Sto odstínů smogu: Obrazy impresionistů nehalí romantická mlha, ale smog
Krajinné scenérie či městská panoramata patřily mezi hlavní náměty impresionistických maleb na konci 19. století. Jedním z charakteristických rysů se stal rovněž jemný opar, zahalující scénu na plátně. Podle nejnovější analýzy však nešlo o romantickou mlhu, nýbrž o smog z průmyslové revoluce
Mezinárodní tým vědců z Harvardu, Sorbonny a École normale supérieure se zaměřil na plátna francouzského velikána Clauda Moneta a britského krajináře Josepha Williama Turnera, považovaného za předchůdce impresionismu. Malíři druhé poloviny 19. století opustili do té doby převládající realismus a začali improvizovat: Namísto přesných kontur a pečlivé kompozice volili schematické doteky štětcem, takže výsledek připomíná rozpitou směs barev, z nichž hlavní motiv vystupuje spíš nejasně.
Ztraceno v mlze
Při prohlížení pozadí jednotlivých pláten lze snadno dojít k závěru, že šedý odstín představuje malířskou licenci při zachycování světelných podmínek dané fáze dne. Autoři zmíněné studie se nicméně rozhodli zjistit, do jaké míry hrála v celé záležitost roli doba, kdy umělci působili: Zatímco Turner se narodil v éře plachetnic a zemřel ve věku páry a uhlí, Monet vytvořil svá nejvýznamnější díla za druhé průmyslové revoluce. Oba tedy zažili velké environmentální změny.
Vlevo obraz Příjezd vlaku na nádraží Saint-Lazare, Claude Monet, vpravo Rybáři na moři, J. M. W. Turner. (zdroj Wikimedia Commons 1 + 2, CC0)
K volbě právě této dvojice vedl badatele i fakt, že lze u obou umělců vyloučit vadu zraku, jež by zapříčinila rozmazané vidění. „Ve znečištěném ovzduší se světlo rozptyluje, takže vzdálenější objekty vypadají mlhavěji. Obraz díky tomu získává bělejší odstín,“ vysvětluje jedna z autorek studie Anna Lea Albrightová, která porovnávala Turnerovy a Monetovy počiny z průběhu jejich kariéry. „S přibývajícími léty se kontury stávají mlhavějšími, barvy světlejšími a styl se mění ze spíš figurativního na víc impresionistický.“
TIP: Mona Lisa severu: Co odhalila analýza obrazu nizozemského mistra?
Srovnání historických dat o emisích oxidu siřičitého v evropských metropolích koncem 19. století potvrdilo hypotézu, že v době, kdy znečištění ovzduší dosáhlo nového maxima, začali impresionisté na svých obrazech používat stále nižší kontrast. Například na raných Monetových krajinomalbách se daly rozpoznat objekty s průměrnou vzdáleností čtyřiadvaceti kilometrů od pozice malíře, později však „viditelnost“ klesla na méně než šest kilometrů. „Impresionismus se často staví do kontrastu k realismu, ale naše výsledky ukazují, že Turnerova a Monetova impresionistická díla přece jen zachycují i určitou realitu,“ uzavírá spoluautor výzkumu Peter Huybers.
