostní kamery se kromě ulic a veřejných prostor nacházejí také v chrámech, takže si vláda udrží přehled o jejich návštěvnících. Pokud by pak v budoucnu označila například křesťanství za škodlivé, bude moct všem jeho vyznavačům snížit skóre. Záznam a trest však čeká i na studenty podvádějící u zkoušek či na kohokoliv, kdo přejde silnici mimo přechod.
Ke špatně hodnoceným se nakonec otočí zády přátelé, a dost možná i rodina. Zaměstnavatelé o ně ztratí zájem, budou mít zákaz cestovat a jejich životní standard nejspíš klesne. Základní lidská práva přitom nebude nikdo respektovat: „Autority si mohou dělat, co se jim zachce. V Číně je Komunistická strana víc než zákon a neexistuje nic, co by ji omezovalo,“ vysvětluje John Fitzgerald ze Swinburne University of Technology v Melbourne.
Velký bratr hrou
Otázkou zůstává, proč se již v současnosti účastní testování nového systému miliony nadšených Číňanů – a odpovědí se nabízí hned několik. V první řadě jde o strach odmítnout: Pokud by se občané sledování báli, znamenalo by to, že mají co skrývat, a automaticky by se mohli zařadit mezi nepohodlné. Podstatnou roli hraje i touha být první mezi prvními, protože „dobrovolníky“ zřejmě čeká odměna v podobě náskoku a dalších výhod.
Systém pozorování a hodnocení zapadá zároveň do globálního trendu tzv. gamifikace, díky němuž si téměř všechny denní činnosti spojujeme s hrami na chytrých zařízeních – odměnu pak získáváme i za chůzi, vynášení odpadků či dostatek vypitých tekutin. Pro starší generace zní sice kompletní gamifikace života děsivě, ale pro jedince odkojené internetem a sociálními sítěmi jde o samozřejmou součást jejich existence.
Padají první tresty
V neposlední řadě dává hodnocení lidem do rukou další nástroj, jak nad ostatní vyniknout. Vládní skóre znamená již nyní pro testované směrodatnou součást společenského statusu a chlubit se dosaženými body na sociálních sítích představuje trend. Na Twitteru se v době vzniku těchto řádků předhánělo se svým hodnocením přes sto tisíc Číňanů.
Zatímco se však jedni chlubí, druzí už sčítají postihy: Za poslední čtyři roky monitorování sociálních sítí si celkem 6,15 milionu lidí vyslechlo od Nejvyššího lidového soudu zákaz cestování letadlem, a dalších 1,65 milionu nesmí dokonce ani jezdit vlakem. „Máme podepsáno memorandum se čtyřiceti čtyřmi ministerstvy a s jejich pomocí budeme diskreditované jedince omezovat na mnoha úrovních,“ chlubí se Meng Siang, hlava výkonné moci zmíněného soudu. Přestože tedy povinné zapojení do sítě přijde až v roce 2020, mění systém životy Číňanů již v testovací fázi.
Aplikace pro život
Čínská vláda vypsala na dodání technologie potřebné ke sledování obyvatel výběrové řízení a mezi zapojené společnosti patří i Tencent: Jde o tvůrce nejrozšířenější čínské aplikace WeChat, která spojuje prvky Facebooku, Skypu, WhatsAppu či Instagramu. Kromě komunikace však slouží i k nakupování, převádění peněz nebo rezervování letenek. V současnosti je na ní „závislých“ již 900 milionů Číňanů – což představuje vynikající předpoklady ke kontrole obyvatelstva.
Ztráta soukromí
Pokud jste aktivní na sociální síti – sdílíte fotky, klikáte na odkazy nebo píšete komentáře –, vytváříte tak data, která jsou přístupná majiteli vaší oblíbené služby. Ten na vás pak díky jejich analýze může lépe zacílit reklamu, doporučit vám další přátele – nebo vás za extremistické názory nahlásit úřadům. Má-li daná sociální síť desítky či stovky milionů uživatelů, produkují tito lidé tzv. velká data (anglicky „big data“): Takový objem informací už nedokážou běžné programy zpracovat v rozumném čase, a k jejich analýze proto slouží speciální software: Díky němu pak společnosti získávají o svých uživatelích údaje, které mohou dále zpeněžit.