Stockholm: Zlato a pompa prostého města
Švédsko je země s bohatou historií, což se odráží také v jeho hlavním městě. Ve Stockholmu se propojují dějiny s moderním uměním a vše podtrhuje neopomenutelná architektura i nezaměnitelná příroda v okolí metropole
Ve Stockholmu si můžete prohlédnout královský palác, honosné secesní divadlo se zlatými sochami, ale také třeba gigantickou válečnou loď ze dřeva s největší palebnou silou své doby. Ve skandinávském přístavu s pestrými dějinami se však vystavování bohatství na odiv příliš nenosí – zlato tam najdete nanejvýš v muzeu či v historických budovách.
Jde sice o sídlo parlamentu i královské rodiny, ale Švédové pociťují averzi ke všemu, co zavání hierarchií a rozdělováním společnosti. Nezávisle na postavení, snad jen s výjimkou monarchů, se všichni oslovují křestními jmény. Přijde-li tedy někdo z občanů za premiérem, ani ho nenapadne říct „pane Löfvene“. Čelný představitel země zůstává pro Švédy jednoduše Stefanem.
A přestože je severská země monarchií, na šlechtické tituly se tam příliš nehledí. Nynější král Karel XVI. Gustav se oženil se „ženou z lidu“ v době, kdy to mezi evropskou aristokracií nebylo příliš běžné. A také prosadil zákon, který přiřkl právo na trůn prvorozenému dítěti bez ohledu na pohlaví.
Hřejivá socha u divadla
Na břehu zálivu Nybroviken se rozkládá náměstí Nybroplan. Shlíží na něj velkolepá budova Královského dramatického divadla v secesním stylu, dokončená v roce 1908. Stánek umění se zlatými sochami sice představuje ozdobu města, ale svému tvůrci Fredriku Lilljekvistovi obrazně zlomil vaz. Architekt totiž 2,5krát překročil rozpočet a budoucí investoři si pohlídali, aby už nikdy nedostal na starosti žádný velký projekt.
Kromě impozantního exteriéru divadla můžete obdivovat i jednu nezvyklou skulpturu: Není ze zlata, nýbrž z bronzu, a u rohu budovy stojí teprve krátce. Jde o poctu oblíbené herečce Margarethě Krookové, jež zemřela v roce 2001 na rakovinu. Svou diagnózu znala a zatvrzele odmítala, aby někdo vytvořil její posmrtnou sochu, protože zmíněná díla považovala za studená a neživá. Podobizna umělkyně nakonec spočinula na místě, kde Margaretha s oblibou kouřila o pauze během představení. Její kolegové si přitom s výhradami zesnulé přítelkyně chytře poradili: Socha ukrývá topné zařízení, které ji celoročně ohřívá na 37 stupňů. Zejména v zimě se proto těší značné oblibě, lidé se k ní tisknou a hladí jí břicho, takže je celé vyleštěné.
Dvakrát zdarma
Historické centrum Stockholmu s fasádami ve veselé paletě žluté, červené a oranžové představuje čtvrť Gamla stan neboli „staré město“ na ostrově Stadsholmen. Až se nabažíte toulání místními uličkami, můžete vystoupat na nedaleký kopec Monteliusvägen, odkud lze historické věže a stavby obdivovat v panoramatu s jezerem Mälaren. Výhled vás ohromí v jakoukoliv denní či noční dobu, ale obzvlášť krásný bývá při východu či západu slunce.
Pokud máte při návštěvě švédské metropole hluboko do kapsy, můžete navštívit i dvě galerie zdarma. Na bezplatnou prohlídku lákají fantaskní sochy zvířat a kovové konstrukce kolem muzea moderního umění Moderna Musset na ostrově Skeppsholmen. Dílo nazvané Ráj vytvořili Švýcar Jean Tinguely a Francouzka Niki de Saint Phalleová původně pro Světovou výstavu 1967 v kanadském Montrealu. Později ho umělci věnovali stockholmskému muzeu výměnou za bezplatnou údržbu. Druhou nezvyklou galerií ve městě se poněkud překvapivě stalo místní metro.
V nejdelší galerii světa
Stockholmské metro zahrnuje sto stanic, přičemž menší část se nachází pod zemí a zbytek na povrchu. Devadesát procent z nich se pyšní výzdobou, jež vznikla mezi lety 1953 a 2003: V nejdelší galerii světa, jak se také dráze říká, vystavuje svá díla na 150 umělců. Jízdenka na 75 minut stojí v přepočtu 130 korun, takže můžete vyzkoušet, kolik stanic za tu dobu zvládnete navštívit.
TIP: Po střechách švédské metropole: Stockholm očima kominíků
Každému se líbí něco jiného, ale určitě si nenechte ujít zastávku Tekniska Högskolan, která se inspirovala fyzikou a přírodními zákony. Ze stropu visí Newtonovo jablko a najdete tam i odkaz na Johannesa Keplera, Mikuláše Koperníka či Leonarda da Vinciho. Za vidění stojí také Stadion s barevnou duhou na modré stěně, T-Centralen s folklorními motivy švédských vesnic či Solna Centrum, kde jízda po eskalátorech dolů připomíná bránu do pekla díky černé podlaze a sytým odstínům oranžové na zdech.
Švédské masové koule z Turecka
Švédské národní jídlo, masové koule, znají lidé téměř všude na světě. Za svůj věhlas vděčí pokrm hlavně síti obchodů s nábytkem IKEA. Švédové jej nejčastěji servírují s brambory, omáčkou a brusinkami a jsou na něj patřičně hrdí. Rozhodně ho však nestvořili: Pochutinu totiž přivezl do vlasti král Karel XII., když se na počátku 18. století vrátil z exilu. Po porážce od Rusů v roce 1709 musel prchnout a několik let strávil v Osmanské říši, kde si velmi oblíbil tureckou kuchyni. Švédské masové koule tak nejsou ničím jiným než skandinávskou variantou tureckých köfte. Přesto nelze Švédům upřít vlastní styl, protože jinde jen stěží ochutnáte verzi ze sobího či losího masa.
