Z popelnic na přehlídková mola: Poznejte fenomén udržitelné módy
Koupit, nosit a za pár měsíců vyhodit – donedávna běžný model „rychlé módy“ je dnes na ústupu. Částečně i díky návrhářům, kteří se snaží vyrábět oblečení ze starých kousků či z použitých materiálů, a celkově tak držet krok s „udržitelnou módou“
Přešité letecké bundy z blešího trhu, džíny, jež ležely dvacet let ve skříni, nebo oblečení, které vzniklo bez odstřižků. Poslední pražský Týden módy ukázal, že trend recyklace starých kousků ovládl přehlídková mola nejen ve světě, ale že mu propadá i stále víc špičkových návrhářů z Česka.
„Přehlídka je určitý prostor, kde se nejen předvádí kolekce, ale kde lze i poukázat na otázky a problémy, které dnes celkově v módě řešíme, a odkrýt je v souvislostech,“ vysvětluje zmíněný obrat oděvní designérka Denisa Nová.
Z popelnic na mola
Většina Čechů utratí za módu méně než tisíc korun měsíčně. Zato průměrný Američan si za rok koupí kolem 20 kg oblečení, což obnáší pořádně velký kufr nacpaný k prasknutí. Značná část jeho obsahu však záhy putuje do popelnice, třeba jen proto, že oděvy vyjdou z módy. A právě takovému přístupu se poslední dobou snaží mnozí návrháři zabránit. Ve světě již cestu k sociálně odpovědné módě nastoupila řada firem, od malých návrhářů až po giganty módního průmyslu, jako je Levi’s. Slova „udržitelný“ či „eco-friendly“ se stále častěji skloňují i v magazínech typu Vogue, jež určují trendy. Základními hesly nového směru jsou recyklace starých kousků a maximální využití zbytků. Stále víc výrobců také pracuje s organickou bavlnou, protože se už všeobecně ví, že ta běžná vstřebává celých 16 % globálně použitých insekticidů, a představuje tak vůbec nejvíc chemicky ošetřovanou rostlinu. Důraz se klade i na šití za ekologicky příznivých podmínek a s ohledem na práva dělníků, jež se bohužel v řadě zemí dosud porušují.
Košile jako nová
Snad také proto si návrhářka Martina Novotná nové oblečení nekoupila už nejméně dva roky, pokud se tedy nepočítá spodní prádlo a ponožky. Svršky si pořizuje z druhé ruky nebo si své oděvy různě přešívá a opravuje. V podvečerních kurzech, jež pořádá, navíc učí správný postup i ostatní. A zájemců je stále víc. „Myslím si, že se možná vynechala jedna generace, která prostě nešila, a teď se k tomu znovu vracíme. Lidé třeba zjistí, že mají doma starší šicí stroj, a uvědomí si, že by chtěli něco dělat sami,“ vysvětluje návrhářka vzrůstající zájem o šití.
Ze starého dělá nové i módní návrhářka Hana Frišonsová. Snad každý má doma obnošené košile, které by mohly skončit v popelnici. Hanka se však rozhodla měnit je na unikátní autorské kousky. A protože se snaží tvořit co nejšetrněji, zpracovává i zbytky z továren: Z kusů látky, jež zůstanou při produkci triček, například vytváří klubíčka, jež pak používá pro výrobu tašek či psaníček.
3D revoluce za dveřmi?
Také česká oděvní umělkyně Monika Drápalová vyznává trend udržitelné módy. Spolu s podnikatelem Petrem Rokůskem proto vyvíjí nový materiál z recyklovaných plastů, který je stejně „příjemný na tělo, prodyšný a přizpůsobivý pohybu“ jako běžné látky. V budoucnu chce pro své zakázkové šití zavést i zcela revoluční systém objednávek, jejž Petr Rokůsek popisuje následovně: „Velmi rychle nastoupí využití 3D skenerů v telefonech, kdy systém zvládne pomocí několika fotek člověka přesně změřit a vytvořit jeho 3D model. Na tento model nás pak aplikace dokáže obléknout tak, že bude všechno vypadat naprosto realisticky.“
Popsaná vize by po masovém zavedení do praxe spustila v módní branži opravdové zemětřesení: Zmizely by dílny, v nichž lidé pracují v nuzných podmínkách, i tuny vyhazovaného odpadu. Někteří módě vyčítají povrchnost, mnozí čeští tvůrci však dokazují, že pokud dané odvětví chce, umí být skutečně zodpovědné.
