Stěhování pakoňů: Úchvatné divadlo s největším komparsem

Při přesunech za zelenou trávou musí statisíce pakoňů překročit řeku Grumeti v národním parku Serengeti a známější Maru v rezervaci Masai Mara. V řekách na ně čeká nebezpečí v podobě mimořádně velkých krokodýlů. Mnoho zvířat při přechodu utone, ale většina pokračuje neochvějně dál…

Miliony v pohybu

Když v roce 1959 dělal německý zoolog Bernard Grzimek se svým synem Michaelem poprvé v historii Serengeti letecký terénní průzkum, aby zjistili kam vlastně stáda pakoňů putují, napočítali na travnatých plochách několik set tisíc kusů. Grzimkové se nad tím množstvím rozplývali, ale úživnost travnaté savany je ještě daleko větší než viděli a než sami předpokládali. Dnes žije na stejné ploše až 1,7 milionu pakoňů, asi 400 000 gazel Thomsonových a kolem 300 000 zeber!

Všechna tato zvířata se každým rokem společně vydávají na další kolo nikdy nekončící pouti. Množství pakoňů ve stádě v několikaletých cyklech i během roku kolísá. Jejich počet je do značné míry závislý na množství potravy a nemocech, nikoli na počtu predátorů, jak se většina zoologů ještě donedávna domnívala. Predátoři loví hlavně mladé, slabé nebo nemocné kusy a přirozeně tak působí na ozdravný proces ve stádech. Početnost stád ale ovlivňují spíš zanedbatelně.

Přednost v nepřizpůsobivosti

Určitě je na místě položit si otázku, proč právě pakoňů je zde takové množství. Zní to sice paradoxně, ale hlavním důvodem jejich úspěšnosti je fakt, že na rozdíl od jiných druhů býložravců se nedokážou hned tak něčemu přizpůsobit! Prastarý pud stěhování je charakteristický pro obyvatele polosuchých a suchých oblastí, kde je rostlinstvo příliš skrovné na to, aby je po celý rok uživilo.

Pohyb stád mezi Serengeti a Masai Marou se řídí sezónními srážkami a místem, kde se pakoně rozmnožují. Schopnost stěhovat se po úrodné stopě, kterou za sebou zanechají ustupující deště, je tedy hlavní předností pakoňů.

Nástrahy mladých pakoňů

Pakoně nemají stálá teritoria, neboť tráví život v neustálém pohybu. Pouze dočasná působiště si vytvářejí za pochodu v období páření. Když se pak blíží doba rozmnožování, vyhledají březí samice určitá místa mezi jihovýchodní částí Serengeti a kráterem Ngorongoro. Zde pak všechny přibližně ve stejnou dobu porodí. Klisny pakoňů se nejraději soustřeďují do malých skupin a zdá se, že první porod vyvolá řetězovou reakci. Pokud se ale samice necítí bezpečně, dokáže proces zrození pozdržet až o dva týdny.

Porod není dobré uspěchat, protože první novorozenci ve stádě mají malou šanci, že se dožijí dospělosti. Teprve když všude okolo skotačí tucty jiných mláďat, má čerstvě narozený pakůň daleko větší naději, že právě on unikne číhajícím predátorům. Aby byly šance mláďat ještě vyšší, rodí samice raději dopoledne, kdy většina šelem odpočívá a mláďata mají více času, aby nabrala síly, postavila se na vratké nohy a dokázala je následovat. Ani pak ale nemají na růžích ustláno. Spousta mláďat se v obrovském stádě ztratí, a pokud je matky nenajdou, jsou odsouzena k smrti. Žádná cizí samice je totiž nenakojí.

Za minerální pastvou

Porod většiny samic se odehrává na pláních u závětrné strany Kráterové vysočiny. Proč se stáda stěhují právě sem, na jihovýchod Serengeti? Vždyť jde o období dešťů, kdy je pastvy dostatek všude...

Bylo zjištěno, že zdejší nízká tráva obsahuje daleko více bílkovin a minerálů než jinde v Serengeti, a to díky sopečnému podloží, na němž roste. Vápník, ale hlavně fosfor, jsou důležitými stavebními prvky pro růst kostí mláďat. Matky zde díky vysokému obsahu těchto prvků v samotné trávě mohou kojit svá mláďata, aniž by musely čerpat ze zásob ve vlastních kostech. I pouhým okem je tady u jezera Ndutu vidět, že půda obsahuje velké množství minerálů. Voda v jezeře je jimi silně nasycena a když vyschne, zůstane na dně bílá krusta sodných a vápnitých solí.

Domestikovaná versus divoká zvířata

Oblast, kde se většina malých pakoňů postaví na vlastní nohy, už ale nespadá pod národní park Serengeti. Je součástí rezervace Ngorongoro Conservation Area a divoká zvěř tady bohužel soutěží o pastvu s rozrůstajícími se stády skotu domorodých Masajů. Dnes už tu tráva málokdy doroste takové výše, aby byla schopna nakrmit všechna zvířata. Kozy a ovce ji totiž vyžerou až ke kořínkům...

TIP: Zvířata na cestách: Tajemství stěhovavých živočichů

Správa rezervace zvažuje možnost, že Masaje z oblasti postupně vystěhuje. Ne ovšem direktivně, jak se to dělo dříve, ale dohodou. Mladé generaci nabídne lepší životní podmínky mimo území rezervace. Obrovský tlak silně se rozrůstající africké populace na divokou přírodu je enormní a tak správcům rezervace přejme, ať se jim záměr podaří. Na zachování relativně malého kousku země pro obrovská stáda býložravců totiž paradoxně závisí, zda bude v budoucnu stále možné vidět ojedinělé přírodní divadlo, které zasahuje velkou část území Tanzanie a dosahuje až za hranice do Keni.