Proč důchodci nemohou dospat a jsou na nohou od kuropění, zatímco mladí lidé si s oblibou pospí a vstávají často až v poledne? Poslední studie na toto téma naznačuje, že nejde o žádnou „chybu“, ale o výsledek evoluce, který kdysi zřejmě pomohl lidstvu přežít.
Strategie přežití
Badatelé zkoumali dobrovolníky z tanzanského společenství lovců a sběračů skupiny Hadza a jejich závěry publikoval časopis Proceedings of the Royal Society B. Příslušníci dané komunity vytvářejí společenství 20–30 jedinců, žijí tradičním stylem života a čas tráví bez využití umělého osvětlení, čímž se blíží podmínkám srovnatelným se životem našich dávných předků.
Vědci po 20 dnů zkoumali 33 mužů a žen ve věku 20–60 let, které vybavili zařízením na sledování spánku. Ukázalo se, že jen velmi málo lidí uléhalo na lože ve stejnou dobu: Ti starší ve věku 50–60 let usínali obvykle už v osm hodin večer, přičemž se budili v šest ráno. Lidé kolem 20–30 let ponocovali do jedenácté večerní a probouzeli se kolem osmé ranní. Většina z nich také několikrát za noc vstávala, aby zkontrolovala děti nebo si odskočila na toaletu.
TIP: Život řízený světlem: Jak přesně fungují naše biologické hodiny?
Odborníky velmi překvapilo, že v rámci pozorování, jež trvalo víc než 220 hodin, spalo naráz všech 33 pozorovaných celkem jen 18 minut. Průměrně totiž byla ve stejném čase zhruba třetina skupiny vzhůru. Právě onen „nesoulad“ mohl podle badatelů našim předkům pomáhat přežít. Predátoři totiž mohou zaútočit kdykoliv, takže bylo velmi obezřetné, aby nikdy nespali všichni a několik jedinců zůstávalo vzhůru.
